I need your love

Záchrana

Martinus:
V posteli jsem ležel už v pyžamu. Ležel jsem tam jako mrtvola. Někdo zaťukal na dveře ,,Brácha , to jsem já. Můžu dál?" zeptal se Mac za dveřma ,,Vypadni!" vykřikl jsem na něj. Jasně , že mě neposlechl a vešel dovnitř ,,Sorry , už jsem otevíral," došel k mí posteli a sedl si ,,Tinusi , co se stalo?" ,,Co by se mělo stát? Jsem unavenej." ,,Co se stalo?" stál za svojí otázkou Mac ,,Sofie." řekl jsem tu nejjednodušejší odpověď , co mě napadla. Mac se na mě podíval ,,Co se stalo?" sedl jsem si a máchl rukou ,,Líbala se. Líbala se z nějakým klukem!" vykřikl jsem ,,To ne. To snad , to ne." řekl nevěřícně. Jen jsem kývl ,,Zavolej ji." řekl a vzal mi mobil ,,Macu , já ji volat nebudu." řekl jsem a vytrhl jsem mu mobil z ruky. Na chvilku odešel z pokoje. Za chvilku se vrátil ,,Bella mi říkala , že ji Sofie volala." ,,
Tvl , jako fakt? Ty jsi kvůli tomu volal Belle?" ,,Jo , a říkala , že ten kluk je její bývalý." řekl smutně. Já si zase lehnul ,,Macu? Chceš pro mě něco udělat?" ,,No , co chceš." ,,Vypadni. Chci být sám." řekl jsem a ukázal jsem na dveře. Slyšel jsem jak zaklaply dveře. Musím přestat myslet na Sofii. Má někoho jiného. Miluje někoho jiného.

Sofie:
Ráno jsem vypadala jako zombík. Šla jsem si udělat hygienu. Na oblečení jsem si vzala obyčejný bílý triko s růžema a obyčejný džíny s vysokým pasem. Vlasy jsem si dala do drdolu nahoru. Sešla jsem schody a zamířila ke švédskému stolu. Volné místo bylo jen vedle Sebastiana. Tak přinucena si k němu sednout , jsem si sedla. On si dal ruku na moje stehno a začal mě hladit ,,To platí o tom , že ti změním názor. Jen aby jsi věděla." Rychle jsem cukla nohou ,,Jenže ty už pro mě neznamenáš nic. VŮBEC nic." to 'vůbec' jsem zdůraznila. Ruku dal dolů a zase se dal do jídla. Já jsem vůbec neměla hlad. Snědla jsem pár vloček a vypila kávu. Odešla jsem do pokoje si zabalit věci , co jsem ještě neměla. Donesla jsem kufry dolů. Zohla jsem se pro malou tašku , kde jsem měla doklady a vše potřebné. Někdo mě plácl po zadku a já vystřelila. Jasně kdo jiný než Sebastian ,,Nemáš mít , tak dobrej zadek. A ještě tak vystrčenej." řekl a odešel. Proč jsem měla nepříjemný pocit , že mi něco udělá? Sedla jsem si do společenské místnosti a projížděla instagram ,,Odjezd!" zařval trenér a my si odnesly tašky do kufru autobusu. Dojeli jsme na letiště a nastoupili do letadla. Měli jsme směr Německo , Berlín. Chtěla jsem vidět Tinuse a všechno mu říct. Vlastně můžu. Oni mají zítra koncert v Berlíně. Rychle jsem vstala ze sedačky a běžala za trenérem ,,Trenére , prosím mohla bych jít na koncert Marcuse a Martinuse ještě jednou? Všechno si zaplatím. Jen mě prosím pusťte." prosila jsem trenéra. Ten se napil kafe a podíval se na vnuka. Pak zase na mě ,,Sofie , mám tě pustit samotnou na koncert? To v žádným případě. Pustím tě tam jen pod jednou podmínkou." podíval se na Sebastiana a mě to hned bylo jasný ,,Půjdeš se Sebastianem." Podívala jsem se na něj a on se tvářil vítězně ,,Dobrá." řekla jsem a naštvaně odešla. Sedla jsem si do sedadla a za mnou doletěla zrzavá holka. Tudíž Rachell ,,Co máš s Tinusem ?" zeptala se mě. Já se na ni podívala , jestli tu otázku myslí vážně ,,Nic , včera jsme se viděli poprvý." ,,To říkej tomu , kdo tě nezná. Co s ním máš ?" zeptala se znovu ,,Fajn , víš jak jsem říkala , že sedím z hezkým klukem. Bum! Prásk! Náhodou je to Tinus. Ano známe se. Až moc dobře. Ještě něco ?" zeptala jsem se. Ona na mě čuměla jako kdyby jsem spadla z měsíce. Pak odešla. Doletěli jsme do Berlína. V hotelu bylo prázdno , takže jsme každá měla svůj pokoj. Vybalila jsem si hygienické potřeby , ručník a pyžamo. Pověsila jsem si dres a skříňku. Šla jsem se osprchovat. Převlíkla jsem se do pyžama a šla si číst knihu. Za chvilku někdo zaklepal a já šla otevřít dveře. Hned jsem dostala polibek. Ten dotyčný mě táhl do pokoje a zavřel dveře. Já se odlepila a já mu vlepila facku , protože já věděla , že je to Sebastian ,,Nech mě napokoji , Sebastiane. Ty to nechápeš?" ,,Ne já jen chápu , že tě chci. A to hned teď!" vykřikl a chytil mě. Já chtěla zapišťet , ale dál mi svou ruku na moji pusu ,,Nekřič , jinak to bude pro tebe nepříjemný." zavrčel. Položil mě na postel a pak se položil na mě. Držel mě za zápěstí a svýma nohama držel moje nohy , takže jsem se nemohla pohnout. Začal mě líbat na krku , pak začal klesat. Postupně mi rozepínal vršek pyžama , až mi ho celý sundal. Já se začala bránit. On mi dal facku , tak tvrdou , že jsem chvilku spadla do bezvědomí. Když jsem se probudila , tak mi líbal ňadra. Pak zase stoupal nahoru až se zastavil u mého ucha a pošeptal mi ,,Pokračování příště, nechci to uspěchat." řekl a kousl mě do ucha a pak se odtáhl. Šla jsem za ním zamknout , aby se nemohl vrátit. Pak jsem se vyslékla a šla do sprchy. Tam jsem začala brečet. Chtěl mě zneužít. To snad ne. Vzpomněla jsem si jak mě líbal všude a začala jsem brečet ještě víc. Došla jsem do pokoje a oblékla se. Lehla jsem si a furt brečela. Chtěla jsem zavolat Tinusovi a říct mu to. Hned jak mě to napadlo , tak jsem to i vypustila z hlavy. Šla jsem se podívat do koupelny , abych se podívala na obličej. Naštěstí jsem tam nic neměla. Třepala jsem se celou noc. Měla jsem strach , že příjde a dodělá svou práci. Takže jsem celou noc probrečela. Já chci Tinuse. Chci mít u sebe Tinuse , aby mě bránil. Druhý den jsme šly hrát. Došli jsme na stadion a začaly hrát. Zase jsme vyhrály , ale tentokrát ne díky mě , ale díky Natty. Já byla po včerejšku mimo. Párkrát jsem se i rozbrečela. Takže já jsem hrála minimum zápasu. Sebastian se furt na mě díval. Po zápase jsme došli do hotelu. Já se připravila na koncert. Vzala jsem si to stejný co minule. Zase jsme šli do místnosti , kde jsme se měli setkat s klukama. Já šla jako poslední naschvál. Všichni se s klukama fotili ,,Tak kdo je poslední ? " zeptal se ten co mě vyhnal z tý chodby. Podíval se na mě a svráštil obočí ,,Ty?" ,,Jo ,já říkala , že s ním potřebuji mluvit."

Martinus:
,,Ahoj Macu." pozdravil nějaký podvědomý hlas bratra. Podíval jsem se a viděl Sofii. Byla celá ubrečená ,,Ahoj , Tinusi." taky mě pozdravila a obejmula mě. Vzadu jsem si všiml toho kluka , s kterým se líbala ,,Potřebuji s tebou mluvit , osamotě , prosím." ,,Dobře ." řekl jsem a vešli jsme do vedlejší místnosti. Zavřel jsem dveře a začal ji vyčítat ,,Co tu děláš s tím klukem?! Nestačí , že jsi mi ublížila už dost?!" ona na mě vyvalila oči ,,Cože?" ,,Myslíš , že jsem vás neviděl se líbat ?!" ,,Ty jsi,... Martinusi to nic neznamenalo." řekla ublíženě. Podíval jsem se jí na krk. No dobrý , ten cucflek fakt není nenápadný ,, A co ten cucflek na krku?! Ne vůbec to nic neznamená!" ,,Martinusi , ty to nechápeš." řekla potichu ,,Co nechápu ? Prosím vysvětli mi to." přistoupil jsem k ní blíž až jsem cítil její parfém ,,On,... Já ho nemiluju. On,... Martinusi musíš mi pomoct." řekla zoufale. Mě všechna zloba spadla ze srdce ,,Co se stalo? Ty cucfleky,...?" ,,Já je nechtěla. Nic jsem nechtěla. Žádnej polibek , nic." vypadala fakt ustrašeně. Furt se dívala ke dveřím ,,Nenechávej mě s ním samotnou." řekla a začala se třást ,,Sofi, co se stalo?" Nadechla se a začala se znovu třást ,,Chtěl mě - chtěl mě , znásilnit." řekla a rozbrečela se. Já ji obejmul a uklidňoval ji ,,Neboj ,on ti neublíží. Už ne. Já toho kokota zabiju!" zavrčel jsem ,,On mi udělal cucfleky po celým břichu i na prsou je mám." rozbrečela se ještě víc. To byla poslední kapka. Nikdo, opakuju nikdo na ni nesáhne ,,Macu! Pojď sem!" zavolal jsem na bratra. Mac vešel do dveří ,,Co chceš ?" pak se podíval jak držím rozzbrečenou Sofii ,,Proboha , co se stalo?" ,,Pojď sem a chvilku s ní buď. Prosím." ,,Jasný , kam jdeš ty?" ,,Někoho zabít!"zavrčel jsem ,, Ne Tinusi!" ozvala se Sofie a pevně mě držela ,,Sofie , on ti mohl ublížit a jestli s tím něco neuděláme , tak ti ublíží. A já bych si to neodpustil a teď mě prosím pusť." jako zázrakem mě fakt pustila. Zavřel jsem za sebou dveře a vražedně jsem se podíval na toho kluka ,,Už jde nebo co?" zeptal se a podíval se na mě jako na nějakej hadr ,, Drž hubu , nebo po ní dostaneš!" zavrčel jsem na něj ,,Co prosím?!" došel jsem k němu a vrazil do něho ,,Ty se ani Sofii nedotkneš , je ti to jasný?! Jinak pak přijdu já a ty to nepřežiješ. Je ti to jasný?!" ,,Co do mě naražíš?! A tu kurvu neposlouchej." chytl jsem ho za tričko ,,Tak ji říkat nebudeš! Je ti to jasný?! Phillipe vyhoďte ho." řekl jsem a Phillip ho vyhodil za dveře ,,A vypadni. O Sofii se teď budeme starat my." řekl jsem mu a zabouchl dveře. Marcus vykoukl že dveří a něco řekl do pokoje. Vyšla Sofie a dívala se po pokoji jestli tu není ,,Tinusi , to jsi nemusel dělat. Teď když se vrátím ,.." ,,Akorát , že ty se nevrátíš. Teď budeš se mnou. Půjčím ti nějaký oblečení. Pak si zítra z ochrankou a se mnou pojedeš pro oblečení. Pak zavoláme vašim a řekněme , že jsi se mnou a ten důvod jim řekněme. A na toho parchanta pošleme policii.",,Ne Tinusi , to fakt nem,..." ,,Sofie ty to nechápeš? Já nechci , aby ti někdo ubližoval , nebo aby na tebe někdo sahal. Pochop to , jsi pro mě důležitá , kdyby se s tebou něco stalo a já věděl , že jsem to mohl zabránit , tak bych si neodpustil." řekl jsem a díval jsem se jak na mě Sofie a bratr zírají. Rychle jsem odklusal do šatny. Potkal jsem cestou Phillipa ,,Phillipe , můžu ti svěřit Sofii?" ,,Jistě." ,,Fajn , do tý doby než skončí koncert , ty s ní budeš. Všude. Až jako , no chápeš mě. Odveď ji ke mně do šatny. Nebo ať je v zákulisí. Mě je to šumák , ale hlavně ať se jí nic nestane." řekl jsem šel jsem se připravovat na koncert.