I need your love

Nová škola

Bella:
Jak já nesnáším vstávání tak brzo ráno. Jsem zvyklá , že do školy jsme chodívaly až na devátou hodinu ráno. A teď ?! Na osmou hodinu tam musíme být , takže jsme musela vstát v sedm , abych všechno stihla. Sofie je zvyklá vstávat brzo , kvůli tréninku na basketbal. Ale já jsem umělec. Hraju na příčnou flétnu , na klavír , učím se hrát na ukulele a ještě zpívám , takže ranní vstávání mi nic neříká. V koupelně , když jsem se česala jsem si vzpomněla na včerejšek. Ten kluk balil Sofii. A ona si toho ani nevšimne , nojo celá ona. Vyšla jsem před barák , zamkla a vyšla do mučírny. Sofie na mě čekala před školou
,,To jsi si nemohla víc pohnout?! Jsem tu čtyřicet minut a máme zpoždění o tři minuty!" ,,Klid," uklidňovala jsem ji ,,byl tu někdo , nebyl tak vidíš." řekla jsem v klidu a sedla si na lavičku. ,,Slečna Michagell a slečna Orgerril." zavolali si nás do ředitelny a dopilovali jsme poslední úpravy. Pak nás zástupkyně zavedla do třídy. Vešly jsme a celá třída na nás upřela zrak.

Sofie:
,,Tak třído," začala učitelka a paní zástupkyně odešla ,,máme tu dvě nový žačky , slečnu Sofii Michagell a Isabellu Orgerril. Doufám , že se budete chovat přátelsky." rozhlídla jsem se po třídě a uviděla dvě známý tváře , Marcuse a Martinuse. Martinus se usmíval od ucha k uchu. Marcus si hrál s propiskou a koukal se na nás jen , aby učitelka neměla keci. Oba seděli sami. Museli být asi hodně zlobiví , když musí sedět na každým konci třídy. ,,Tak Sofie pro tebe mám místo vedle Martinuse," podívala se na Martinuse a zamračila se ,,doufám pane Gunnarsene , že slečnu Michagell nezkazíte." ,,Nebojte , slečno tedy paní učitelko." řekl a podíval se na ni jako kdyby měl nad sebou svatozář ,,Dobře , Sofie já vím že první lavice je naprd , ale ty víš proč tam musíš být." ,,Ano , paní učitelko vím." řekla jsem a vydala jsem se k lavici. Martinus vstal a vzal židli a posunul ji ,abych si sedla ,,Děkuji , ale to bych udělala sama." zašeptala jsem s úsměvem , protože mě to pobavilo. Sedla jsem si a zastrčil mě zpět do lavice ,,Pane Gunnarsene! Co to proboha děláte ?" ,,Co zas jsem udělal !" vykřikl Marcus ,,Vy ne , váš bratr!" vykřikla učitelka ,,A co jsem provedl já?!"zeptal se Martinus ,, Gunnarsene , nedělejte že jste gentleman ! A přestaňte dělat šaška a posaďte se !" Martinus se zamračil a posadil se. Do zvonění na předstávku byl zticha. Zazvonilo a já jsem si schovala učebnice do matiky ,,Proč tě tak vyhubovala? Vždyť si nic neudělal ." podíval se na mě svýma hnědýma očima , do kterých padaly jeho bloňďatý vlasy ,,No to je tak," začal ,,když jsi něco víc než učitelé , tak si na tebe zasednou." prohrábl si vlasy a vstal ,,Počkat , co jsi myslel tím , že jsi něco víc než učitelé ?" zeptala jsem se a on se zastavil ,,Neřeš , ok?" ,,Ok." kývl a odešel do chodby. ,,Nojo nová a hned si jde na Gunnarsena." ozval se za mnou dívčí hlas. Otočila jsem se a tam stála vysoká , dlouhovlasá blondýna , která měla vlasy až po pas ,,Cože?" zeptala jsem se ,,Nedělej blbou , Martinus je můj , tak na něho nesahej , je ti to jasný?! I když bude říkat , že už nejsme spolu," zaryla mi nehty do ruky a já vyjekla ,,ale jsme.A to máš na památku ." ,,Alex , co tam děláš ?!" vykřikl Martinus na tu holku ,,Ahoj Martinusi , já jen,..." ,,Zmiz! Teď fakt nemám na tebe náladu ." řekl jí a posadil se . Ona si jen odfrkla a odešla ,,Promiň , ona je no,... Nemůžu najít tak sprostý slovo , " podíval se mi na ruku , jak jsou tam vyrytý její nehty , až do krve ,,to ti udělala ?!" ,,Jo , abych si zapamatovala , že jsi její." řekla jsem a utřela si krev z ruky ,,Bože , kdy už pochopí , že jsem se s ní rozešel." řekl a z aktovky vytáhl kapesník , a já jsem si ji chtěla vzít ,,Nene já sám." řekl a mrkl na mě ,,I když budu rád , když se mnou budeš později spolupracovat , teď si to ale udělám sám ." řekl a oba jsme vybuchli smíchy. Utřel mi krev a chtěl to hodit do koše , ale minul ,,Do prdele , nikdy se netrefím." zamračil se a já jsem se rozesmála ,,Co ? Ty by jsi se trefila?" štouchl do mě a rozesmál se ,,Podej mi nějakej papír , zmuchlej ho , podej mi ho a pozoruj. " Martinus mě poslechl a podal mi papírovou kouly. Jak jsem předpokládala tak jsem se trefila. Martinus na mě čuměl s otevřenou pusou ,,Martinusi," zavolala ho zástupkyně ,,mohl bys na chvilku." ,,Tvl , co jsem zase udělal ?!" zašeptal si a šel za zástupkyní. Ke mně zase došla Alex ,,No takže ty jsi mě nepochopila ?! Ehm takže , Martinus je můj!" ,,On se s tebou rozešel , skousni to." chytla mě za zápěstí , prudce mi s ním otočila a zaryla do nich prsty. Já jsem vyjekla bolestí , když právě vešel Martinus. Alex odešla a Martinus si šel sednout ,,Co tu zas chtěla?" do očí se mi draly slzy. Ona mi snad vykloubila zápěstí ,,Nevím," podívala jsem se mu do očí a pokračovala ,,kde je tady ošetřovna ?" ,,Stalo se něco?" zeptal se starostlivě ,,No chtěla bych se na něco zeptat ." ,,Na konci chodby , a pak zahni do leva." ,,Děkuji." rychle jsem vyběhla z třídy. Po cestě jsem si utírala slzy. Bože to bolelo.

Martinus:
Když se na mě podívala Sofie , měla v očích slzy a držela se za zápěstí ,, ,....kde je tu ošetřovna?" proboha co se stalo? ,,Stalo se něco?" ,,No chtěla bych se na něco zeptat." mě se to , ale vůbec nelíbí ,,Na konci chodby , a pak do leva." ,,Děkuji." poděkovala a vystřelila z židla , až jsem tu židli musel přidržet , aby se nepřeklopila. Zazvonilo na norštinu. Nepřišla ani v norštině .O přestávce jsme se měli přesunout na chemii. Šel jsem kolem ošetřovny a viděl jak si bere Sofie aktovku a vedle ní stál nějaký dospělí . Ruku měla omotanou. Stála tam i Bella. Tak a dost to ji udělala Alex?! Ve třídě jsem ji chňapl za zápěstí a vyvedl ze třídy ,,Co to do prdele zase děláš ?!" vykřikl jsem na ni ,,Cože ?" řekla mile ,,Co jsi ji provedla?! Je na ošetřovně a má zavázanou ruku!" ,,Já ji nic neudělala a i kdyby , tak je to mezi námy." osočovala se ,,Co lžeš! Viděl jsem tě jak ji držíš za ruku! Tak tvl nelži ." ,,A proč tě to vlastně zajímá? Jsem lepší jak ona , jak o ní můžeš jevit zájem?" ,,Já ji nechci." řekl jsem nejistě , ale něco na tom bylo. ,,Co kecáš , když vešla do třídy tak jsi se rozzářil , až jsme všichni oslepli. Díváš se na ni jako na svatej obrázek." ,,No a co!" řekl jsem a přimáčkl ji na zeď ,,radím ti , nech ji být! Jestli zjistím , že se jí něco stalo tvoji rukou nebo jen tvou myslí , tak si mě nepřej. Ty víš , že bych ti uměl zkazit život ." Jen se na mě mračila a odfrkla si. Zmáčkl jsem ji ruku víc , až trochu vyjekla ,,Je ti to jasný ?!" zavrčel jsem na ni. Kývla na souhlas a odešla . Po celou chemii jsem přemýšlel o tom co říkala Alex ,, co kecáš , když vešla do třídy tak jsi se rozzářil , až jsme všichni oslepli. Díváš se na ni jako na svatej obrázek." Něco na tom. Když vešla do třídy , rozbušelo se mi srdce. Doufám , že jsem se nezamiloval.