I need your love

,,Toto je rozchod?"

Sofie:
,,Sofie!" vykřikl někdo. Já rychle otevřela oči a podívala se na osobu , která na mě křičí. Samozřejmě , byla to moje máma ,,A-ahoj mami." řekla jsem pološeptem. Podívala jsem se vedle sebe a Martinus tam nebyl ,,Kde, kde je Martinus?" ,,Musel domů. A ty , mladá dámo , jak to , že jsi mi nenapsala?!" šlo vidět , jak je na mě naštvaná a i vyděšená ,,Já , já nevím. Přišel Martinus, probudil mě a pak jsme zase usnuli." řekla jsem a začala vzpomínat. Počkat lidi , jak se dostal Martinus do domu ,,Kdy odešel?" sedla jsem si a prohrábla si vlasy ,,No asi tak před 20minutami." ,,Aha , a proč?" ,,Nevím. Zlato , toto mi nedělej." chytla mě za ruku a lehce ji zmáčkla ,,Jo mami , neboj." stisk jsem ji opětovala a usmála se ,,No nic , já musím ještě do práce. Tak zatím pa." řekla a odešla pryč. Já v domě byla zase sama. Kromě Aylly. Aylla za mnou došla a lehla si ke mně. Já si zase lehla a usnula.

Martinus:
Začal mi zvonit telefon a já trochu poskočil. Zvuk jsem vypl , aby to nevzbudilo Sofii. Podíval jsem se na ni. Spokojeně spala. Vzal jsem telefon a přiložil k uchu ,,Ano?" zašeptal jsem ,,Okamžitě domů!" vykřikla máma ,,Mami proč tak křičíš?" ,,Jsi u ni! Okamžitě domů!" ,,Ano , už jdu." řekl jsem a ona mi to tipla. Nechápu , co proti ni má. Je krásná , milá , talentovaná , chytrá a já už nevím , co ještě. Prostě je dokonalá ,,Eee Martinusi?" pošeptal někdo a já leknutí poskočil , když jsem zjistil , kdo to je. Byla to její máma ,,Nemusíš se mě lekat." zasmála se a přišla k posteli ,,Byla vzhůru?" ,,Jo." ,,Proč mi nezavolala?" řekla naštvaně ,,Je v pořádku. Jen , jen se jí něco hnusného zdálo." ,,Aha , pak se jí na to zeptám." ,,Paní Michagell , já už budu muset jít domů. Řekněte jí , že,..." ,,Že jsi musel , jistě řeknu. A běž , abys neměl průser." řekla s úsměvem. No , na to , abych neměl průser , je už pozdě ,,Děkuji." řekl jsem a vstal jsem. Byl jsem na prahu dveří a otočil se ,,Nashle." chtěl jsem se otočit , ale paní Michagell mě zastavila ,,Martinusi prosím, tykej mi. Jsem Sarah." řekla a usmála se ,,Chvilku mě to bude trvat , ale dobře." řekl jsem a usmál se. Otočil jsem se na odchod. Seděl jsem schody a zavřel za sebou vstupní dveře. Došel jsem domů. Otevřel jsem dveře a tam stála máma ,,Jak si toto představuješ!" vykřikla máma ,,Co? Byl jsem u Sofii." ,,Jo to vím." ,,Tak co ti vadí?" zeptal jsem se ,,Ona." zavrčela a otočila se do kuchyně ,,Proč ti vadí? Co ti udělala?" šel jsem za ní ,,Ona celá. Je úplně neschopná. Ten rozhovor , katastrofa." ,,Zase ten rozhovor. Mami , mě to je jedno. Jestli ho dala nebo ne. Chtěl bych tě vidět , jak by jsi to udělala ty!" ,,Co si to dovoluješ! Vidíš jak tě změnila?! Nebudeš se s ní vídat!" ,,Tobě může být úplně jedno s kým jsem a s kým ne! Já s ní chodím , ne ty! Bylo to mé rozhodnutí." ,,Martinusi Gunnarsene , budeš mě poslouchat! Jsem tvoje matka!" ,,A já tvůj syn , kterému bude 17! Chápeš to?! Já ji miluju. A mě je jedno , co si o ni myslíš. Budu se s ní vídat!" vykřikl jsem a běžel nahoru do pokoje. Dveřma jsem třískl a sedl si na postel. Někdo zaklepal ,,Odejdi!" vykřikl jsem ,,To jsem já. Emma." řekl slabý hlásek a ze dveří vykoukla malá brunetka ,,Ajo , pojď dál." řekl jsem a poklepal na místo vedle sebe. Ona vešla , zavřela dveře a sedla si vedle mě ,,Proč jste se s mámou hádali?" ,,Zlatíčko , to nepochopíš." pohladil jsem ji po vlasech ,,Kvůli Sofii?" ,,Jo." ,,To bude v pohodě." ,,Nebude. Co kdyby, jsem Sofii někdy požádal o ruku? Víš , jak by ta rodina by byla rozdělená?" ,,Ty , ty si ji chceš vzít?" vykulila na mě oči ,,Ne. No teda teď ne." uchechtl jsem se ,,Ajo. Mě by Sofie vůbec nevadila. Mám ji ráda. I když ten rozhovor podělala. Byl to její první a určitě příště bude lepší. A máma si ji taky zamiluje , jen ji musí poznat." ,,Děkuji Emmi." řekl jsem a objal ji. Někdo zaklepal na dveře ,,Dále." řekl jsem a ve dveřích se ukázal Marcus ,,Jak vidím , tak sourozenecká poradna. Tinusi , Emmo asi jsem to všechno posral." řekl a já mu uvolnil místo vedle sebe , aby jsme si ho vyslechli.

Bella:
Čekala jsem před školou na Sofii. Vůbec mi nezvedala mobil a ani neodepisovala na zprávy. Bylo 3 minuty do zvonění na hodinu. Rozhodla jsem se , že asi už nedojde , tak jsem se otočila směr ke škole. U skříněk jsem viděla Marcuse , tak jsem se za ním rozběhla ,,Ahoj Macu." pozdravila jsem ho a objala ho kolem krku ,,Ahoj Bell." pošeptal a objal mě kolem pasu. Trochu jsem se odtáhla a on mě políbil ,,Hej , hej , začíná hodina." vykřikl Martinus. Odtáhla jsem se od Maca a podívala se na Tinuse. Byl celej bledej , pod očima měl fialový kruhy a vypadal docela ospale a naštvaně ,,Jo menstruantko , už jdeme." řekl Mac a Tinus odešel do třídy ,,Co se s ním stalo?" zeptala jsem se , když jsme v ruku v ruce šli do třídy ,,Včera se pohádali se Sofii." ,,Proč?" ,,Nevím. Dneska jsem ji ani neviděl." ,,Já taky ne. Po škole se za ní zastavím."vešli jsme do třídy ,,Hej Bell , pojď sem." zavolal mě Tinus. Já se pustila Maca , i když nerada , a šla za ním ,,No co?" ,,Kde je Sofie?" ,,Já nevím. Není vůbec ve škole." ,,Jak to? Došla včera vůbec dom?" ,,Já nic nevím. Včera jsme si nepsali. Co se mezi váma stalo?" ,,Jsem debil. Křičel jsem na ni bezdůvodně." sklopil hlavu a zakroutil s ní ,,Po škole za ní zajdi." ,,Ne, půjdu teď. Ještě nezvonilo. " řekl a vyběhl ze třídy. Došla jsem k Macovi ,,Co se mu stalo? Dostal další krámy?" ,,Ne , běžel za Sofii. Dneska ho omluvíme." ,,Dobře , tak pojď si sednout." chytil mě za boky a dal si mě na klín. A pak mě ještě políbil ,,Gunnarsen , Orgerril nechte si to na doma." řekla učitelka a já si sedla vedle na židli. Pak jsem poslouchala nudný výklad učitelky ,,Takže , teď si dáme test." fajn , další pětka. Po pěti minutách jsme test odevzdávali ,,Bože , k čemu mi bude geologie? " ,,Taky nevím k čemu." odfrkl si Mac. Škola uběhla docela rychle a šli jsme na oběd. Ten nebyl vůbec k jídlu. To nám rovnou můžou dát psí konzervu , to by bylo snad i lepší. Sedla jsem si vedle Clary a Samanthy ,,Kde máš Maca?" zeptala se Sam ,,To kdybych věděla." řekla jsem a všechny jsme se zasmály. Oběd jsem odnesla a šla hledat Maca. Zahla jsem do opuštěné chodby , kam nikdo nechodil. Někdo se tam líbal. Když jsme víc zaostřila , viděla jsem Marcuse , jak se lepí na nějakou holku ,,Macu?" zavolala jsem na něj ,,Bello , to není ,...." ,,Ale je." rozbrečela jsem se a někam běžela. Zastavila jsem se u své skříňky a oblékla se ,,Bello , vyslechni mě." ,,Není co , viděla jsem to." ,,Ale,..." ,,Nechci tě už nikdy vidět , Gunnarsene!" vykřikla jsem a rozběhla se dom. Tam jsem skočila do postele a začala brečet.

Marcus:
,,Brácha , tak to jsi v prdeli." řekli sborově Tinus s Emmou. Já založil hlavu do dlaní ,,Já , já nechtěl." ,,Proč jsi to teda dělal?" zeptal se Tinus ,,Já , já nevím. Nejhorší na tom je , že se mi to líbilo. Bože , jsem ten nejhorší přítel." ,,Ex přítel." řekla Emma ,,Co ti přesně řekla?" zeptal se Tinus ,,Nechci tě už nikdy vidět , Gunnarsene! Takhle na mě vykřikla." ,,Já ti nic nechci říkat , ale toto znělo jako rozchod." řekl Tinus. Emma neváhala a objala mě ,,Já se jí na to musím zeptat. Jdu k ní dom." rozhodl jsem se a rozběhl se dom. Než jsem šel k ní , šel jsem koupit růže. Dorazil jsem k ni domů a zazvonil. Otevřel mi nějakej kluk ,,Co potřebuješ?" zeptal se ,,Kde je Bella?" ,,Tak to jsi ty , co ji zlomil srdce. Thereso , pojď sem!" zakřičel ten kluk do domu. Zachvilku doběhla malá holka. Byla stará asi jak Emma. Byla strašně podobná na Bellu. Vlastně i ten kluk ,,Jeeeee , ty jsi Marcus Gunnarsen!" vypískla ,,Co tu děláš?" ,,Jdu za Bellou. " ,,Já tě k ní dovedu." řekla strašně a pustila mě do domu. Vyšli jsme schody a zastavili se u bílých dveří ,,Uděláš pro mě něco?" otočila se na mě ,,Jo a co?" ,,Můžu tě obejmout?" zeptala se a roztomile se na mě usmála ,,Jasně." zasmál jsem se a objal ji. Pak jsem se odtáhl a zaklepal na dveře ,,Dále." řekla smutně. Já vstoupil a rozhlédl se po pokoji. Byl fialovo bílý. Na velký posteli ležela Bella ,,Co tu děláš?!" vyjekla. Pak se podívala za mě , kde stála ta holka ,,Thereso , já jsem vám říkala , ať ho nepouštíte!" ,,Promiň , ale on je sladkej!" znovu vypískla a rozběhla se někam do domu ,,Vypadni." zašeptala ,,Bello , nech si to vysvětlit." ,,Vypadni." řekla už trochu víc nahlas ,,Bello , já ti to vysvětlím." ,,Copak to nechápeš?! Už tě nechci nikdy vidět!" vykřikla a hodila po mě polštář ,,Bello , to se nikdy nemělo stát." ,,Vypadni z mého domu a vypadni z mého života!" ,,Bello, já , já." zkusil jsem ji dát ty růže. Ona si je vzala a mlátitila je o mě ,,Vypadni ty parchante! Vypadni!" vykřikla ,,Toto je rozchod?" ,,Jo , to jsi uhodl správně. A teď vypadni!" vykřikla. Já sklopil hlavu a odešel z domu.