Konečně domů

118 6 0
                                    

O týden později

Sofie:
Konečně po těch dní jsme jeli domů. Právě jsme byli nad Dánskem , když mi psala Rachell. Nechtěla jsem se hádat , tak jsem položila mobil. Martinus seděl vedle Marcuse , protože něco řešili. Takže Bella seděla vedle mě. No zábava s ní vůbec nebyla , protože spala. Prvně mě napadlo ji načmárat na obličej , ale to by mě nemohl zarazit Marcus. Tak aspoň jsem si s ní udělala selfíčko. Dala jsem si to na instagram a napsala k tomu ,Bellinka nám usnula:-)' . Martinusovi po chvilce zazvonil mobil. Odemčel jsi ho a uchechtl se. Zase ho zamčel a vrátil se zpět do rozhovoru s Marcusem. Letadlo mělo zachvilku klesat a já uznala , že bych měla Bellu vzbudit. Podívala jsem se na Marcuse a podzvedla obočí ,,Sofi , něžně." řekl a ukázal na mě varovně prstem. Já jsem nad tím jeho gestem mávla rukou. Vzala jsem Bellu za ramena a začala s ní třást ,,Bello! Padá letadlo , vzbuď se! Musíš se rozloučit s Macem!" Bella rychle otevřela oči ,,Cože?! My umřeme!" zakřičela a běžela za Marcusem ,sedla si mu do klína a objala ho pevně kolem krku ,,Ne , nepadá letadlo , Sofie si z tebe dělala prdel." uklidňoval ji zatímco já s Martinusem jsme se strašně smáli ,,Vám to příjde vtipný?!" vyjela po nás Bella. Ani jeden jsme ji neodpověděli a smáli se dál. Martinus se trochu uklidnil a sedl si vedle mě ,,To se ti povedlo." řekl a smál se dál ,,Děkuji." řekla jsem mezi dechy a smála jsem se dál ,,Michagell , za to se ti pomstím." přimhouřila na mě oči. Já jsem se začala znovu smát. Pochvilce jsem se uklidnila a položila jsem si hlavu na rameno Tinuse. On mě objal kolem pasu a tím pádem si mě přitáhl víc ,,Mě se nechce do školy." zakňučela jsem a zabořila jsem si hlavu víc do jeho hrudi. On se zasmál ,,Mě se taky nechce. Tolik věcí musíme dohnat." ,,Netěším se na Alex." ,,Taky ne." ,,Ta mrcha mě snad zabije." ,,To zkusí a rovnou si půjde kopat vlastní hrob." řekl trochu podrážděně. Chtěla jsem něco říct , ale přerušila mě letuška , která řekla , že se mámě připoutat , že zachvilku přistaneme. Tak jak nám to řekla , tak jsme i učinili. Opravdu jsme zachvilku přistáli a my jsme šli do vestibulu letiště. Vzali jsme si zavazadla. Já s Bellou jsme šly mimo kluky , protože oni šli hlavním chodem , tudíž tam budou zástupy fanoušků. A nás nemají moc v lásce. No teda mě. Bellu milují a mě by , cituji z jednoho komentáře , strčili do močůvky. Je to hnusný, já vím. Rychle jsme vklouzly do auta. Prvně přišel jejich táta ,,Tak co holky , těšíte se domů?" řekl a sundal si bundu ,,Jo." řekla Bella a dívala se dál po klukách. Nevěnovala mu ani pohled. Pak se podíval na mě a podzvedl obočí ,,Co ty , těšíš se." podívala jsem se na něj a usmála jsem se ,,Jistě. Hlavně na vanu , postel a Ayllu." ,,Ajla?" ,,Ne Ajla , ale Aylla. Píše se to A-Y-L-L-A." vyhláskovala jsem mu Ayllino jméno. On si to chvilku přemítal v hlavě a pak se na mě usmál ,,Kdo to je?" ,,Můj pejsek. Husky. Je to čtyř měsíční štěně." ,,To je hezký. Kluci mě furt otravují se psem." ,,Je to krásný , když se můžete s kým pomazlit." ,,Můj syn ti nestačí?" řekl a podzvedl jedno obočí a jeden koutek. Fajn , tak tím mě opravdu dostal. Já jsem se zarazila a rychle začala mrkat. Asi jsem musela vypadat srandovně , protože se začal smát ,,Dělám si srandu , ale tvůj výraz je velice srandovní. Dobře se s tebou povídá , už vím další věc , proč tě můj syn má rád." ,,Další?" ,,Ano." ,,Aha , tak děkuju." usmála jsem se a v tu chvíli se otevřeli dveře od auta. Martinus si sedl vedle mě a hned mě i políbil. Bylo mi trapný se líbat před jeho tátou. Když se odtáhl , podívala jsem se na pana Gunnarsena , kterej se nad tím pousmál. Odjeli jsme od letiště a vyrazili jsme do Trofors. Konečně domů. Po tom měsíci si zasloužím si lehnout do mí postele ,,Můžu s tebou?" zeptal se Tinus a dal mi pusu na tvář ,,Kam?" zeptala jsem se zaraženě ,,No do postele." mrkl na mě. Proboha , on mi čte myšlenky ,,Ty mi čteš myšlenky , nebo co?" zeptala jsem se vystrašeně ,,Dlouho si říkala , jak se těšíš až si lehneš do svý postele." řekl a dal mi na koleno ruku. Celou cestu jsme mlčeli. Pochvilce jsem upadla do temnoty.

I need your loveKde žijí příběhy. Začni objevovat