Lovec

#15 Ztráty a nálezy

Na sobotu jsem neměla žádné extra plány, každopádně nakonec mě to vyvedlo z omylu a den se tak stal skvělým. Dopoledne se koukla na něco málo do školy a odpoledne jela trénovat s mamkou a jejím přítelem na letiště řízení. Celkem mi to jde, občas mi to někde chcíplo, ale na začátek asi dobré. Přijeli jsme kolem půl páté, já si dala večeři a přemýšlela co dál. Nechtělo se mi sedět doma, proto jsem napsala Johnovi (můj dlouholetý kamarád), plánovali jsme venek už dříve, ale nějak nebyl čas, on je teď na vojenské škole a má toho moc. Po zjištění, že mi autobus jede za sedm minut, jsem se rychle převlékla a utíkala, abych to stihla. Na zastávce už na mě čekal on, objali jsme se, jako je naším zvykem. Nejdříve jsme se prošli a poté šli k němu domu. Trochu jsem se bála, aby to nebylo trapné, když jsem mu před pár lety ublížila rozchodem. ,,Nebude blbé, když půjdu k vám domů?'' otázala jsem se. Ujistil mě, že se na mě jeho maminka těší, to mě uklidnilo. Nabídla mi hned čaj a atmosféra byla velice přátelská, měla jsem radost, že je vidím po tak dlouhé době. Probrali jsme všechno možné, i nemožné a kolem osmé hodiny jsem jela zase domu. Sdělil mi, že se mu líbí jedna slečna, opravdu bych mu moc přála, aby mu to s ní vyšlo, je to skvělý kluk. Chvíli po příjezdu domů mi napsal Stef, psali jsme si do půl jedné, já potom šla spát a on šel s kamarádem ven. Je to asi nějaký noční tvor. Potěšilo mě, když mi napsal, že mi ani nechce ubližovat, protože mě má moc rád.

Při nedělní konverzaci mi sdělil, že mu není nejlépe, prý na něj něco asi leze. Samozřejmě mé přání bylo, aby byl v pořádku. V pondělí mi nějak došlo, že když není ve škole, tak je asi doma nemocný. Hodiny přemýšlení o tom, zda mu napsat, jak mu je, nebo jestli to nebude moc otravné, když se tak starám. Tak to mi vyřešil chvíli po příchodu domů, napsal, že má horečku. Chudák, následující dva dny také ve škole nebyl. V úterý jsem mu ale napsala už já. Zajímalo mě, zda se jeho zdravotní stav lepší. Dnes (středa) mi poslal video, kde se ptá, co dělám. Přijela jsem akorát z autoškoly. Zítra prý do školy už jde, těším se, až ho uvidím. Ples je tu také za dveřmi a zítra je ten den, kdy mi mamka přiveze šaty z půjčovny, doufám, že budu vypadat krásně. Záleží mi na něm a docela bych chtěla vědět, na čem jsem. I kdyby to mělo sebevíc bolet, bylo by mi to milejší. Dnes se mě kamarádka ptala, zda spolu chodíme. Také se ještě s jednou ptaly, zda mi dal už pusu. Lhala jsem o tom, že ne. Nějak jsem to nechtěla roztrubovat, taky nevím, zda té pusy třeba nelituje. Asi je zbytečné o tom mluvit, když nevím, na čem jsem. Stále mám v hlavě to, jak mi řekl, že teď pošťuchuje jednu holku z paralelky. Zase jsem si říkala, že kdyby chtěl jí, tak je právě s ní ve Hvězdě a nechodí tam se mnou. Ach jo, mám z něho hezky zamotanou hlavu.

Přijela jsem domů o půl páté a hned si šla zkusit šaty, které mi mamkapřivezla na zítřejší ples. To bych nebyla já, kdybych jednou měla něconormálního. Nedaly se dopnout přes hrudník, takže jsme s mamkou muselyještě znovu do půjčovny, aby je upravily. Ulevilo se mi, když se domu vezly jižhotové. Následující den ve škole byl zbytečný, spolužáci nacvičovali naakademii a nás bylo na semináři z anglického jazyka jenom pět. Já, Evelin, Ashley, Carlisle a Denis. Carlisle si něco vzadu poslouchal a Denis se přidal k nám.Ptal se mě, co Stefan. Nijak zvlášť jsem to nekomentovala. O přestávce vytáhlz kapsy klíč, který tam tahá už týden. Klíč ale jeho nebyl, a když nám houkázal a na něm bylo číslo 421, došlo mi, že to je Stefana. ,,Hele, to je odStefanovy skříňky, dej mi ho.'' řekla jsem. Nevěřil mi to a o přestávce se naní musel jít podívat, pak mi klíč vzal a oznámil, že ho tím bude vydírat. ,,Notak, to byl můj plán.'' podotkla jsem. Klíč mi dal se slovy, že se mi to budehodit více. Takže teď mám jeho klíč na těch mých.