Enigma: Válka slunovratu

16 × Pády, návrhy a pochybnosti

Hlubokým lesem, jehož jindy pestře
zbarvenou půdu již desítky cest Ohnivého vlka pokrývali hluboké závěje sněhu, se ozývalo uširvoucí vytí dvou soků jejichž silné běhy se za rychlého běhu hbitě brodili vysokou mrazivou přikrývkou.

Ve směsi drápů a srstí, jejichž barvy mezi sebou vedli válku která bude převyšovat, však jejich jejich identita
zůstávala neodhalená.
Ale to pouze do té doby, než se běhy jednoho z vlků nerozhodli boj ukončit. Ztratil rovnováhu, propadl se do hlubokého nánosu sněhu a tím dovolil aby ho jeho nepřítel přišpendlil k zemi.

,,Mrtvá." Zašeptal vítězný přičemž z jeho oběti pomalu slezl a za sklamaného kývaní hlavou se pomalu otřásl aby jeho zrzavou srst zbavil sněhových vloček.

,,Nelíbí se mi slova která odkapávají z tvých úst, Ajlo. Mé slechy, zraky a kůže jsou na místě. Myslím že od mrtvoly mám docela daleko, proto ti toto tvrzení nenáleží." Dostalo se mu hořké odpovědi téměř okamžitě.

Zrzavý stočil své obří tělo ke nepříteli jehož šedá srst, do které se mísili plavé odstíny, byla již taktéž zbavená sněhových škůdců a vycenil zuby.
,,Jenže brzy být můžeš, Sally. Přestaň se chovat jako hloupé mládě a přilož výcviku vážnost jelikož jinak přijdeš v boji o hlavu dřív než se budeš stačit vůbec podívat na svého soka."

,,A ty? Nepamatuji si totiž že bys ve staré smečce výcviku v boji věnoval tolik pozornosti jakou teď zadáš ode mě, nikoliv ještě od ostatních dvou Delt." Odvětila výsměšně přičemž taktéž odhalila řadu bílých tesáků.

,,Dávej pozor na to, s kým mluvíš, protože takhle můžeš svá slova lehce olitovat!" Zahrměl Ajlo přičemž jeho hnědé duhovky nabrali jakýsi přirozený hněv.

Sally ale pouze protočila panenky, lehce rozkročila zadní běhy a vyzývavím tónem promluvila: ,,Tak do toho, bojuj ať svá slova i olituji."

Ajlo byl nejprve úkonem své učednice zaskočen ale když proti němu s hlasitým vytím vyrazila na nic dvakrát nečekal.

A tak se opět těla dvou soků srazila ve vzduchu za cvakání tesáků, vytí a hlasitého vrčení.

Netrvalo dlouho a dvojice dopadla k zemi přičemž opět pokračovala v surovém boji. Ajlo měl vyloženě navrch. Byl větší, silnější a především věděl kde a kdy úder zasadit. Zato však Sally byla rychlejší a hbitější a proto, když byl Ajlo připraven zakousnout se jí do levého boku, uhla a štědře mu věnovala ostrý kousanec do břicha. Následně se vymrštila do vzduchu připravena dopadnout zraněnému soupeři na záda ale tentokrát měl navrch Ajlo.

Rychlím pohybem uprkl z dosahu jejího skoku a nechal ať za silného nárazu dopadne k zemi. Tak se i stalo a potom co se Sally již několika úderů srdce nezvedala rozhodl se tuto lekci ukončit. S tlumeným zavrčením k ní proto přistoupil a povalil jí na záda.

Sally avšak byla v jakémsi přirozeném klidu, jakoby s prohrou byla smířená.
Když se ale Ajlo připravoval vyřknout slova o jeho výhře trhla sebou, rychlostí blesku zvedla hlavu přičemž se zakousla do jeho mordy, zadníma nohami mu podebrala břicho a tlumeným hlasem přecedila mezi zaťatými zuby: ,,Mrtvý."

Následně s hrůzným zavytím Ajla vykopla do vzduchu a za silného stisku zubů jeho mordu pomalu pustila. Následně se už pouze dívala jak zrzavý samec přeletěl vzduchem a tvrdě dopadl.

Hrdě se vymrštila na všechny čtyři a s ocasem zdviženým ke stříbrnému neby, které na údolí hor zasílalo stále více a více mrazivých vloček, se vydala směrem k místu kde spočinul i když jí bylo značně proti srsti pomáhat jedinci který ji natolik urazil v umění boje.
V ústech jí přitom zůstali zbytky kůže z jeho tlamy které z ní stáhla. Věděla, že Ajlo na tento moment díky jizvám které mu po nich zůstanou jen tak nezapomene a ona též. A to jen díky jejich vítězné chuti.