Nakonec jsem únavou přeci jen usnul, ale skoro to nemělo cenu. Za asi hodinu mi totiž už zvonil budík. Otráveně jsem do něj třísknul, aby se konečně vypnul a po nějaké té chvíli jsem vylezl z postele.
Cítil jsem se naprosto příšerně. Pálily mě oči, že jsem je skoro nemohl otevřít a měl jsem pocit, že mi moje končetiny zanedlouho vypoví službu.
I přesto jsem si ale, ostatně jako každé ráno, šel do koupelny vyčistit zuby.
Svého odrazu jsem se ale lekl víc než obvykle. Bylo to jako by na mě zíral zombie. V očích jsem měl tolik rozpraskaných žilek, že mé bělmo skoro nešlo vidět a pod nimi se mi vybarvily tmavě fialové, skoro až černé, kruhy. Celkově jsem vypadal, jako by mě někdo zmlátil.
Tenhle den bude katastrofa.
To jsem tušil už od doby co jsem vstal, ale můj vzhled mě v tom přesvědčení ještě utvrdil. Ale i přes to, jak moc zle mi bylo, jsem se oblékl a vyšel z domu. Nejraději bych samozřejmě zůstal doma, ale můj počet absencí mi to prostě nedovoloval.
Renjun mi slíbil, že na mě dnes počká u mého domu kolem půl osmé. To byla moje jediná dnešní motivace, protože jsem se na něho těšil. Byl vážné skvělý kamarád.
Když jsem ale před dům vyšel a zkontroloval čas- bylo přesně půl osmé-, nikdo tam nebyl.
Došlo mi, že se Jun asi zpozdil, tak jsem si sedl na schody, které vedly ke vchodovým dveřím domu a čekal.
Když ale rozpraskaný displej mého telefonu ukazoval 7:50 a Renjun se ještě neukázal, začínal jsem mít jisté obavy. Upřímně jsem se o něj i docela bál. Renjun byl sice nespolehlivý a všude chodil pozdě, ale takhle moc se ještě nezdržel.
S tím, že na mě nejspíš zapomněl, jsem vyhledal jeho číslo ve svých kontaktech, kterých moc nebylo a začal prozvánět jeho telefon.
Čekal jsem několik minut, ale pořád to nikdo nebral.
Teď už jsem se začínal pořádně bát. Renjun byl nespolehlivý, ale telefon bral vždycky. Začínal jsem panikařit, ale zrovna ve chvíli, kdy už jsem se chtěl vydat k němu domů a ujisit se, že mu nic není a že třeba jenom onemocněl nebo něco, se Jun konečně objevil.
Vypadal ale mnohem hůř než já. Jako bez urážky. Renjun byl jinak krásný, ale dneska byl celý pokrytý modřinami, své černé vlasy měl neskutečně rozcuchané a z horního rtu mu po bradě stékal potůček krve.
"Co se ti proboha stalo?" zeptal jsem se vyděšeně.
+++
ZAČÍNÁ TO BÝT DOST DRAMA!
co myslíte že se renjunovi stalo? idk nwm co napsat xdd
Vaše Kačii :**
ČTEŠ
black dress // nomin
Fanfiction× PROBÍHÁ KOREKCE × nct jeno x jaemin jaemin je obyčejný kluk bez jakýchkoliv cílů ani nějakého velkého zapálení do života. každý jeho den je úplně stejný jako ten předešlý, dokud se neseznámí s velice zvláštní dívkou. ve stejné době mu také napíš...
