Enigma. Jeden z nejmladších, avšak nejsilnějších a nejoddanějších rodů Severu jehož společnost do dnešní doby vládne bez porážky svým územím. Avšak ani taková vláda nezná nikdy nekončící moc, srdcem samotného útoku se totiž můžete stát kdykoliv.
O...
Mladá, černá vlčice mírně poklusávala přes travnatou pláň. Bylo nesnesitelné teplo a její chlupatá, černá srst jí při ochlazování vůbec nepomáhala.
Vlčice kvůli horku vyplazila jazyk když se dostala na obrovskou louku kde nebylo ani trochu stínu a několik travnatých ploch již bylo z dnešního slunce pomalu kompletně vysušených.
Vlčici se v plicích udržoval teplý vzduch z čehož nevěděla pořádně dýchat ale snažila se přes louku projít co nejdříve aby se dostala do lesa který se tyčil před ní. Když už byla několik metrů od lesa svůj poklus vyměnila za pomalý běh.
Když se ocitla v lese ulevilo se jí. Bylo zde množství stínu který tvořily mohutné stromy a foukal zde mírný vítr který vlčici čechral její hustou srst.
Vlčice si slastně olízla pysky když před sebou spatřila malý, lesní potok. Bez zaváhání se k němu vrhla. Svůj černý, od tepla vysušený čumák ponořila do studené vody. Studená, příjemná voda jí chladila její vysušené hrdlo a stříkala na všechny strany při jejím rychlém pití.
Vlčice takto pila ještě několik sekund a když už usoudila že má dost zvedla od potoka hlavu.
V pořádku, to by bylo. Ješte najít Jacoba. Pomyslela si a i když se jí vůbec nechtělo znovu se vydala napříč nekonečným lesem.
Uplynulo jen několik minut od toho co vlčice pila z potoka a už zase doslova omdlévala od tepla. Právě procházela přes další obrovskou travnatou louku a už šla z posledního. Jak ale však před několika minutami spatřila les spatřila ho i teď. Z posledních sil k němu doběhla a vklouzla do hlubokého lesního porostu.
Několik sekund se prodírala hustým porostem dokud nezastavila při velkém, kostrovitém kameni. Měla se zde setkat se svým společníkem, stopařem který se s ní vydal na dnešní lov. Rozdělili se asi před půl hodinou aby měli větší šanci ulovit alespoň menšího králíka, hraboše či jiné malé lesní zvíře.
Vystrašeně polkla když zjistila že nablízku ní není ani živé duše. Věděla o Jacobovi že je to milý, čestný a rozumný vlk ale přesto se bála toho že ji tu nechá a vrátí se do tábora bez ní. Tím by ji označil za neočištenou, tudíž za tu která šla na lov sama čímž by porušila jeden z důležitých zákonú společnosti.
Ale no tak Root, nesmíš být taková nedůvěřivá! Pomyslela si vlčice v duchu. Trhlo s ní když se před ní ozvalo pronikavé praskání.
Vlčice, Root, se zvrtla, naježila srst a vycenila své lesklé zuby. Vzápětí ale zjistila že jí nic nehrozí. Před ní stál útlý, šedý vlk s bílou tlamou která mu dodávala poměrně milý vzhled. V tlamě držel šedého králíka a své tlapky měl umazané od králíkové krvi.
Root byla ráda že její společník alespoň něco ulovil, narozdíl od ní. Zahanbeně sklopila uši a potichu promluvila: ,,Ahoj."
,,Ahoj, Root. Inu, lov toho hodně nedal ale aspoň něco mám." Odpověděl suše, bez emocí Jacob.
Root pouze přikývla a okatě se na Jacoba usmála. Ten jí úsměv však vůbec neoplatil jako čekala ale místo toho vykročil směrem k táboru.
Root pouze protočila očima a následovala Jacoba...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
