black dress // nomin

× chapter seventeen ×

Když jsem se probudil, Jeno už vedle mě neležel.
Protřel jsem si rukama oči a přehodil nohy přes kraj postele. Položil jsem je na zem a vydal se do kuchyně, kde jsem ho viděl zase stát u linky.

"Dneska sis s tím vstáváním dal načas." zasmál se Jeno, když mě uslyšel přicházet.

"C-co?" zeptal jsem se zmateně.
"Kolik je hodin?"

"Už kolem jedenácté." zasmál se Jeno.
"Ale to nevadí, já jsem taky vstal teprve před chvilkou. Jinak, co bys dneska chtěl dělat?" zeptal se mě.

"Já nevím, rád bych se podíval na nějaký film." navrhl jsem.

"Tak dobře." řekl Jeno. "Ale nejdřív se najíme." dodal.

Při jídle jsem si vzpomněl na Renjuna. Co s ním asi teď je? Vzpomněl si on na mě? Bojí se o mě?
Sáhl jsem si do kapsy pro mobil, který jsem za celý čas strávený s Jenem nevytáhl.
Displej mi k mému obrovskému překvapení naštěstí nějakým zázrakem začal zase fungovat, takže jsem mohl telefon zase konečně otevřít a napsat Junovi, že jsem v pořádku.

Měl jsem tam hromady zpráv od Renjuna a několik zmeškaných hovorů.

"S kým si to píšeš?" zeptal se mě se zájmem Jeno a naklonil se ke mě přes stůl.

"Heej, do toho ti nic není." zasmál jsem se.
"Ne, dělám si legraci, s Renjunem. Dělá si o mě starosti a navíc se o něho bojím. Přece jenom, pokud je pravda to, co jsi mi řekl, mohl by být i on v nebezpečí."

"Určitě je v pořádku, neboj. Nic se mu nestane, podle mě už vědí, že jsme pryč." pokrčil rameny Jeno.

"Takže..."

"Neboj, my jsme tady taky zatím v bezpečí." řekl přesvědčeně, ale v jeho hlase bylo slyšet zaváhání, jako by si nebyl úplně jistý.
"A kdyby ne, tak nikomu nedovolím, aby ti ublížil." dodal odhodlaně a přes stůl se ke mě natáhl pro jemný polibek na rty.
Srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Ten pocit, když mě Jeno políbil jsem miloval.

×××

Uplynulo asi půl hodiny a já s Jenem jsme se do ložnice donesli notebook a pustili si nějaký film, co vybral Jeno. Položil jsem si hlavu Jenovi na rameno a zaujatě sledoval děj. Jeno si mě přitáhl k sobě blíž. Bylo to krásné.

To krásné trvalo asi tak hodinu nebo dvě, do chvíle než jsme i přes hluk z filmu zaslechli zvuk automobilu před domem.

"K-kdo to je?" zeptal jsem se vystrašeně. Jeno měl ve tváři taky zděšený výraz. To rozhodně nebylo dobré znamení.

"Nevím Jaeminie, ale nejspíš nikdo kdo sem jen tak zabloudil, o tomhle místě skoro nikdo neví. Někdo nás přece jenom musel sledovat! Musíme pryč! Rychle!" křikl na mě a oba jsme utíkali ke dveřím.

"Neboj se ničeho, já tě ochráním i kdyby se mělo stát cokoliv." řekl mi Jeno uklidňujícím hlasem a ze zásuvky v předsíni vytáhl pistoli. Trochu mě to zaskočilo, ale až takovou pozornost jsem tomu nevěnoval.

"Poslouchej mě, Jaemine." chytil mě Jeno za ruku, ještě než jsem stihl otevřít dveře.
"Teď vyběhneš ven a poběžíš přímo k autu. Já tě budu krýt. Sedneš si na sedadlo řidiče a hned jak nastoupím za tebou, tak se rozjedeš pryč!"

"Jeno, já se bojím." zašeptal jsem.

"Dopadne to dobře, neboj se." ujistil mě Jeno.
"A teď už běž!" křikl na mě a já ho poslechl. Otevřel jsem dveře a vyběhl ven.

Venku bylo několik černých aut, ze kterých vystupovali muži v černém oblečení v černých maskách, díky kterým jim nebylo vidět do tváře. U pasu měli pistole, které začali vytahovat, jen co mě spatřili.

Zrychlil jsem. Auto naštěstí nebylo daleko, takže i přes to, že na mě několik můžu vystřelilo, dostal jsem se bez újmy k autu a vlez dovnitř. Nastartoval jsem a čekal, až ke mě doběhne i Jeno.

Viděl jsem, jak utíká ze dveří za mnou a několikrát vystřelil ze své pistole. Pak se to ale stalo. Ještě před tím, než se mu podařilo bezpečně vlézt do dveří na místo spolujezdce, ozval se výstřel a Jeno vykřikl bolestí.

+++

heej já vám říkala že to bude drama!! ale nebojte, nehodlám to zakončit špatně (((:

jinaak jenom taková menší otázka páč mě to zajímá. jaký je váš nejoblíbenější ship z nct? (kdyby vás to zajímalo, já miluju 2tae! :3) xdd

Vaše Kačii :**