Lovec

#21 MILUJU TĚ

V pondělí se ve škole neobjevil, nýbrž jeho chatové okénko na mém mobilu ano. ,,Tak se mi to s tou školou dneska nějak nepovedlo.'' oznámil. Ani mě to nijak nepřekvapilo, to je u něho normální. Zajímalo ho, zda se mi něco hezkého zdálo, ale na dnešek ani jeden sen. ,,Jo, já se vyspal fajn. A zásadně nesním, až po probuzení, protože myslím celej den na tebe.'' to mě zahřálo u srdíčka, ale jak si mám být jistá, že mě jenom netahá za fusekle. Naše konverzace se dostala k jeho seminární práci, zajímalo mě, jaké téma si vybral. ,,Vliv vnějších podmínek na klíčení semen plevele.'' že já se vůbec ptala. ,,Bylo by divný, kdybys nenapsal nějakou bejkárnu.'' odepsala jsem. Na to hned přišla zpráva: ,,MILUJU TĚ'', zase jsem v té situaci, kdy nevím, zda si nedělá srandu. Stále to nepoznám. Moje odpověď musela znít nějak neutrálně, nemohla jsem na něj vybalit, že já jeho také. ,,Však já vím.'' asi blbý, ale pro tuto situaci dobré. Dále se debata točila okolo mě a mého vztahu k papání zvířátek, když v tom najednou: ,,Emily, teď mi došlo, že jsem se tě na něco zapomněl zeptat.'' doufala jsem v to nejlepší, přála si, aby se zeptal na chození, ale nějak se v sobě myšlenku na tuto možnost snažila potlačit. ,,Zeptat?'' nic lepšího mě nenapadlo. ,,Jo, nějak jsem to opomněl, ale i bez toho se věci vyvinuly hezky, aspoň myslím. Emily, budem spolu chodit?''. Hned po tom, co si můj mozek uvědomil, co se vlastně stalo, jsem se snažila dýchat, pravidelně myslím. Co odepsat? Schopnost přemýšlení se vytrácí vždy, když ji nejvíce potřebuji. Nakonec se to ale zvládlo: ,,Chodit,.. dopsal si tu větu celou? Já jen abych nebyla za blbou, jen třeba jestli ti nevypadlo slovo 'procházka', jakože bychom chodili na procházky. Ty asi víš, co k tobě já cítím, nejsi slepej, že. Takže.. pokud si nezapomněl na žádné slovo,.. potom.. ano, moc ráda.'' snažím se dýchat, ale ta euforie je silnější. Napsal mi ještě spoustu krásných slov, bože, jsem opravdu šťastná. Nemohu se dočkat, až ho uvidím.

Je neméně zajímavé ho potkat na chodbě budovy školy, když víte, že spolu chodíte. Věnovala jsem mu úsměv, pozdrav, on mi ho oplatil a dal mi ,,pěstí'' do ramene. Tím to skončilo, já šla na záchodky s kamarádkou a on nejspíš ven. Opravdu mu vděčím za netahání našeho vztahu v plenkách do školy. Nemusí hned všichni vědět, že my dva spolu něco máme, když nevíme, jak dlouho to vydrží. Doufám, že co nejdéle, ale buďme trochu realističtí. Navíc zrovna já neoplývám touhou po přihlížejících očích ostatních, toto mi vyhovuje, i když je sakra těžké se ho nedotýkat. Na konci školního vyučování jsme se střetli ve skříňkách. Doufala jsem, že pojede autobusem, ale situace se změnila, čekala na něj na náměstí mamka. Nabídl mi odvoz, já se snažila chvíli vzdorovat, marně. Bylo mi oznámeno, že jsem velice milá dívka a jeho mamka prý nevěděla, že existují ještě takové hodné holky, jako já. Zalila mě vlna rozpaků. ,,Děkuji, to je milé'' vyhrkla jsem něco podobného. ,,Já to taky nevěděl.'' dodal Stef sedící vedle mě. V hlavě mi běhají různé myšlenky, když najednou moji ruku položím na jeho nohu. Co se stane, chodíme spolu, nemám zakázáno se ho dotýkat. Svoji ruku položil na tu moji a já se na něj usmála. Najednou jsme se octli před naším barákem, políbil mě a věnoval mi tak neuvěřitelně nádherný pohled. Přišel i Jack, takže jsem mu ho mohla představit, je vtipné, že nejdříve pozná našeho psa, neříká se, že to nejlepší až nakonec? No a teď to vypuklo. Šedozelené auto se blížilo a já už věděla, že to je mamka. Co mám dělat? V tu chvíli mi zase mozek vypověděl službu. Často jsem přemýšlela, jaké to asi bude, až je seznámím. Nemám ráda tohle představování. Zvládli to sami. No a tak se poznala moje mamka s jeho a konečně poznala i kluka, o kterém tak často přemýšlím. Líbí se jí, potěšilo mě to. ,,Jsem ráda, že má tak chytrou a milou kamarádku.'' poznamenala jeho mamka. Při slově ,,kamarádka'' jsme si vyměnili pohledy, přitáhl si mě k sobě, naposled si dali pusu a on tak mohl nastoupit do auta. ,,No vidíš to, a bývalé matce svého kluka jsi nebyla dobrá.'' poznamenala mamka, když upíjela kávu.

Mé obavy kvůli mým narozeninám byly zbytečné, vzpomněl si, dokonce má i na zdi napsané mé datum narození. Šíleně mě potěšil, dal mi čokoládu, kterou má z Anglie, a taky pusu. Odpojil se, protože musel ještě do kanceláře, opět mi dal ještě jednu pusu, za námi šel jeho spolužák, takže si myslím, že si toho určitě všiml. Škoda, že jsme spolu dnes nemohli být déle, myslela jsem, že budeme, když mám ty narozeniny. Ale má fotbal, to chápu.