black dress // nomin

× chapter thirteen ×

"Cože? Jak pryč?" začal jsem panikařit.

"Sbal si svoje věci, jenom ty nejnutnější. Jsem tady v autě, takže můžeme odjet pryč." odpověděl mi Jeno.

"Ale... Ale já pořád chodím do školy a-"

"Jeminie, poslouchej mě." řekl Jeno a chytil mě za ramena.
"Už několik dní mě pronásledují. Dřív nebo později zjistí kde bydlíš a zabíjí tě, nebo ti ublíží nějak jinak. To nechci. A teď se rozhodni, co je důležitější, jestli život nebo škola."

"Umm..." zaváhal jsem. Najednou jsem si nebyl úplně jistý, jestli mu můžu věřit. Přece jen, pořád to byl můj stalker a vrah.

"Neboj, já ti nic neudělám, slibuju." řekl a povzbudivě se na mě usmál. Jako by mi četl myšlenky.
"A teď už pojď." vazl mě za ruku a táhl mě do mého pokoje.

Ze skříně mi vytáhl tašku, do které hodil několik kusů mého oblečení. Já jsem si ještě stihl vzít z nočního stolku svůj nefunkční mobil, čistě pro případ, že by se mi ho podařilo nějakým zázrakem zprovoznit.

Jeno mezitím tašku zavřel, vazl mi klíče od bytu a vytáhl mě ven na chodbu.
Zamkl za mnou dveře a společně jsme seběhli dolů.

Nevěděl jsem, jestli s ním mám jít. Původně jsem ani nechtěl. Ale nakonec jsem si řekl, že vlastně nemám co ztratit. Nakonec, Jeno byl jediný člověk, který o mě jevil sebemenší zájem, když nepočítám Renjuna.

×××

Venku jsme nastoupili do auta, které bylo zaparkované před mým domem. Já si sedl na místo spolujezdce a Jeno se posadil k volantu a nastartoval auto.

"K-kam jedeme?" zeptal jsem se ho, jen co jsme se rozjeli. Pořád jsem se trochu bál. Pořád tady byla možnost, že mě unese a někde v lese zabije.

"Na bezpečné místo." ujistil mě Jeno a mírně se pousmál.
"A neboj se mě už, nechci ti ublížit, zlato, přísahám. Ty jsi moje všechno, opravdu." ujistil mě. Podle všeho mě opravdu dobře znal. Dokázal asi nějakým způsobem vycítít, že z něj mám strach.

"J-já... Promiň..." povzdechl jsem si.
"To není tak že bych se tě bál, spíš nedůvěřuju skoro nikomu..." řekl jsem potichu.

"Já vím Jaeminie. Upřímně bych se ani nedivil, kdyby ses mě bál. Ale můžu tě ujistit, že nemusíš." zasmál se.
"A teď odpočívej, cesta bude ještě celkem dlouhá." řekl, jednu ruku sundal z volantu a aniž by spustil oči z vozovky, mě mírně pocuchal vlasy.

Byl jsem z jeho chování celkem v rozpacích, tak hezky se ke mě ještě nikdo nechoval. Ale na druhou stranu mi to přišlo podezřelé, to jak moc milý ke mě byl.

+++

oujee je tady další část!! Sand se vám líbila omgg a jinaak moc děkuju vám všem kteří tohle čtete a tak, moc to pro mě znamená (':
hrozně vás všechny miluju, fakt díky 💖

btw co myslíte ublíží jeno jaeminovi a nebo zůstane tak hodný atd?

Vaše Kačii :**