Lovec

#12 Jaký má Kofola slogan?

Konečně pátek, právě skončila fyzika a já se vydala dolů po schodech, když se vedle mě objevil on. Zeptal se, co budu večer dělat, já mu zase poděkovala za včerejší den. Vzal mě kolem ramen a poděkování mi oplatil. Po příjezdu domů jsem se dala hned do pečení. Děda dnes slaví 70. narozeniny a já mu chtěla udělat radost. Mezi pečením si stihla zacvičit a psát si se Stefem. Ten šel hrát fotbal, i když si den předtím udělal něco s nohou. Napsala jsem mu, ať je opatrný. Dědovi jsme pogratulovali a já se uvelebila na gauči, večer napsal. Chvíli to byla normální konverzace, kdy si děláme srandu, ale potom už to bylo vážné.
On: Víš jakej měla kofola slogan?
Já: A bude mít ty zahnutý zuby nahoru?
On: KDYŽ JI MILUJEŠ NENÍ CO ŘEŠIT TY CVOKU
Já: Však já vím přeci.
On: Je jedno, jestli k tomu úsměvu přidám ahoj, nebo ne. Na tom prostě nesejde, slova jsou lhostejný. I bez nich víme, jak se k někomu máme. A jak to je, tam uvnitř, V SRDCI.
Já: Jakože já se mám k tobě?
On: Vidíš jak si bystrá. Když se na tebe kouknu, tak vidím, že ke mně nejsi lhostejná. Co ty? Co si vyvozuješ z mýho chování vůči tobě.
Já: Z chování? Tak asi že nejsem tak marná, jinak by ses vždy nějak hezky vymluvil, možná bych se tě ještě párkrát zeptala, ale pak bych toho už nechala. Díváš se na mě hezky.
On: haha, tak marná
Já: tak jako kdybys byl takovej nejistej, když mě vidíš.
On: A tohle chci říct. Nemusíš se občas ptát na věci, abys poznala odpověď.
Já: Tak chování ti řekne všechno
On: Pakliže je upřímné. Třeba jak jsme se vraceli ze Lva, jak si do mě šťouchala. Vracela si mi, jak sem do tebe šťouchal já. Kdybych tě nezajímal, tak mi řekneš nanejvýš tak ať toho nechám. A nevracíš mi to zpátky. Nebo že se na mě nevykašleš, i když tě pořád tahám za fusekli a někdy už je to moc. Prostě mi to toleruješ, protože ti nejsem cizí.
Já: dobré uvažování, řekla bych že správné. Nejsi mi lhostejný.
On: Ty mě taky ne. Proto pořád ty debilní fóry. Řek bych že se tím dvořím, jistým způsobem, haha. Protože pro někoho, kdo mi je ukradenej, bych to nevymejšlel a neříkal.
Já: Nějak jsem si vyvodila, že kdybych tě nudila, tak se mnou už nikam nejdeš.
On: Chci tě pošťouchnout, ale jen do tý míry, abys mi řekla jak jsem hroznej ale přitom mě za to měla ráda o něco málo víc. Nudnou pro mě bejt nemůžeš, protože tě mám rád.
Já: Máš to hezky vymyšlené. Víš co mě baví? Že k tobě mohu být upřímná. Taky mě baví to, že jsi jiný.
On: A mám k tobě vztah. Nejde mít vztah k něčemu, co ti nepřijde zajímavé. A tohle není nic, o čem bych přemejšlel delší dobu, než jsem ti to napsal. Píšu ti jen svoje pocity.
Já: Tak to je rozhodně pravda. Myslela jsem to tak, že většina kluků jsou tak sebejistí a tak. No a když jsme byli poprvé venku, oni ok, žádný stres. Tys byl nervózní. Nechci tím říct, že by sis nevěřil nebo tak, motám se v tom.
On: Protože jsem cejtil jistou zodpovědnost, když jsem se dozvěděl, kdo jsi, tak jsem přeci říkal, že jsem byl rád, protože jsem viděl, že jsi pěkná. Ale pak tu byl ještě jeden problém. Bylo mi jasný už z prvního dopisu, že ke mně chováš jakousi náklonnost. Důvod, proč jsem byl nervózní a bál se, a to ještě předtím, než jsem ti to vůbec řek, byl ten, že v případě, že by ses mi nelíbila duševně, jakože bys byla třeba přihlouplá, nebo náladová, tak bych ti tu náklonnost nemohl opětovat a ublížil bych ti. Ale pak už to bylo jen lepší a lepší. Já tímhle strachem trpěl celou tu dobu vlastně. Do tý doby, než jsme spolu byli venku. Ale tohle už je vyřešená věc, netřeba se o tom bavit.
Já: Jo, chápu, ale tak i to se mohlo stát. Jakože já jsem s tím nějak počítala. Nevěřila jsem, že odepíšeš, takže jít s tebou ven, v to jsem ani nedoufala. Když si napsal, že někam zajdeme, ani v tom případě jsem to nezačala brát vážně, dokud jsem před tebou nestála. Ale je hezké, že si měl obavy.
On: já jsem rád hlavně za to, že už si dokážu vybavit tvou tvář a slyšet tvůj hlas, když si ho představím. Jsem rád, že jsem odepsal.

Nevím, co si o tom mám myslet, pokud to myslel opravdu vážně, je tu možná šance. Za co jsem opravdu ráda je to, že mě má rád. Když jsem s tímto začínala, o tomto si mohla nechat jenom zdát.

Včera mi psal, že si jde lehnout, popřál mi hezké sny. Asi za hodinu mi napsal, že zapomněl jednu drobnost. Jsi krásná, zněla jeho poslední slova. Usínalo se mnohem lépe. Ach, jak já tohle zbožňuji!