I need your love

Já nechtěl/a!

Sofie:
Ráno mě probudil budík , který mě oznamoval , že mám jít do školy. Vypla jsem ho a namířila si to do koupelny. Když jsem se viděla v zrcadle , tak jsem se lekla. Opravdu jsem měla pod okem monokl a pod nosem zaschlou krev. Jinak jsem měla rozmazanou řasenku. Nechci jít do školy. Zaprvý , vypadám tak jak vypadám. Zadruhý , nemám chuť vidět Martinuse. Vím , že je toho na něj moc , ale to co mi řekl , že jsem ten rozhovor udělala špatně naschvál , tak to bylo moc. Milovala jsem ho a on to věděl. Snad. Umyla jsem se vodou a přemýšlela na co se vymluvit , abych nemusela do školy. Po chvilce přemýšlení jsem usoudila , že řeknu , že mě bolí hlava a mám migrénu. Bílá jsem na to dost a ta řasenka  vypadá jako  bych nespala tři dny , takže hurá dolů . Vzala jsem si župan a pomalu sešla schody ,, Dobré rá,.. Bože , co se ti stalo?" zeptala se vyděšeně máma ,,Mami , mě je strašně. Asi jde na mě migréna." řekla jsem a chytla se za hlavu ,,Zlato , běž si okamžitě lehnout. Já ti donesu prášek a čaj." řekla a začala konat. Já si šla lehnout. Vysvětlím vám , proč se máma o mě tak bojí. No , když jsme bydleli ještě v Oslu , tak jsem dostala , tak silnou migrénu až jsem zkolabovala a musela jsem do nemocnice. Vydedukovali , že to mám , že sedím v poslední lavici. Tak proto sedím v první. Debilní já vím , ale co už. Mamka zachvilku došla a nesla čaj a prášky ,,Na , ať to nemáš tak silný." ,,Děkuji mami. Prospím se a bude mi líp." usmála jsem se ,,Až se probudíš , tak mi zavolej. Dobře?" ,,Ano , neboj se , zavolám." řekla jsem a zavřela oči.

Dream
Byla jsem v městském parku. Netuším , proč tady jsem a co tu dělám. Otočila jsem se a chtěla jít domů. Ale když jsem se otočila , myslela jsem , že dostanu infarkt , mrtvici , zástavu a bůh ví co ještě. Viděla jsem Tinuse , jak se líbá s Alex. Začala jsem brečet ,,Jak jsi mi to mohl udělat!" křikla jsem na něj. On se na mě otočil a ušklíbl se. Ten jeho pohled , to nebyl Martinus. Usmál se , ale ne tím jeho úsměvem. Teď vypadal jako nějakej psychopat. Začal Alex vášnivěji líbat ,,Ne!" křikla jsem a chtěla se za nima rozběhnout , ale nešlo to. Když jsem se pohla , tak se vzdálili. Klekla jsem si a začala brečet ,,Vždyť jsi mi říkal , že mě miluješ!" vykřikla jsem a vložila hlavu do dlaní ,,Pche , takovou nicku jako jsi ty? Nikdy." uchechtl se. Scéna se změnila a já seděla v nějaký místnosti. Bez oken , bez dveří. Jen jedno světlo , které bylo nademnou ,,Víš , že jsi mi skazila oblíbenost?!" někdo zachraptěl ve tmě ,,Cože?" řekla jsem potichu a dívala se kolem ,,Ty nevíš?!" jeho hlas se rozhlehl po místnosti. Poznala jsem , že to byl Martinus. Někdo mě chytil za vlasy a škubl s něma ,,Ten rozhovor jsi posrala!" vykřikl a hodil mě na zem. Já se bouchla o zem hlavou a rozrazila si čelo. Podívala jsem se na Martinuse. V jeho očích byla jen zloba a nenávist. Žádná láska a štěstí , když jsem se mu vždycky podívala do oči ,,Nemám tolik fanoušků! Moje kariéra je v prdeli." řekl a kopl mě do břicha. Já začala brečet ,,A jen kvůli tobě!" Zase se změnila scéna. Byla jsem v nějaký bílí místnosti ,,Měl jsem si vybrat Alex za svou přítelkyní a ne tebe!" zakřičel na mě Martinus. Byl oblečení jen v černým. Jeho oči byli temné ,,Byla by lepší přítelkyní." řekl klidným hlasem ,,Co-cože?" zeptala jsem se nechápavě ,,Byla by lepší kamarádkou." ozvalo se za mnou dívčí a chlapecký hlas. Otočila jsem se a za mnou stáli Mac s Bell a taky v černým ,,Byla by lepší kapitánkou." řekla hlasy holek vedle mě. Otočila jsem se a viděla holky z mého týmu ,,Byla by lepší žákyní." řekl trenér za něma ,,Byla by lepší žákyní ve škole." řekli hlasy po levé straně. Já se na ně otočila a viděla všechny učitelé ze školy ,,Byla by lepší dcerou." řekli rodiče vedle nich ,,Byla by lepší sestrou." řekl brácha naproti mě ,,Byla by lepší vnučkou." řekli mi prarodiče z obou stran ,,Nikdy by nás neztrapnila." řekl Mac s Bell ,,Nikdy by nás neopustila." řekly holky z týmu ,,Nikdy by nebyla na mě drzá." řekl trenér ,,Nikdy by nevynechala hodinu kvůli basketbalu." ,,Nikdy by nás nezklamala a nelhala." ,,Nikdy by mě neposlala někam , kdyby jsem ji potřeboval."řekl brácha  ,,Nikdy by se nevymlouvala , aby nemusela dojet." řekli prarodiče ,,Dost!" řekla jsem a dala si na ucho ruce. Pak všechno utichlo a já se rozhlédla. Stál tam už jen Martinus ,,Nikdy by mi nezkazila rozhovor." řekl a podíval se na mě temně ,,Sbohem." řekl , otočil se a odešel ,,Ne , nikam nechoď. Miluju tě! Martinusi. Martinusi. Mar,...."
End Dream

,,Sofie , vzbuď se." někdo nademnou stál. Já otevřela oči a začala křičet ,,Pšššt , Sofie to jsem já. Tinus." řekl a chytil mě za ruku. Rozhlédla jsem se po pokoji. Ok , jsem ve svém pokoji. Doma. A nademnou je Tinus , který by měl být ve škole ,,Co , co tu děláš?" zeptala jsem se ho ,,Nedošla jsi do školy , tak jsem se bál jestli se ti něco nestalo. Volala jsem tvý mámě , ale ta mi to nezvedala. Na tvého tátu nemám číslo. Tak jsem ze školy odešel , než vůbec začala. Šel jsem stejnou trasou , jak chodíš ty , jestli třeba nesedíš někde na lavičce. Pak jsem došel k domu a zvonil. Ty jsi mi neotevírala , tak jsem vylezl na balkón a měla jsi otevřený okno , tak jsem vešel a křičela jsi moje jméno." dořekl a podíval se na mě smutnýma očima ,,Sofie , chtěl jsem se omluvit za včerejšek. Víš , máma měla hodně keců, že jsem s tebou šel. Byl jsem už naštvanej. Pak došli ti novináři a já se bál , že na tebe něco vytáhnou a zase tě budou v televizi pomlouvat a říkat , jak tě nemají rádi. Vím , že jsi pak smutná. Myslel jsem , když jsem chtěl jít do kina , že budeme mít soukromí. Ani nevím , jak se dozvěděli , že tam jsme. Když jsme utekli , tak jsem se začal bát o tebe , že budeš zase v televizi. A byla jsi tam jediná a já to všechno musel ze sebe dostat , tak jsem se si vylil vztek na tobě. Hned , jak jsi utekla , tak jsem si uvědomil jakej jsem debil , krypl a různě. Ty za ten rozhovor vůbec nemůžeš. A mě to ani nevadí. Ať si tě nemají rádi. Ať si říkají , že se mám s tebou rozejít. Mě je jedno , že pár fanoušků ztratím. Hlavně ať neztratím tebe. Miluju tě , Sofi. Odpustíš mi?" podíval se na mě štěněčíma očima ,, Já jsem se chtěla taky omluvit. Měla jsem se na ten rozhovor připravit.Martinusi , jistě že tě miluju a odpouštím ti. Taky mi odpustíš?" ,,Proč bych neměl? Jistě." řekl a políbil mě ,,Nechtěl jsem se včera hádat." ,,Já se také nechtěla včera hádat." řekla jsem a objala jsem ho víc. Odtáhl se a podíval se mi do obličeje ,,Proč máš monokl?" ,,Brácha mě včera omylem bouchl dveřma." ,,Proč jsi nešla do školy?" ,,Bylo mi blbě a vypadala jsem jako zombík." uchechtla jsem se a on taky ,,Tobě se něco zdálo , že. Když jsi křičela moje jméno." řekl a podzvedl obočí. Nadechla jsem se a všechno mu řekla ,,Tohle bych ti nikdy neudělala. I kdyby jsem byl sebevíc  naštvanej." řekl nakonci Martinus a obejmul mě. Pochvilce si za mnou lehl a spokojeně jsme usnuli. Už žádnej sen jsem neměla a v objetí člověka , kterého miluji , jsem spokojeně spala.