Lovec

#24 Dnes ne

V sobotu ráno jsem vykouzlila v kuchyni borůvkový cheesecake, doufám, že to bude k jídlu. Pokud ne, nebudu mu to ani nabízet, pokud bude dobrý, doufám, že mu bude chutnat. Uklidila jsem celý barák, abych v neděli nemusela stresovat, že přijede do bordelu.

,,Ahoj lásko'' stálo v chatovém okénku, které na mě vyskočilo. Rázem mě zalil pocit radosti, který v sekundě přešel v pláč. ,,Emi, vadilo by ti, kdybych přijel třeba příští víkend? Není mi dvakrát nejlépe, na fotbale jsem nastydl. Promiň, že ti to říkám teď, ještě když sem usínal, tak mi bylo dobře. Nezkazil sem ti něco?'' Stojím opřená o skříň v hadrech, které jsem měla nachystané, abych se líbila. Nedokážu přemýšlet, nevím co odepsat. Tak jen tak stojím a slzy se mi derou do očí a já to nemohu ukončit. Všechno to úsilí přišlo vniveč, vlastně ne tak úplně, alespoň je tu zase uklizeno, ale cheesecake do příštího týdne opravdu nevydrží. Nejsem schopna ani odepsat, to dokážu až po pár minutách. ,,To chápu, tak když ti není nejlépe, bude asi lepší, když nebudeš trajdat někde venku, není tam zrovna hezky. Třeba aby se ti to nezhoršilo. Asi ani ne.'' Nezlobím se na něj, nemůže za to, že mu není dobře a budu jedině ráda, když se z toho dostane co nejdříve. Jenom mě to mrzelo, v týdnu také nebyl prostor, kdy bychom se mohli déle vidět, než jen ve čtvrtek o odpolední přestávce. Upřímně se těším, až dojdeme do té fáze, kdy u sebe budeme spát. Chybí mi. Tak příští pátek dám repete, zase uklidím a upeču nový dortík. Koupím alespoň originální zdravé sušenky, ať to je ještě lepší. Taky doufám, že vyjdou vlasy a paní mi je nabarví tento týden. To by bylo takové dvojité překvapení, tak snad to klapne. Jestli mi příští týden napíše, že nemůže, tak mu ten další cheesecake dovezu domů, hodím mu ho na hlavu a pojedu zpět, haha.

Opravdu mám strach, aby se něco nepokazilo, protože mi na něm záleží tak, jak ještě na nikom jiném. Nikdy jsem mamce neřekla, že mi na někom sakra záleží, jo, z mého chování to viděla, ale ono je to těžké říct. V jeho případě jsem ji to řekla, ale to by věděla i bez toho. Mamka mi taky ještě nikdy neřekla, že si myslí, že ten vztah vydrží, v jeho případě ano, ona se většinou nemýlí, tak doufejme. Protože já mu věřím, věřím, že by mi nechtěl ublížit. I když si zrovna nepíšeme, vím, že by nedělal za mými zády něco, čímž by mi ublížil. Takhle jsem nikdy nikomu ještě nedůvěřovala. Děsím se toho, bojím se. Ten neskutečně hřejivý pocit, který zažívám, když ho vidím. Jeho vůně, které se nemohu nabažit a ten jeho neodolatelný úsměv.

Stojím u radiátoru a najednou se ke mně postavila i spolužačka. Vidím ho, jak skočil ze schodů, usmívám se na něj a hledím mu do očí. Myslela jsem si, že půjde dál a jenom pozdraví, avšak má hypotéza nebyla potvrzena. Zastavil se u mě a dal mi pusu. ,,Je ti lépe?'' starala jsem se. ,,Jojo, máš hezké vlasy,'' pochválil mi účes ,,hele já pomalu půjdu, ať stihnu ještě cigáro.'' Pak jsem ho viděla, když zvonilo a on zrovna skočil na záda Denisovi a kousl ho, to jsem tedy neviděla, ale došlo mi to z toho cucáku, který měl pak na krku. ,,Kam to koukáš.'' napsal mi o přestávce. ,,Na Denisův krk.'' nebyla jsem si zcela jistá, zda mě neviděl. ,,Nekecej, měla jsi tam náš chat. Půjdeme tedy někam o odpoledce?'' Domluvili jsme se na Hvězdě. On si dal klasicky pivo a já teplý džus. Zase to vše tak uteklo a já ho šla doprovodit ke škole. Šli jsme po chodníku, když pán, který nám otevřel dveře do chodníku se omluvil a Stef řekl: ,,není.'' pak si uvědomil, že chce říct hloupost a tak řekl: ,,Nic se neděje.'' Zasmáli jsme se tomu a pokračovali ke škole. Už bylo dávno po zvonění a on si ještě zapálil. ,,Kašlu na to, jsme se týden neviděli, tak tu chvíli ještě budu.'' Odhodil nedopalek a líbal mě. Po chvilce musel odejít. Myslím, že všem je jasné, že my dva spolu chodíme. Odcházela jsem zase celá nabitá pozitivní náladou.

My si ty dny, kdy jezdíme autobusem, prostě střídáme. O hodině matematiky jsme se dohodli na společné cestě na autobus. Ve skříňkách mi dal pro psa pamlsek, to je od něj moc milé. Neskutečně mě potěšil. Venku bylo krásně, sice byl jeden stupeň nad nulou, ale svítilo slunce, jež to vše kompenzovalo. Klasicky šel nejdříve koupit lístek na vlak a pak jsme se usadili na lavičkách. Líbí se mi, když si mohu sednout k němu a dát mu ruku na jeho nohu. Jenom mě trochu od narození pronásleduje problém se suchou kůží, kterou zapříčiní mráz, přijdu si pak jako stará babka.
,,Nepůjdeme už na pětku? Aby mi to zase málem neujelo.'' nadhodila jsem. ,,Ale neujelo ti to, jsem ti to stopl, jsem se tě taky musel zbavit.'' Při slově zbavit jsem se odtáhla a on si mě zase přitáhl zpět. ,,Perfektní, od té doby, co mě znáš ses rozchlastal a už se mě i zbavuješ. Nemělo by to chlastání třeba přijít až po dlouhodobém vztahu?'' namítala jsem. ,,Ahoj'' řekl mé ségře, když jsme přišli na zastávku. Koukala překvapeně, asi nečekala, že ji pozdraví. Dal mi pusu, my se rozloučili a on šel na vlak.

Při středeční společné cestě do školy jsme se shodli, že pokud v neděli bude hezky, vyvenčíme psíka. Když pomalu odcházel ze skříněk, chytla jsem ho za batoh, přitáhla si ho a dala mu pusu. ,,Ajo, jsem zapomněl, já jsem ještě rozespalej.'' Dohodli jsme se, že pauzu na oběd strávíme společně. Potom jsme se rozdělili a já si šla stoupnout k radiátoru, třída ještě nebyla odemčená a tak se čekalo před ní. Najednou ho vidím, jak stojí u suplování a když v tom řekl ,,ježiš, to si ty''. Zněl opravdu nadšeně, což jsem mu hned vpálila. Chvíli stál u mě, narazili jsme na to, že beru antikoncepci a co by se asi tak stalo, kdyby si prášek vzal kluk. ,,Jdu si pro cigaretu, hned jsem zpět.'' řekl. Ke mně si naneštěstí stoupla spolužačka, se kterou se normálně nebavíme a on jenom tudíž prošel. Před trávením společného času jsem šla do lékárny pro prášky se spolužačkou. Ta se ptala, zda s nimi obejdu krámky. ,,Hele nene, já půjdu jenom do lékárny, pak budu čekat na toho.'' dále jsem ve větě nepokračovala. ,,Jojo, já vím, sice nevim kdo to je.'' řekla. ,,Moje láska.'' v tónu hlasu bylo slyšet nadšení. ,,Kolikátá už.'' řekla povýšeně. Obrátila jsem oči v sloup a odpálkovala ji: ,,Doufám, že poslední.'' 

Odpoledne bylo nádherně, svítilo sluníčko a my si šli sednout na lavičky nedaleko od školy. Miluji ten čas s ním, usadili jsme se blízko sebe, on mě hladil svojí studenou rukou po krku a já jeho po noze. V tu chvíli bych byla schopná na něm usnout. Nekončící pošťuchování a to, jak se k sobě chováme jak nejlepší kamarádi, přitom se milujeme. Dokonalé. Občas mi přijde, že je moc velké ticho, nevím, nějak se má upovídanost v jeho přítomnosti až moc tlumí. Do školy jsme přišli chvíli před zvoněním, potřeboval se vysmrkat, ale ani jeden jsme neměli kapesníčky. Vysmrkal se do pláště, který měl předešlé roky na laboratorní práce. Protočila jsem panenky a on se zeptal, zda jsem znechucená. Přitáhla jsem si ho k sobě a dala mu pusu. Ten den jsme spolu šli ještě na autobus, takže dnešek úžasný.