I need your love

Mám také své tajemství

O čtyři měsíce později:

Sofie:
Došli jsme do ordinace , aby mi sundali sádru. Konečně , už mě to ani nebolelo , ale doktor stál na tom , že to budu mít čtyři měsíce. Když mi sundávali sádru , tak jsem na ruce ucítila svobodu ,,Tak Sofie , můžeš už hrát basketbal." oznámil mi doktor ,,Počkat a co měsíc odpočinku ?" ,,Sofie, " přisunul se ke mně blíž na židli ,,to už jsi měla. Já a tvoje maminka jsme se rozhodli , že ti tu ruku v sádře necháme. Protože bys to nedodržela." ,,Aha , ok. Takže můžu hned hrát." ,,Ano můžeš." souhlasil doktor ,,No to je úžasný zavolám trenérovi a ,..." ,,A půjdeš do školy." přerušila mě mamka. Jasně do školy. Přišli jsme dom a já si šla nachystat školu. V pokoji jsem se podívala na mou koláž fotek. Chybí mi všichni. Chtěla bych se vrátit do Osla a to klidně hned. Zahnala jsem tuto myšlenku , protože ta se nikdy nestane. Sešla jsem schody a došla k autu , kde čekala máma. Dojeli jsme a já jsem dala mamce pusu na rozloučení. Došla jsem do třídy a všichni zase na mě civěli. Došla jsem k našemu stolu , kde seděl Martinus ,,Hádej co nemám ?" ušklíbla jsem se na něj. On se otočil a usmál se ,,Krámy?" ,,Hahaha, moooc vtipný. Ale už nemám sádru." ,,To je úžasný." vyskočil ze židle a šel se mi podívat na ruku. Lehce ji zmáčkl ,,Bolí tě to?" zeptal se mě ustaraně ,,Ne , protože máma s doktorem mi nevěřili , že budu měsíc tu ruku udržovat v klidu , a udělali dobře , takže mi to nechali o měsíc díl v sádře." sedla jsem si udýchaně na židli ,,To se smí ?" zeptal se a sedl si vedle mě ,,Asi ano." vytáhla jsem si učebnice geografii a napila se ,,Takže už můžu hrát basket, už se moc těším až si zase vystřelím na koš. Ale prvně se musím dát do kondičky." řekla jsem a podívala jsem se na něj. Ten na mě koukal a přitom se lehce usmíval. Luskla jsem mu před očima ,,Poslouchal jsi mě vůbec?" zeptala jsem se ,,Jo , už můžeš hrát basketbal , ale prvně se musíš dát do kondičky.Jo já tě poslouchal." řekl a usmál se na plno. Jak já jeho úsměv miluju. ,,Tak proč ses na mě díval , jako bych byla , co vím taccos?" zeptala jsem se a přimhouřila jsem oči ,,Já , ehm , musím jít na - na záchod." řekl a rychle se rozběhl na chodbu. Co to sakra bylo. Podívala jsem se na místo Belly a Maca , ale ani jeden tam nebyl. Co asi můžou ti dva dělat. Tinus se vrátil asi 30sekund do zvonění ,,Proboha co jsi tam dělal ?" zeptala jsem se ,,Já byl na konci školy." odpověděl mi ,,Proč ?" ,,Jen tak abych se proběhl." řekl a zazvonilo. Celou hodinu se tvářil nervózně. Co mu je ? Dostal krámy ? ,,Tinusi?" zašeptala jsem. On se na mě opatrně podíval ,,Co je Belly a Macovi?" ,,Belly nevím , ale Mac musel něco jet do Osla." ,,A nejela náhodou s ním ?" ,,Je to možné." řekl a zase se soustředil na učení. Byl nějaký divný. Po škole jsem došla do tělocvičny , abych se přihlásila na basketbal. Zapsala se a zašla jsem za trenérem místního klubu , nebo co to je ,,A slečna Michagell , dostal jsem zprávu od tvého bývalého,.." ,,Je to pořád můj trenér." přerušila jsem ho ,,Jasně , dal mi instrukce , jak máš cvičit. Takže ,..." ,,Na rozběhání dva kilometry. Kolik koleček musí být?" znovu jsem ho přerušila ,,Slečno , vy mě nebudete přerušovat. Neznamená , že jste nejlepší v Evropě , že na mě budete něco zkoušet. Ano?!" ,,Ano." odpověděla jsem znechuceně. Fajn s tímhle týpke si nerozumět nebudeme. ,,Dobrá , udělej deset koleček." kývla jsem a rozběhla jsem se. Dva kilometry to je pro mě nic. Doběhla jsem a nastoupila jsem do řady. ,,Takže , holoubci budu číst vaše jména a řekněte , zde." ,,Denissa?" ,,Zde." přihlásila se zrzka. Četl další jména a já jsem ho nevnímala. Až u posledního jsem zaregistrovala ,,Alex ? " ,,Zde." řekla a ušklíbla se na mě ,,Díky bohu , že jsi tady,"podíval se na mě ,,toto je naše nejlepší hráčka. Zahrajte si. Vy dvě." ,,Beru." řekla i hned Alex a podívala se na mě jako by mě chtěla zhodit z útesu ,,Já taky." Trenér udělal rozkok a já jsem hned vzala míč. Udělala jsem otočku a rychle zamířila ke koši. Alex se proti mě rozběhla. Já jsem ji rychle obkroužila , udělala dvojtak a dala koš. Všichni se na mě dívali s otevřenou pusou ,,Co je?," zeptala jsem se a ušklíbla jsem na Alex ,,nejsem nejlepší hráčka v Evropě jen tak." řekla jsem a hodila jsem po ní míč ona no chytla a já jsem se rozešla proti ni a praštila jsem ji celým tělem do ramene. Šla jsem se převlíkla . Došla jsem domů a najedla se. Najednou se rozezněl zvonek po domě.