black dress // nomin

× chapter two ×

Ohlédl jsem se tedy za sebe a ulevilo se mi. Uviděl jsem nějakou černovlasou holku v krátkých černých šatech a síťovaných punčocháčích. Na nohách měla černé boty na vysokých podpatcích.

"Sleduješ mě?" optal jsem se jí opatrně.

"Ehmm..." trochu se začervenala.
"Doufala jsem, že jdeš do školy. Víš, sem do města jsem se přistěhovala teprve před nedávnem a nevím kudy se tam jde, tak jsem tě následovala." zašeptala stydlivě.

"Umm..." nevěděl jsem co na to říct.
"Radši jsi mi měla říct, místo toho abys mě sledovala." odpověděl jsem nakonec.

"A... Mohl bys mě tam tedy dovést?" zeptala se váhavě.

Pokrčil jsem rameny.
"Dobře, tak pojď." řekl jsem. Nebyl jsem z toho zrovna dvakrát nadšený že budu muset dělat doprovod nějaké holce.
Jako ne, že by mi to u kluka nevadilo, všechny lidi jsem nenáviděl stejně.

×××

Po nějaké době jsme konečně došli je škole.

"Umm... Děkuju moc..." usmála se na mě stydlivě.
"Jinak... Já jsem Lee Youngmi." představila se mi stydlivě a natáhla ke mě ruku.

"Na Jaemin." řekl jsem a nezúčastněně jí rukou potřásl.
"Tak snad už to tady zvládneš sama." řekl jsem potom a doufal, že už mi konečně dá pokoj, ale to se bohužel nestalo. Ucítil jsem totiž něčí ruku na svém zápěstí.

"Promiň, jestli tě moc otravuju, ale mohl bys mi pomoct dostat se do ředitelny..?"

Obrátil jsem oči v sloup.
Proč já?!
Pomyslel jsem si zdrceně, ale přišlo mi zase blbé jí říct, ať si řekne někomu jinému, tak jsem tedy jenom pokýval hlavou.
"Tak pojď." zamumlal jsem a odvedl jí ke dveřím ředitelny.

×××

Od doby, co jsem ji zavedl do ředitelny, jsem ji už nepotkal. Díky bohu.

Celý den jsem o přestávkách sedával na co nejvíc zapadlých místech, kam moc lidí nechodilo a doufal, že mě tam nikdo otravovat nebude.

Vlastně jsem nebyl ten člověk, se kterým by se všichni chtěli bavit, ale já nechtěl.
Dřív to bylo spíš naopak, chtěl jsem si hledat nové kamarády, ale se mnou se nikdo bavit nechtěl.
Ale po tom, co mi předminulý rok začali všichni začínali říkat jak jsem ošklivý a jak bych vůbec neměl žít, jsem si k lidem vypěstoval takovou averzi, že jsem s nikým nechtěl mít nic společného.

×××

No každopádně, za nějakou dobu konečně skončilo vyučování a já se vydal spolu s Renjunem na cestu ze školy.

Renjun byl tady na škole můj jediný kamarád.
Byl to jediný člověk, se kterým se dalo aspoň trochu bavit.
Už od doby, co jsem na tuto školu nastoupil, se ke mě choval neskutečně mile a přátelsky a vždycky, když na mě někdo měl nějaké narážky, se mě zastal.
Byl jsem za něho rád.

"Jaeminie, nechtěl bys se mnou dneska někam zajít? Nemám dneska co dělat." řekl s prosebným výrazem.

"Já nevím... Nikam se mě moc nechce..." odpověděl jsem vyhýbavě.

"Ale notaak, půjdeme někam, kam nikdo moc nechodí, neboj." usmál se na mě Jun.

"No... Tak dobře..." svolil jsem nakonec.

×××

Za vcelku krátkou dobu jsme s Renjunem dorazili na to místo, kam mě chtěl vzít. Byl to jakýsi lesopark nebo něco na ten způsob. Bylo tam hezky a nikde nikdo. Sedli jsme si vedle sebe s Junem na lavičku, která stála kousek od lesní cestičky, co tam vedla a povídali si o všem možném. Bylo to celkem fajn. Vlastně všechno, u čeho byl Renjun bylo fajn.

Tedy až do chvíle, než jsem v dálce v lese zahlédl nějakou postavu. Postavu dívky v černých šatech a síťovaných punčocháčích. Youngmi.

+++

ahooj, po delší době je tady KONEČNĚ další část!!!!
líbí se vám to? xd

jinak... píšu s mojí kamarádkou SEONJEE povídku na yoonseok, takže kdyby vás to zajímalo tak můžete na jejím profilu si to přečíst xddd

Vaše Kačii :**