Lovec

#14 Rande

Ve čtvrtek jsem byla na vážkách, nebude trapné mu napsat, když mi na dobrou noc předešlou noc neodepsal? Kdybych se nezeptala, udělal by to on? Tudíž jsem položila otázku, zda počítá s pátkem a v kolik se sejdeme. Domluvili jsme to na poledne, fajn, alespoň to uteče. Budík si nastavila na devátou hodinu s myšlenkou, že se po dlouhé době vyspím. Plán nevyšel a já byla vzhůru už v sedm hodin. Ráno se zde zastavil ještě strejda se sestřenkou pro rifle a já se poté šla pomalu vypravit. Malování bylo decentní, žádné přehnané. Oblečení jsem sladila do černobílé. Černé rifle, šála, kabelka a bílý svetr, letní boty a zimní bunda. Před odchodem jsem zkontrolovala snad desetkrát kabelku, abych si byla jistá, že mám opravdu vše. S nervozitou jsem odešla.

 V 11:50 mi jel autobus a já šla čekat na vlakové nádraží. Bylo už skoro čtvrt, když jsem se rozhodla, že pomalu půjdu, protože on nikde nebyl. No a na opačném konci ulice už stál on. To je tak, když na sebe stále nemáme telefonní číslo, pak se ani nemůžeme najít. Důležité je, že jsme se našli. Naše kroky směřovaly do místní kavárny, shodli jsme se, že to je asi po páté, co tam jdeme spolu. Přišla k nám servírka a zeptala se, co si dáme. Objednal si pivo Plzeň a já si uřízla pěknou ostudu, když jsem se zeptala, zda mi může doporučit nějaký koktejl. Asi prostě osud, já se vždy ztrapním. Ještě podotkla, že mojito zrovna nemají, odešla natočit pivo a já se obrátila na Stefana s prosbou, zda mi nepomůže vybrat. ,,Dej si mojito, to je prý dobrý.'' fajn, to mi moc nepomohl no. Nechtěla jsem si dávat nic drahého, protože mi bylo jasné, že to zase bude chtít zaplatit, nakonec jsem si vybrala piña coladu za 75 Kč. Jenom řekl, že nechce vidět to, co předvedu v kině. Hezké, on s tím opravdu počítá. 

Choval se zase mile, jako vždy. Probrali jsme školu, kam si bude dávat přihlášku na vysokou, co dělal o víkendu a tak vše možné. Na náměstí se najednou objevilo policejní auto a já mu mohla tak ukázat strejdu. Otázala jsem se, zda vidí toho tlustého černého pána, nevěděla jsem jak jinak mu strejdu popsat. V žádném případě jsem ho nechtěla urazit, je to skvělý chlap. Jenomže se to asi bohužel dozví, protože servírka řekla: ,,Co tam ten Adam vyvádí?'' Cítila jsem se trochu trapně.

 Podotkla jsem, že se ke mně poslední dobou Denis hlásí, to je ten, který mu pomáhal vyšetřovat. On mi řekl, že se ho taky občas na mě ptá. Bylo kolem třetí hodiny, kdy si domluvil s kamarády fotbal a já jsem se tedy koukla na mobil, což jsem asi neměla dělat. Psal mi bývalý, že nejspíš viděl Stefana, jestli má tmavé džíny a modrou bundu. Popis oblečení by na něj seděl. Prý na něj koukal, jako kdyby ho chtěl zabít. Je fakt paranoidní a tyhle žárlivé scénky mě ubíjí. Stef zaplatil a samozřejmě si nic ode mne nevzal. Pomalu jsme šli pryč, zavolal kamarádovi, aby pro něj dojel ke škole. Někde v místě banky mi řekl, že se mu líbí spíše tmavovlásky, že jeho maminka je blondýnka a kluky spíše přitahuje opak. Tak jsem podotkla, že co když se mu právě líbit nechci. On to hned vyvrátil: ,,Já ale neřekl, že se mi nelíbíš.'' Potěšilo mě to. Pokračovali jsme v chůzi a já si tak nějak odvodila, že už nemáme moc času. Proto jsem se ho zeptala, zda už měl tu vysokoprocentní čokoládu, odpověď typu ne se mi hodila. Vytáhla jsem z tašky čokoládu a dala mu ji, pak jsem mu dala ještě tu 300g milku a řekla mu, ať si tím když tak spraví chuť. No a do třetice všeho dobrého, dala mu blikačky. Byl zaskočený, to mu krásně koukalo z očí, tak hezky se usmíval. Odporoval, že si to vzít nemůže, já mu na to jenom řekla: ,,Ale dárky se neodmítají, to je přeci neslušné.'' objal mě a dal mi pusu na tvář. Hustý, on to fakt udělal. Popošli jsme kousek dál a ještě chvíli mi děkoval a zase mě objal. ,,Ty jsi opravdu hodná.'' řekl. Bylo mi strašně líto, že je setkání u konce. Jeho kamarád už přijel a v tom. V tom mě ještě jednou objal a dal mi pusu na pusu. Byla sice taková malá, ale já byla v sedmém nebi. Nevím, jak to cítil on, ale tohle bych si klidně zopakovala. ,,Tak už jdi.'' rozloučili jsme se a já odcházela. 

Chtělo se mi brečet, asi štěstím, já nevím. Došla jsem na autobus a jela domu. Tady jsem se rozhodla, že půjdu na ples do místní hospody. Byl tam i bývalý, celou dobu na mě koukal. Potřeboval se mnou mluvit, tak jsem vyšla ven. Šli jsme se projít, on se mi omluvil za vše, co mi dělal. Prý čas měl, ale stejně ke mně nejezdil. Přemlouval mě, ať mu ještě dám šanci, já nad tím ale ani nepřemýšlela a rovnou řekla, že mu ji nedám. Po dlouhém rozhovoru jsem se vrátila do hospody i s čokoládou, kterou mi dal, a oznámila, že jdu domu. Neměla jsem náladu se bavit. On mě ale u krámku doběhl a trval na tom, že mě půjde doprovodit. Já se ho snad nikdy nezbavím, pomyslela jsem si. Nechala jsem ho stát před vraty a šla domů. Dvakrát mi ještě volal, že mi potřebuje něco říci. Otevřela jsem a pustila ho dál. Sedl si ke mně na postel a zkoušel mi dávat pusy, já ho ale nenechala. Taky mi řekl, že když mi tvrdil, že má pro mě nějaký dárek k Vánocům, tak lhal, chtěl si prý dojet pro ten můj a mně by nic nedal. Nechtěl už prý za mě utrácet, to se nám hezky vybarvil, chlapeček. Dost mě zamrzelo to, že se tak vybarvil. S tímto klukem bych nechtěla mít už nic společného, ani ve snu. Dále mi začal říkat o tom, že jednostranná láska je na nic a proč se tedy zajímám o Stefana, proč raději nedám šanci někomu, kdo mě miluje. Já mu řekla, že jednostranná láska je na nic a ať si najde holku, která ho bude milovat. Dále se přiznal, že už pak sem jezdil kvůli jednomu. Udělalo se mi z něho špatně, hned co odešel, roztekly se mi slzy po tváři. Díky bohu, že mi zavolala Deniska. To je kamarádka, která bydlí asi 220 km od nás. Uklidnila mě, bavily jsme se o Stefovi, ten mi taky teď pěkně motá hlavu. Po ukončení hovoru mi napsal. Poděkoval za dárek. Chvíli jsme si psali, ptal se, co dělám, napsala jsem, že jsem volala s kamarádkou, protože jsem byla pěkně vystresovaná a ona mi zlepšila náladu.

,,Doufám, že jsi nebyla vydeptlá ze mě''
,,Z tebe? Ježiš, proč?''
‚,Já jen, jestli jsem tě nerozrušil, když jsme se loučili, haha.''
,,Možná trochu, ale že bych z toho měla depky, to ne. To se povedlo někomu jinému, doufám, že jsem tě teď nezklamala.''
‚,Ne, nezklamala. Jsem rád, že jsem byl s tebou.'' ptal se, zda mě otravoval bývalý.
Na to jsem odvětila, že to bylo skvělé.
Pak mi napsal, že mám pěknou pusinku.
,,Ta tvoje taky není k zahození.''
Když jsme se loučili, napsal mi, že mě má rád.