Enigma: Válka slunovratu

12 × Můj druh, mé prokletí

Calla přísným pohledem sledovala skupinu stopařů která se vracela z lovu. Už to bylo několik cest ohnivého vlka co se do společnosti zařadili dva nový členi. Celkem ochotná a milá Papaja a dosti nerudný, problematický Hyde. Oba byli dobří lovci i když Hydovi to šlo o něco hůř ale každý se s přicházející podzimem hodil. Vepředu celé výpravy šla Esther. Bílá Velitelka pyšně nesla v tlamě vcelku velkého bažanta. Zbytek výpravy sebou po náročné lovu vysíleně táhl celkem velkou laň. Calla věděla že tento úlovek jejich zásoby dobře doplní ale i přesto toho bylo stále málo. Stopaři byli z častých lovů unavení, mrazy sílili a zásob a kořisti bylo málo. I když Calla a všichni členi kteří v Enigmě ještě za vládu Eifliera žili byli v tomto horském prostředí na málo potravy hlavně v zimě zvyklí i přesto se báli o své zdraví a prázdný žaludek. Esther o několika sekund prudce zastavila a s bažantem v tlamě se obrátila za sebe. Sorrel, mladý krémový vlk který kráčel asi nejblíže při ní a narozdíl od ostatních nic nenesl sebou trhl a zrak na ni zvědavě namířil. Esther jenom rychle položila bažanta na zem a krátkým pohledem na mladého stopaře mu jasně naznačila aby bažanta nesl namísto ní. Sorrel se bažanta okamžitě chopil a nadále pokračoval v chůzi. Velitelka jej chvíli sledovala ale nakonec se vydala poměrně jiným směrem jako její skupina. Calla moc dobře věděla kam míří a právě tam měla namířeno také. Černá Beta se pomalu otočila a poklusem zamířila směrem k Hlavní noře.
Právě když z ní vylézala zmořená Esther Calla vyšlapala na menší kopec na kterém se nora narozdíl od všech ostatních jako jediná nacházela. Krátkými pohledy se s Velitelkou uctivě pozdravili a když už Esther nebyla na dohled Calla se s ledovým klidem protáhla do nory. Bylo v ní příjemné, až omamné teplo. Suchý mech a listí kterými byla nora vystlaná ji lechtali na tlapkách. Z jednoho ze čtyřech pelechů které se v noře nacházeli na ní koukal pár zvědavých, nažloutlých očí. Calla se k jejich vlastníkovi opatrně přiblížila. Shay poněkud unaveně ležel ve svém dokonale vystlané pelechu a i když měl s přicházející zimou až přehnaně moc starostí snažil se zachovávat úsměv na tváři. Tentokrát se ale koutky jeho tlamy roztáhli do vyšších rozměrů když spatřil svou družku. "Tak co? Jak si ti dva počínají v lovu?" začala klidně Calla. Sedla si naproti svému druhovi a vytrvale čekala na jeho odpověď. "Daří se jim. Papaje to jde skvěle, má dobrý čich a při skupinovém lovu se dokáže dobře uplatnit, i když podle Velitelky má s její sílou i navíc. Hyde je nerudný, nekomunikuje a je spíš samostatný. Lov mu podle Velitelky nejde až tak dobře ale králíka nebo bažanta ulovit dokáže," převyprávěl dopodrobna Shay slova Velitelky která mu právě před několika minutami řekla. Calla jenom kývla, v očích měla neklid a znechucenost. Shay to okamžitě postřehl. "Děje se něco?," zeptal se jí opatrně. Calla nevypadala že by chtěla odpovědět, jakoby nebyla schopná mluvit. Když ale viděla že hnědý Alfa na její jyjádření pořád čeká odhodlala se. Byli druhové, a ti před sebou nemají tajnosti. Alespoň toho názoru byla Calla. "Ano, něco se děje. Vlastně i proto jsem za tebou přišla," začala. Shay jenom vykulil oči. Calla si toho ale nevšímala a pokračovala: "Jde právě o ty dva nové. Víš, nepřijde mi že přijmout je do společnosti na zimu je dobrý nápad..."
"A to si myslíš proč?" skočil jí do řeči až s hrozivým klidem Shay.
"Podívej se na to z jiné stránky. Ano, oba lovit umí ale pokud není dostatek kořisti můžeš mít lovců kolik jen chceš. Mě jde jenom o to abychom nevyhladovali. Už teď nás je hodně, kořisti je jako každou zimu málo ak tomu tady máme teď další dva hladové krky navíc," supěla Calla na svého druha. Shaye to zřejmě hodně vytočilo, uši stáhl ke špičce hlavy a s hněvem na Callu pohlédl. "Nevím jestli se ti Papaja a Hyde nelíbí nebo co ti je ale nesouhlasím s tebou. Zůstanou tady, jak jsem řeklekl tak se každý lovec hodí a nebudu to měnit, hned po silných mrazech odejdou," odvrkl naštvaně Shay.
Callu to až hrozivě naštvalo jak je její druh který má být moudrý a čestný Alfa zaslepen novými členy. "Shayi! Stopaři jsou vysílení, už z dnešního lovu se téměř nedovlekli zpátky do tábora. Zásob je zatím málo a zima o několik dní začne být opravdu krutá, bůhví jestli několik dní nebude Omega pár a i několik ochránců bez jídla. I kdyby se ti dva snažili sebevíc naše zásoby pořád žerou a tak kořisti ubývá!" křičela už na Shaye rozzuřeně Calla. Tohle už bylo pro Alfu dost. Převládal nad ním hněv, ohnal se po Calle svými ostrými tesáky a následuje vyštěkl: "A ven! Nevracej se dokud se nedáš do pořádku!"
Calla začala před až šíleným pohledem svého druha couvat až z nory úplně vycouvala. Jediné co ještě měla vevnitř byla její černá, velká hlava.
Jen klid, neudělej to co při té hádce Eiflierovi udělala Ruel. Uklidni se!
Bojovala ve svém vnitru se svým hněvem Calla. Spomínka na doposud dávno zapomenutou hádku a její vyvrcholení jí nakonec donutilo se uklidnit.
"Děláš chybu Shayi, a to velkou..."
S těmito slovy se z nory vytratila i její hlava a nechala tak osamělého Alfu přemýšlet nad jeho chováním vůči vlastní družce a celkovým myšlením k jeho společnosti...