Enigma: Válka slunovratu

01 × Naděje v poli trosek

Na zem pomalu přistávala jedna hnědá tlapka za druhou. Hnědý útlý vlk nenápadně jako stín kráčel přes obrovský vlčí tábor. V tlamě šetrně nesl vychrtlého šedého králíka který stihl skonat ještě předtím než ho našel. Z vlka byl cítit strach a neustále narůstající nervozita. Srdce mu prudce bušilo a jeho sklopené uši přímo prozrazovaly o jeho nekonečném strachu. Byl stopař a to co právě dělal ho mohlo dostat do pořádných problémů. Moc dobře si byl vědom toho že stopaři mohou na lov minimálně ve dvojici a pokud se to někdo ze společnosti dozví může na místo čestného stopaře zapomenout.

Vlkova nervozita ještě více narostla když se přiblížil k zásobárně která po té obrovské katastrofě zela prázdnotou.Vlku při pohledu na zásobárnu ztuhla krev v žilách a pomalu stáhl hnědý ocas mezi nohy. Už se zdálo že do zásobárny dorazí bez žádných komplikací když v tom vlk zaslechl jakési hlasy. Šokovaně se otočil směrem ke jednomu ze zničených doupat odkud hlasy přicházeli. Se strachem v jantarových očích se rozhlédl kolem, hledajíc místo které by mu posloužilo jako úkryt. Čas na ukrytí už téměř neměl ale přesto se ještě stihl ukrýt do nedalekého křoví které pomocí letních veder pomalu ale jistě vysychalo. Zatajil dech a soustředil se pouze na vnímání zvuků nebo jakéhokoliv pohybu.

Z křoví se postupně vynořila dvojice vlků. Bílý vlk s hnědýma očima svědomitě kráčel po boku rovněž bílé vlčice přičemž neustále o něčem mluvil. Vlčice při něm zvolila elegantní ale i přesto uvolnění krok. Avšak podle jejího sklíčeného výrazu šlo poznat že jí něco trápí.

Vlk při pohledu na ní doslova zapomněl dýchat. Byla to poslední z přeživších Delt od útoku a s čichem Delty a jejími bystrými smysli se neradno zahrávat. Vlku se však ulevilo když si ho ani jeden z vlků nevšiml a dvojice pokračovala dále. Vlk velmi dobře věděl že vlčice utrpěla z rodinného hlediska obrovskou ztrátu. Ostatně jako i všichni přeživší z bývalé majestátní Enigmy. Skillet již nebyla silná, vzpurná a tvrdohlavá Delta ale spíše slabá, nemožná a bezvýznamná Omega. Vlk ale věděl že v ní alespoň špetka Delty zůstala.

Po tom co se dvojice již dostatečně vzdálila nenápadně vyšel zpoza kamene a o několik vteřin už spokojeně pokládal mrtvého králíka na chladnou zem zásobárny. Nic kromě králíka zde nebylo. Vlk věděl že jeho a celou zbývající společnost čeká další večeře bez téměř žádného jídla. Opět.

Hlasitě vzdechl a vyšel ze zásobárny. Pomalým poklusem se pustil směrem k místu které bylo označováno jako Hlavní skála. Konaly se při ní shromáždění nebo popravy vlků kteří zradili nebo porušili zákony společnosti. Malá travnatá louka která vlkům sloužila i jako místo setkávání byla celá spustošená a na mnoha místech už vůbec nebyla tráva, pouze chladná a prázdná hlína.

Vlk hlasitě polkl a zatřásl svou mohutnou hlavou. Nechtěl myslet na to jak jeho otec i matka padají ze smrtícím výkřikem na zem. Nechtěl myslet na jekot své sestry přitom jak jí ti prašivci vlekli ze sebou do svého tábora. Nechtěl myslet zkrátka na nic. Rychle se z louky vydal pryč. Když přišel k bývalé poničené noře stopařů zarazil se. Z dálky ho pozoroval vlk, tedy spíše vlčice.

Byla nádherná. Její čistě černá srst se leskla na slunečním světle a její modré oči si vlka mile měřili. Avšak z nich byla znát i jakási přirozená autorita. Vlčice k vlku přiklusala a pozdravila se mu kývnutím její černé hlavy.

,,Zdravím Beto. Hluboce se omlouvám pokud se tě dotknu ale neměla bys tu být. Tvé místo je mezi vlčicemi a ke mně by ses neměla přiblížit ani na krok." Řekl vlk a zabodl do Bety vážný pohled.

Ta jeho řečem, na vlkovo překvapení, nevěnovala mnoha pozornosti a namísto toho aby k dané věci něco odpověděla začala mluvit na úplně jiné téma: ,,Vím že ta nora je po útoku zničena a nespí se v ní zrovna nejlépe, Shayi. Alfa by měl někomu poručit aby ji opravil."

Vlk, tentokrát již jmenovitě Shay, se mluvením černé vlčice nedal odradit a znovu naléhavě řekl: ,,Beto, odejdi prosím. Nechci abys měla problémy."

Na další prosbu už Beta zareagovala. Vlídně se na Shaye podívala a krátce přikývla. Otočila se na odchod ale vzápětí zastala, otočila hlavu k Shayovi a řekla: ,,Shayi, mrzí mne že jsi přišel o svou rodinu, já jsem na tom stejně ale také mě trápí ještě jedna věc. Právě kvůli ní jsem tady jelikož jakožto právoplatnému členovi ti to mám povolení říct. Alfa chce Enigmu zničit a rozpustit. Boj nás až příliš oslabil, je pro nás více než těžké pokračovat takhle dál. Společnost již nemá naději na přežití a my pravděpodobně také ne."

Když to Beta dořekla po tváři jí stekl tenký pramínek slz. Následně se rychle otočila a pomalým krokem se vydala pryč.

Shay se na Betu při odchodu díval se slzemi v očích a zoufalstvím v duši.
Alfa nesmí Enigmu rozpustit, to by byl úplný konec který by prudce poznamenal všechny co útok přežili!

Shay si byl v jedné věci momentálně úplně jistý a jeho myšlenky se soustřeďovali pouze na onou věc. Tohle nemůže nechat jen tak a jeho druhové také ne. Enigma musí nabrat nové členy a posbírat se. To jediné celé vyprahlé společnosti momentálně zbývalo...