Enigma: Válka slunovratu

13 × Nepozornost přináší krev

Proboha! Kde přesně a jak se to mohlo vůbec stát!," křičela až hrozivým tónem na početný dav vlků před sebou krémově - šedá Gamma a její různobarevné oči se jí leskly od zlosti ale i strachu který pomalu požíral její vnitro. Před sebou měla bílého ochránce na kterého momentálně soustřeďovala svou mysl nejvíce. Matheo, kterého drzost a věčný pesimismus natolik poznačili že si už dokázal dovolit i na samotného Alfu měl ocas až někde u břicha a v hnědých očích měl jednoznačnou nervozitu. Vyčníval z davu nejvíce, až někteří byli schopni myslet na to jak si mezi sebou s Gammou vyměňují dech. Bylo ticho, každý čekal na odpověď ochránce které se ale někteří báli, rozzuření Gammy a Matheův egoismus je děsil možná i více než skutečnost kdo na jejich teritoriu právě bojuje o holí život. "Byli jsme na obchůzce. Procházeli jsme lesem a následně se to odehrálo opravdu rychle. Já..."
Hlas se mladému vlku ztrácel, přeskakoval z jednoho tónu na druhý a krutost společně s arogancí se kompletně vytratila ve chvíli když nebyl schopen začatou větu dokončit. "Promiňte," hlesl až tak potichu že jej neslišel téměř nikdo. "Dobře, Alfa si to s tebou později vyřídí. Gwendolyn a Sorrel mi pomůžou. Vy ostatní počkejte na příchod Alfy, Bety nebo Delty," vyrukovala pohotově Gamma a ledovým pohledem si změřila Mathea který se už mezitím utáhl do davu. I napříč tomu že zde čekal méně napětí a chladných pohledů mýlil se. Teď si jej měřil každý, jestli už naštvaně nebo vystrašeně bylo to jedno. Všichni věděli že je zradil, že na jednoho z nich dal dopustit...

Nejvyšší Delta procházel až s moc soustředěným pohledem přes tábor.
Jeho vědomí nebylo ušetřeno velké rány v podobě strachu, nejistoty ale i zlosti. I napříč tomu si zachovával svou hrdost a přednost v jeho postavení. Když ale přišel před doupě ke kterému směřoval ztratil i tu poslední špetku hrdosti která v něm ještě zůstávala. "Delto?" zašeptal někdo z temnoty doupěte. Hlas byl nejistý, až chvějící se. Delta se narovnal a pokynul ke krémové vlčici, mladé stopařce která právě vyšla na denní světlo. Chvíli její jantarové oči odmítali sluneční paprsky přijmout ale nakonec se podvolili. "Gwendolyn, zdravým tě. Gamma je vevnitř? Jak jí je?" optal se mírně zbrkle a zároveň pozdravil Delta. Gwendolyn se na něj chabě pousmála ale byl to spíš nucený úsměv. Následně odpověděla na jeho dotaz: "Ano, je vevnitř. Ona i Sorrel jsou dosti vysílení. Je jí ale líp, krvácení má zastavěné a už se alespoň na chvíli probudila. I když to šlo z těží podařilo se nám přinutit ji alespoň pít."
Delta dále neotálel, děkovně na stopařku pohlédl a protáhl se do nory. Cítil na sobě Gwendolynin pohled ale věděl že pochopila. Dnes se už trápila dost, bude dobré pokud si odpočine...
Proběhlo mu v nekonečném proudu myšlenek který se na něj při každém chabém kroku valil. Když si konečně všiml v temnotě siluety dvou vlků zastavil se. Nejdříve si jej nikdo nevšiml, dokonalý čich obou masožravců ale nesklamal. "Ajlo, tedy Delto. Gwendolyn říkala že pravděpodobně přijdeš i když jsem spíš očekávala Betu nebo Alfu," ozvala se jako první Gamma, byla utahaná. To bylo poznat už z jejích mírně přivřenených očí a nevýrazného tónu hlasu který se tomu jejímu vůbec nepodobal. "Sorrele? Pracoval si dost, běž si odpočinout. Gwendolyn už šla a tady už není co dělat," namísto Gammy se zrzavý Ajlo soustředil na mladého stopaře. Ten jenom kývl, taktéž unavenýma očima na něj pohlédl a vytratil se z doupěte přičemž u vchodu zašeptal do ticha poděkování. "Tak, vím že máš za sebou několik hodin práce ale chci to slišet. Aleu znám již několik let a to co se odehrálo mi trhá ale zároveň zaplavuje vědomí hněve. Co se na té obchůzce mezi ní a Matheem stalo?" rozmluvil se Ajlo přičemž se střídavě díval na Gammu a následně na černé, zničené tělo vlčice která v pokoji odpočívala s několika velkými ránami obvázanými různými listy a trsy trávy. Gamma se prudce nadechla, jindy by odpověděla hned ale teď jí odpověď těžila více než obvykle. "Matheo a Aleu měli obchůzku, Velitel ochránců je na ní vyslal společně. Někde při hranicích jí pak podle krátké Matheovi výpovědi a taktéž podle výpovědi několika stopařů kteří jí pomáhali napadli kojoti. Nebyla to celá skupina, nýbrž dva možná tři. Matheo je necítil, nevěnoval se své hlídce a pachům i když se jí snažil pomoct. Prudké rány na bocích, chybějící srst a strata krve. To jí ty krvelačné zrůdy způsobili a Matheo o tom ani nevěděl i když měl!" vyprávěla Gamma přičemž se z jejího klidu stával hněv a agrese. Ajlo vykulil oči. I když chvíli strávil s Alfou který mu výpověď Mathea převyprávěl Shay byl nerudný a téměř nedokázal mluvit normálně bez zasekávání a útržků nervozity. Beta na tom byla podobně, ona o tom slyšela jenom od Root která Aleu pomáhala ale i ona se od Nejvyššího Delty vytratila jakmile měla první příležitost. Beta a Alfa se do sebe uzavřeli a dokonce o tom společně ještě ani nemluvili což situaci dosti ztěžovalo. "Je mi jí opravdu líto. Taky je od tebe opravdu úctihodné že se jí snažíš pomoci i když by při těchto zraněních jakýkoliv léčitel ztrácel důvěru v přežití. Matheo je opravdu hloupý, jakoby to udělal naschvál. Beta ani Alfa se k tomu zatím nevyjádřili i když je celá společnost v nejistotě a strachu. Thai jakožto Velitel ochránců má výčitky a taktéž i Golden Feat který v tu dobu měl Hlavní hlídku," promluvil Ajlo, jeho slova byla upokojící až se Gamma uklidnila téměř úplně. "Nechápu, dostali se přes hlídku, zaútočili na v podstatě nejlepší ochránkyni která tvořila asi nejláskavější základ tohoto postavení a ten hlupák si toho ani nevšiml. Musí být potrestán, jednoduše musí!" hněv se opět po slovech Gammy rozšířil. "Klid Courtney, tohle nikomu nepomůže. Je už pozdě, Alfa zítra určitě zvolá zhromaždení a nás dva teď společnost potřebuje více něž kdykoliv předtím. Klidně ti něco z jídla přinesu, ještě něco i pro Aleu kdyby se náhodou probrala ale nechci aby ses trápila a rozčilovala, Aleu přežije a Shay je rozumný. Bude se snažit ty nestvůri zlikvidovat a Matheovi udělí spravedlivý trest," utěšoval až starostlivě Delta rozhořčenou Courtney která svou mohutnou tlapkou hrabala rozčíleně v prašné zemy doupěte. Uklidnilo jí to, Delta byl spíše hrubý a neutrální což ho mohlo dělat trochu odměřenýn a až hrozivým ale v její přítomnosti byl jiný. Možná to bylo tím že jeho přítelkyně se kterou se do společnosti přidal téměř umřela nebo něčím jiným, to ale Courtney nedokázala upřesnit. S povzdechem přistoupila k Ajlovi, na znak díků mu olízla ucho. "Děkuji že se mě snažíš uklidnit a pomoct. Je to v pořádku, jdu po jídlo s tebou a přes noc tady zůstanu s Aleu," odpověděla tiše Courtney a v očích se jí opět zaleskl stejný zdrcený pohled jaký měla předtím. Ajlo avšak nahodil kamenný pohled a nejistým krokem se vydal ven z doupěte přičemž se za ním nepřítomně táhla zdrcená Gamma. Slunce bylo už téměř na konci své celodenní poutě, i tak ale jeho konečné paprsky dělali malou chvíli problémy očím každému z dvojice. Ajlo si povzdechl, ustaraně se na Courtney podíval jelikož tam jenom tak stála a koukala do prázdna. Gamma si to ale všimla a krátkým kývnutím hlavy se pokusila zahnat Ajlové starosti o ní. To se jí vsice úplně nepovedlo ale alespoň to Ajla konečně popohnalo vpřed. Společně se tak vlk a vlčice přešli po táboře až k Hlavní skále před kterou již byla shromážděná docela početná skupina vlků čekajících na ulovené jídlo. Oběma členům Nejvyšší čtyřky se začal téměř automaticky celý dav uhýbat. Někteří po nich vrhali vystrašené, nechápavé pohledy které bažili po odpovědi na to co se na hlídce vlastně stalo. Někteří jenom sklíčeně a smutečně stáli a v hlavě si přehrávali celý dnešní incident. Právě tito vlci byli ti kteří se snažili mladé ochránkyni pomoct. Gamma i Delta to ale, i když nechtěně, museli ignorovat. To co se ale dalo před malou chvílí považovat za hrobové ticho teď bylo spíš něčím jiným. Ke Hlavní skále se totiž až nekontrolovatelně přihnala jedna z Delt. Skillet si s jejíma modrýma očima které propouštěli slzy přeměřila zdrceně všechny kolem. Následně se z jejího hrdla vytisklo tlumené zakňučení. Bílá vlčice zdrceně sklonila hlavu, neunikl jí přitom jeden přidušený vzlyk. Chvíli tam jen tak stála. Poznačená pohledmy všech. Najednou ale jenom prudce zvednula hlavu k obloze a nahlas prohlásila: "Alfa na zítřejší ráno nařídil popravu!"