× chapter one ×

860 84 43
                                    

jaemin's point of view

Ráno jsem se probudil ještě dřív, než mi zazvonil budík.
Netušil jsem proč, vždycky jsem totiž spával velmi dlouho.

No každopádně, probudil jsem se brzy, tak jsem se rozhodl, že na budík čekat nebudu a už vstanu.
Jak jsem se znal, věděl jsem, že už se mi znovu usnout nepodaří a i tak to na těch několik minut nemělo ani cenu.

Vyhrabal jsem se tedy z peřin a posadil se na okraj své postele. Položil jsem nohy na koberec své ložnice a vstal. Líně jsem si prohrábl své hnědé vlasy a ještě pouze v dlouhém bílém tričku, ve kterém jsem spal, jsem se dopotácel do koupelny.

Pohlédl jsem na sebe do zrcadla. Nejraději bych si při tom pohledu vypíchal oči. Byl jsem tak ošklivý, že to snad ani není možné. Nebo aspoň já jsem si to myslel. Myslel jsem si, že jsem příšerně ošklivý a chování ostatních lidí ke mě mi sebevědomí rozhodně neposilovalo.

Abych se na sebe nemusel dlouho dívat, vyčistil jsem si zuby co nejrychleji a pak se přesunul do obýváku, kde jsem měl na pohovce poházené nějaké svoje oblečení.
Navlékl jsem na sebe první rifle a tričko, které jsem našel, vzal jsem si z předsíně svoji tašku a vyšel ven ze dveří.

Po schodech jsem sešel dolů z pátého poschodí domu, kde jsem bydlel a po otevření vchodových dveří jsem se ocitl na ulici.

Jelikož jsem bydlel ve velice zapadlé oblasti, bylo celkem pochopitelné, že na ulici v tuto brzkou ranní dobu zatím nikdo nebyl. Nijak jsem si s tím ale hlavu nelámal. Byl jsem na to zvyklý a dokonce jsem za to byl možná i rád. Ostatní lidé mi přišli pouze jako otravný hmyz, který by vůbec neměl žít.

Venku byla pořád ještě tma, i když byl už den, jelikož byla zima a svítalo až v pozdějších hodinách.
Já jsem si vcelku užíval cestu prázdnou tichou ulicí, když v tom jsem za sebou zaslechl kroky. Naprosto zřetelně jsem slyšel, že za mnou někdo jde.

Pokrčil jsem nad tím ale pouze rameny s tím, že je to nejspíš někdo, kdo jde do práce, ale i tak jsem radši zrychlil. Když jsem ale ze zvuků bot dopadajících na silnici poznal, že osoba za mnou také zrychlila, začal jsem mít strach.

V hlavě jsem teď měl pouze dvě otázky:
Kdo to je a co mi chce udělat...

+++

těším se na zítřek protože se po dlouhé době konečně zase setkám s jednou dokonalou osobou :33

Vaše Kačii :**

black dress // nominKde žijí příběhy. Začni objevovat