I need your love

Nemocnice

Sofie:
Všechno nádobí jsem umyla , utřela a uklidila. Na stole jsem nechala tři talíře s lívancema. Uklízela jsem malej kastrůlek , když mě někdo vylekal ,,Co tu jako děláš?!" vykřikla na mě paní Gunnarsen ,,Já , já. My jsme s Emmou udělaly lívance a já to tady uklízím. Aby ,...." ,,My nebudeme jíst lívance , který jsi udělala!" řekla a vzala všechny talíře a vyhodila do koše. Pak se na mě otočila ,,Jestli si myslíš , že si mě takhle získáš , tak to ne. Ty , nikdy!" vykřikla ,,Mami , co se děje?!" přiběhl Martinus. Ona se zamračila ještě víc. Mě to naštvalo ,,Co jsem vám udělala?!" ,,Všechno!" ,,A co udělala , to všechno?" vložil se do toho Tinus ,,Nezastávej se ji!" zavrčela ,,Proč ne? Je to moje přítelkyně! Kterou já miluju!" začal Tinus řvát. Takhle jsem ho nikdy neslyšela křičet ,,Mě nezajímá , že je to tvoje přítelkyně. " ,,Co jsem vám udělala?" zeptala jsem se po chvilce. Měla jsem uslzený oči ,,Víš , nemám tě ráda. A taky nikdy nebudu!"vykřikla a já se rozbrečela ještě víc ,,Zlato , myslím , že to je přehnaná reakce. Vždyť ji ani neznáš." slyšela jsem pana Gunnarsena , jak se mě zastává ,, Ne , není dost dobrá pro mého syna!" ,,Cože jsi to řekla mami?" zeptal se Tinus a přistoupil o krok blíž , aby viděl na výraz své matky ,,Zakazuji ti , aby ses s ní vídal!" ,,To nemůžeš!" zařval Tinus. Mě už to pořádně naštvalo ,,Dost! Já nevím , co jsem vám udělala! Nevím , proč mě nemáte ráda! Vadí vám , že mě váš syn miluje?! Nebo , že jsem z bohaté rodiny?! A jestli je to jen kvůli tomu rozhovoru , tak je to ubohý!" zařvala jsem , co mi plíce dovolily. Hodila jsem utěrkou o linku a rozběhla se domů. Nikdy jsem tak rychle neběžela. Běžela jsem parkem. Zakopla jsem , když jsem dopadla , tak jsem udělala kotoul ,,Au." vyjekla jsem. Ležela jsem uprostřed cesty. Cítila jsem , jak mi tepe kotník. Víčka se mi pomalu a jistě zavírala ,,Bože holka , co s tebou je?" zeptal se nějakej cizí hlas. Já otevřela oči a nademnou stál nějakej brunet. Vzal si mě do náruče a odnesl na nějakou lavičku. Tam mě posadil a prohlédl si mě ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se ,,Nikdy jsem tě tady neviděla." ,,Chodím do vedlejší třídy a jmenuji se Peter. Ty jsi Sofie viď?" uchechtl se ,,Jo , odkud znáš moje jméno?" ,,Od Tinuse. Jsem jeho kamarád. No , bývalý." uchechtl se ,,Jak to?" ,,Jednou jsme se porvali a od tý doby se moc nemusíme." ,,Proč jste se rvali?" ,,Kvůli jedny holce. Řekl jsem něco , co jsem neměl říkat před ním. Ale to co jsem řekl , jsem myslel vážně." mrkl na mě. Já ho stále nechápala ,,Promiň , že se jen ptám. Ale co jsi řekl." ,,No já,... Ty,... No jak to říct." poškrabal se na zátylku ,,Já? Co já mám s tím něco společného." ,,Kvůli tobě jsme se rvali. Ty si mě strašně líbíš. Vždycky líbila. No a jednou jsem řekl , že máš dobrý , no víš co." ,,No dál?" ,,A já řekl , že bych tě,.." nedořekl to a jen naznačil rukama ,,Cože?!" vykřikla jsem. Teď jsem dostala strach. On mě znásilní? ,,Sofie , já vím že nemám to co Gunnarsen , ale on nemá co mám já." začal se přibližovat. Já si dala ruku před tvář , aby mě nemohl políbit ,,Nech mě." řekla jsem a chtěl vstát. No mě zatlačil za břicho a přinutil mě si znovu sednout ,,Jsem lepší jak on. Věř mi." ,,Já tě nechci!" vykřikla jsem. On se začal přibližovat a já mu dala facku. On zavrčel a zamračil se ,,O-omlouvám se. J-já nechtěla." začala jsem koktat ,,Tak nechtěla!" vykřikl a dal mi facku až jsem spadla na zem. Hlavou jsem se bouchla o železnej rám lavičky. Začala mi téct krev. Vzal mě za bundu a vytáhl nahoru ,,Tak jo holka. Ty mě uděláš a já tě nechám jít." řekl a čekal na moji reakci. Já zavrtěla záporně hlavou ,,Ne? Tak tě to bude bolet." začal mě táhnout někam pryč ,,Ne , pomoc!!!" vykřikla jsem z plných plic ,,Drž hubu." zasyčel ,,Já ti dám ať drží hubu!" zakřičel někdo. Pak se k nám rozběhl a vrazil pěstí Peterovi. On mě pustil a já padala k zemi. Někdo mě ale chytil ,,Jsi v pořádku?" řekl ustaraně Tinus. Já jsem neměla sílu nic říct ,,Marcusi , pojď sem!" křikl někam do parku. Zachvilku se objevil Marcus ,,Sofie proboha , teče ti krev." vyjekl ,,Cože?!" zeptal se Tinus a podíval se na svoji ruku , kterou mi držel hlavu ,,Já ho zabiju." zavrčel a podíval se na ležícího Petera. Ten se začal zvedat ,,Macu vem ji. Odveď ji k nám." ,,Co máma?" ,,To mi je teď u prdele." ,,U nás doma nikdo není." zašeptala jsem. Vážně já jsem už hodně unavená. Pomalu jsem zavírala oči ,,Vem ji do náruče. Hlavně ať se jí nic nestane." pak se otočil na mě ,,Zlatíčko , bude to dobrý." řekl a políbil mě na čelo. Mac si mě vyzvedl do náruče. Já si položila hlavu o jeho rameno. Mac se rozběhl směr náš dům.