× chapter eleven ×

540 71 43
                                    

Uplynulo dalších několik dní, po které jsem hodně přemýšlel. Přemýšlel jsem jak přimět toho kluka, mého stalkera, aby se mi konečně ukázal.

Moje touha po tom, ho konečně vidět byla s každým dnem větší. S každým dnem jsem to chtěl o něco víc. Nerad jsem si to přiznával, ale začínal mě silně přitahovat. Ani nevím čím, ale začal.

Byla neděle dopoledne a já přecházel po svém bytě a naštvaně dupal.
Byl jsem naštvaný. Neskutečně.
Byl jsem naštvaný na mého stalkera, že se se mnou nesetkal, ale taky na sebe, že jsem mu vůbec kdy odpověděl.

Kdybych mu neodepsal, nikdy bych kvůli někomu nezačal takhle bláznit.
Pevně jsem sevřel v ruce svůj telefon a vztekle s ním třískl o zem.

"Panebože Jaemine, ty jsi takovej kterén, že si to ani neumíš představit!" vykřikl jsem nadávku mířenou na sebe.

Potom jsem shlédl dolů na zem na svůj telefon a až pak jsem si uvědomil, co jsem to vlastně udělal.
Celý displej byl prasklý. Sice fungoval, ale na nic nešlo kliknout.

"Kurva!" zařval jsem. Dneska jsem vážně neměl svůj den.

unknown: ahoj babe

(odesláno v 13:40, neděle)

Přišla mi zanedlouho po mém incidentu s mobilem zpráva. Tak rád bych si ji zobrazil, ale nemohl jsem kvůli mému nefunkčnímu displeji.

×××

unknown: ahoj, jsi tady?
unknown: vím že tady jsi jaeminie

(odesláno v 17:30, pondělí)

unknown: dobrou noc zlatíčko, až tady budeš, napiš mi prosím ^^

(odesláno ve 23:57, pondělí)

unknown: dobré ráno, jak ses vyspinkaal?
unknown: doufám že dobře zlato <33

(odesláno v 7:04, úterý)

unknown: ty mě ignoruješ jaeminie baby?
unknown: proč?

(odesláno v 18:26, úterý)

unknown: jestli jsem tě moc naštval tak promiň, ale odepiš mi
unknown: prosím...

(odesláno v 15:40, středa)

unknown: sakra jaeminie už ale!
unknown: přestaň si hrát na uraženého!

(odesláno v 19:50, pátek)

×××

Takovéto zprávy mi na můj rozbitý mobil, který jsem stále skladoval doma, docházely celý týden.
Začínalo mě to štvát. Rád bych mu odepsal, ale prostě jsem nemohl.

×××

Byl pátek, chvíli po poslední zprávě, a já se telefon snažil spravit, ale marně. Nemělo to cenu, já nebyl žádný opravář mobilů, aby se mi něco takového mohlo povést.

×××

Neuplynulo ani půl hodiny od doby, co jsem svůj mobil hodil na svůj noční stolek a vyvalil gauč v obýváku a zazvonil u mě zvonek.

Bylo to divné, nikoho jsem nečekal. Myslel jsem si, že je to třeba Renjun, který mě chce požádat o pomoc s něčím do školy, ale pak jsem zjistil, jak moc jsem se mýlil...

+++

ahoojky děckaa (dost hot pozdrav myslím xdd)
po mooc dlouhé době je tady další část, zasloužím si potlesk!!

omluvám se že tak dlouho nic nevyšlo, nevěděla jsem co psát xdd

Vaše Kačii :**

black dress // nominKde žijí příběhy. Začni objevovat