I need your love

Mír

Martinus:
Ráno mi zazvonil budík. Bože , ono je pondělí! Vytáhl jsem hlavu z pod polštáře a budík vypl. Hlavu jsem zase zabořil do polštáře ,,Proč existuje pondělí." zabručel jsem do polštáře. Je tu jen jedno pozitivum. A to dost velký. Uvidím Sofii. Od soboty jsem ji neviděl. Moc mi chyběla. Usmál jsem se a vstal z postele. Otevřel jsem dveře a šel do kuchyně. Na stole byla připravená snídaně. Posadil jsem se a dal se do jídla ,, Dobré ráno." řekla Emma s úsměvem ,, Dobré." řekl jsem s plnou pusou ,,S plnou pusou se nemluví." řekla a ukázala na mě varovně ukazováček. Já se usmál a mávl nad tím rukou. Ona se zasmála a sedla si vedle mě. Zachvilku došel i Marcus. Vlasy rozházený do všech stran a mastný. Byl celej bílej a pod očima měl fialový kruhy. Oči měl rudé a opuchlé ,,Macu , co se ti stalo?" řekl jsem vyděšeně. On mávl rukou a sedl si naproti mě. Vůbec nemluví , nejí , nepije. Takhle je od rozchodu s Bellou. Marcus se jen na to jídlo díval. Už mě to štvalo ,,Marcusi doprdele , už něco sněz." řekl jsem mu. On zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Najednou mě píchlo u srdce. V těch očích , kde vždycky byla vidět jen radost , štěstí a láska , šlo vidět jen smutek ,,Já nemůžu. Martinusi , já nemůžu." zašeptal a prohrábl si vlasy ,,Ale takhle můžeš zkolabovat!" vykřikla Emma. Marcus zase sklopil hlavu ,,Marcusi," promluvil jsem na něj ,,podívej se mi do očí." řekl jsem a čekal jestli zvedne hlavu. Pochvilce zvedl hlavu. V očích měl slzy ,,Co se stalo v sobotu?" zeptal jsem se. Emma se narovnala a také čekala , co řekne ,,Já , já jsem potkal Bellu. V studiu." řekl , opřel si lokty o stůl a hlavu si položil do dlaní. Vstal jsem a šel ho obejmout. Emma udělala to samé ,,Já nechci do školy." zašeptal ,,Já tě tu nenechám samotného. Jdeme do školy." poklepal jsem ho po rameni. On přikývl a zvedl se. Odešel do pokoje. Já udělal to samé. Oblíkl jsem si černý roztrhaný džíny , šedé triko s krátkým rukávem a černou mikinu Champion. Odešel jsem ještě do koupelny a udělal si hygienu. Navoňal jsem se a šel si do pokoje pro tašku. Sešel jsem schody a zamířil si to do předsíně. Tam jsem si položil tašku a dal si na sebe bundu. Marcus s Emmou zachvilku došli. Já si dal na záda tašku a vyšli jsme. Za námi jsem ještě zamčel dveře. Celou cestu jsme byli zticha. Emma šla vedle mě a Marcus za mnou. Před školou se Marcus zastavil ,,Já , já to nedám." zašeptal ,,Ale jo , pojď." řekl jsem a objal ho kolem ramen. Oba dva jsme se rozešli ke škole. V šatně jsme si šli každý ke svý skříňce. Sundal jsem si bundu a zul jsem si boty. Vše jsem si dal do skříňky a naopak jsem si vyndal pantofle. Nazul jsem si je a zamčel skříňku. Chtěl jsem se otočit , ale někdo mi dal na oči ruce. Trochu jsem se lekl , ale když jsem pocítil vůni toho dotyčného , hned jsem se uklidnil ,,Kdopak to asi je?" zeptal jsem se se smíchem ,,Skřítek uličníček." řekla dětským hláskem. Zasmál jsem se a položil své ruce na ty její s úmyslem je sundat a konečně ji obejmout. Ona si , ale své ruce nenechala sundat ,,Nene , až uhodneš , kdo jsem." zašeptala mi u ucha svým hlasem ,,Je to dívka , kterou miluju celým svým srdcem. Je jen moje. Pokuď se jí někdo dotkne , tak mu rozbiju držku. Chci s ní strávit celý život. Chci se o ni starat jako o svoji princeznu. A budu , protože to je MOJE princezna,....." nestihl jsem všechno říct. Sofie sundala svý drobný ruce a stoupla si předemně. Vypadala hodně překvapeně ,,To co jsi řekl tak,...." ,,Tak jsem myslel vážně." pokrčil jsem rameny a přitáhl si ji blíž za pas. Pořád vypadala vyjukaně. Já se usmál a přiblížil jsem se k ní blíž. Zastavil jsem se pár centimetrů , možná milimetrů , od jejich rtů. Díval jsem se jí do očí a ona taky. Ty její kukadla , jsou tak nádherné. Vždycky , když se do nich zadívám , tak jakoby se zastavil čas a já nic nevnímal. Jen její oči. Vzdálenost mezi námi jsem překonal. Ona mi dala jednu dlaň na tvář a druhou na krk. Pohnul jsem s rtema a ona zopakovala můj pohyb. Byl to úžasný pocit. No , ale něco krásného vždy skončí ,,Hele Gunnarsen a Michagell si to rozdávají na chodbě!" vykřikl na celou chodbu Peter. Odlepili jsme se od sebe a podívali jsme se na něj. Zašklebil se na nás ,,Nech i ostatním Gunnarsene , s takovou kočkou se musíš rozdělit." řekl a když se podíval na Sofii , tak se kousl do spodního rtu. To mě naštvalo a pustil jsem Sofii ,,Řekl jsem ti , že Sofii necháš být!" křikl jsem na něj ,,Musíš uznat , že je to ale kočka." řekl a mrkl na mě ,,Je , ale MOJE!" zařval jsem a strčil jsem ho silou do hrudi. On se skácel na zem ,,Tinusi , myslím , že se nemusíš tak rozčilovat." řekla Sofie a položila mi ruku na rameno ,,Jo , poslechni svoji čubku. Všichni víme , že ti už dala." uchechtl se Peter ,,Cos to řekl?" řekl jsem v klidu a zúžil jsem oči ,,Martinusi , neposlouchej,..." setřásl jsem ruku Sofii , abych ji neublížil , a šel za ním. Zvedl jsem ho ze země do mí výšky ,,Cos to řekl ty debile?! Být tebou držím hubu. Jinak už mi opravdu rupnou nervy a nedožiješ se rána!" zavrčel jsem na něj. On kývl a já ho pustil na zem. On se sesypal. Já jsem se otočil a rozešel se k Sofii. Ona se na to všechno dívala vykuleně. Vzal jsem ji za ruku a propletl si s ní ruce ,,Pojď." zašeptal jsem a zamířil jsem do třídy ,,Ty mě dneska úplně překvapuješ." zasmála se potichu. Došli jsme do třídy. Mac seděl na svým místě a díval se do mobilu. Podíval jsem se do čtvrtý lavice , kde by měla sedět Bella. A taky tam seděla. Dívala se také do mobilu. Nad něčím protočila očima a mobil vypla. Podívala se na nás a usmála se ,,Ten úsměv je falešnej." řekla Sofie a rozešla se k naší lavici. Já na ni nechápavě koukal. Ona si zatím vybalila věci a sedla si. Já na ni pořád zíral. Ona se na mě otočila a usmála se na mě ,,Co je?" ,,Jak jsi myslela tím , že je falešný?" zeptal jsem se a sám se usadil na židli ,,Je to moje nejlepší kamarádka , poznám na ni všechno." ,,Aha , to je jako já na bráchovi." ,,A jak mu vlastně je?" ,,Je na tom hrozně. Nevím jestli se mi to zdá , ale zhubl. Nedivím se , protože nic nejí." řekl jsem a pozoroval Maca. Pořád čuměl do mobilu. Podíval jsem se na Bellu. Ta taky čuměla do mobilu ,,Eee Sofie myslíš , že si ti dva píšou?" řekl jsem a ukázal na ty dva. Sofie se na ně otočila a přimhouřila na ně oči ,,Tak to netuším." řekla a otočila se nazpátek. Já je chvilku ještě sledoval. Pochvilce došel Simon. Bella rychle schovala mobil a narovnala se. Simon ji vjel rukou do vlasů a políbil ji. Ona se na něj usmála. Marcus vypadá jako by měl každou chvíli vybuchnout. Podíval se na mě. Já kývl hlavou na nesouhlas a zašeptal jsem ,,Neudělej blbost." on se podíval zase na Bellu se Simonem a znovu na mě. Zavřel oči a asi se uklidňoval. Pochvilce už vypadal , že je uklidněnej. Zazvonilo a všichni jsme si stoupli,a čekali na příchod učitele.

Marcus:
Po škole jsem čekal v parku na Bellu. Byli jsme domluvení , že se tady setkáme. Oba dva si potřebujeme něco říct. Díval jsem se do země a kopal si s nějakým kamínkem , když jsem slyšel , že si někdo odkašlal. Já zvedl hlavu a uviděl Bellu ,,Bello,..." ,,Urychlíme to." řekla a přistoupila blíž ,,No tak,..." ,,Buďme kamarádi." řekla. To rovnou mi mohla vrazit kudlu do zad , to by možná bolelo i míň ,,C-co?" ,,Buďme kamarádi," zopakovala větu a přistoupila blíž ,,Marcusi , já mám přítele a určitě si taky najdeš přítelkyni,...." ,,Bello , ale já tě miluju. Já nechci být jen kamarád." zakňoural jsem ,,Marcusi to nejde." Proč ne?" ,,Nikdy nezapomenu na to , co jsi udělal. Chtěla jsem to nějak vyřešit. A to tím , že ti navrhnu kamarádství." ,,Ale,...." ,,Ne , já nechci slyšet žádný výmluvy. Chci , aby mezi námi byl mír." řekla klidným hlasem. Vidím , že ji nepřemluvím ,,Dobrá , když si to přeješ , máš to mít." ,,Děkuji." zašeptala a usmála se ,,Jen , můžu něco udělat? Bude to naposled." řekl jsem a čekal na její reakci. Chvilku přemýšlela a pak kývla na souhlas. Já si ji přitáhl blíž a políbil ji. Byla hodně zaskočená. A to jako hodně. Ale po chvilce spolupracovala. Já se rychle odtáhl. Ona se na mě dívala jako bych spadl z vesmíru. Usmál jsem se ,,Děkuji." řekl jsem a odešel dom.

Bella:
Stála jsem tam pěkných pár minut. Co to bylo? Proč to udělal? Koukala jsem do stejného místa s kama předchvílí odešel. Musím myslet pořád na jeho rty , jak se dotýkali těch mých. Zpamatovala jsem až někdy zatroubilo auto. Otočila jsem se a došla domů. Před domem jsem se ještě podívala do schránky. Byl tam dopis pro mě. Vešla jsem dovnitř a rosbalila ho
Vážená slečno Orgerril
Vaše píseň se nám hodně zalíbila a chtěli by jsme s vámi spolupracovat. Také vám nabízíme studium v konzerzatoři , přihlášku také máte zde v dopise a smlouvu také. Určitě budeme rádi , když s námi budete spolupracovat. Vaší odpověď nám napište na emailovou adresu , která je níže napsaná. Budeme čekat vaši kladnou odpověď.
S pozdravem George Bøe
Bože můj! Ono to schválili. Pořád jsem musela si ten dopis číst dokola. To není možný. Začala jsem pískat a skákat po baráku ,,Co, co se děje?" zeptala se máma , která přišla zezhora. Dala jsem ji dopis a čekala na její reakci. Chvilku nic nedělala. Zachvilku začala taky jásat ,,Na co čekáme. Jdem to vyplnit , ne?" zeptala se máma ,,Jasný." řekla jsem a šla pro propisku. Toto je můj nový život.

***************************
Taaaak toto je konec. Je hodně otevřený , ale tak jsem ho i chtěla. Taky jsem ho chtěla rychle ukončit , protože už chci psát druhej díl. Straaaaaaaaašně moooc vám chci poděkovat za přečtení. Bude ještě epilog a pak se hned vrhnu na druhej díl. Určitě budu ráda jestli si ho také přečtěte. Tak zatím ahoj u druhého dílu (^^):-*:-);-)