black dress // nomin

× chapter six ×

* "Co se ti proboha stalo?" zeptal jsem se vyděšeně. *

"Ale to nic..." řekl Renjun. Vypadal u toho ale dost vystrašeně.

"Renjunie, můžeš mi to říct, kdo ti to udělal?" zeptal jsem se ho starostlivě. Renjun byl jediný člověk v mém životě, o kterého jsem měl vážně starost.

"J-já..." začal Jun a v tu chvíli mu z očí začaly téct slzy.
"Nemůžu ti to říct..." zašeptal mezi vzlyky.
"Oni by si mě našeli znova!"

"Kdo Renjunie!? Já bych jim nedovolil aby se tě dotkli. Ale musíš mi říct, kdo to byl. Kdo jsou oni??" řekl jsem přesvědčeně a naléhavě v jednom obejmul ho. V takovéto situaci se mi úplně dokázala změnit povaha z chladného a nepřístupného na starostlivého a pečujícího.

"Já vlastně ani nevím kdo to byl..." řekl Renjun, když se trochu uklidnil a odtáhnul se ode mě.
"Byla to taková parta černovlasých kluků s rouškami, všichni vypadali úplně stejně. Měli dokonce i stejné oblečení. Nikdy jsem je neviděl."

"Až na ně někde narazím, tak je zabiju." řekl jsem odhodlaně, ikdyž jsme oba věděli, že jsem to nemyslel doslova.
"A zatím pojď ke mě, ošetřím ti ty rány..." dodal jsem ještě potichu.
Dobře jsem věděl, že máme mít oba školu, ale Renjun byl pro mě důležitější než další strávený den v tom ústavu.

Vydali jsme se spolu tedy nahoru do schodů směrem do mého bytu, když v tom mi v kapse zavibroval telefon.
Došla mi další zpráva.

unknown: proč mu pomáháš? vždyť ho k ničemu nepotřebuješ

me: to ty jsi mu ublížil že?

unknown: proč bych to měl být zrovna já?

me: protože všechny okolnosti směřují k tobě
me: sleduješ mě, víš že mu pomáhám a včera ses na něj dokonce ptal

unknown: takže mě z toho obviňuješ )):
unknown: to se mě teda dotklo!

me: varuju tě, ještě jednou mu ublížíš a budeš mít problém

unknown: idk proč si myslíš že jsem to byl já ale ok
unknown: nic jsem mu neudělal, jenom se ti snažím naznačit, že čas strávený se mnou by sis užil mnohem víc než s ním (((;;;

Už jsem mu neodpověděl. A to nejen proto, že už jsme došli do poschodí, kde se nacházel můj byt, ale také proto, že jsem na něj teď neměl náladu. Šlo mi teď hlavně o to, aby byl Jun v pořádku.

×××

Od toho dne už uplynul další týden a začaly zimní prázdniny.
Konečně, už jsem myslel, že to v té škole nepřežiju.

Každopádně jsem to nějak vydržel a teď nastalo zasloužené volno. Bohužel jenom týden, ale to nevadí, aspoň něco. I to by mělo stačit na to, abych si odpočinul a nabral trochu sil.

Bylo zrovna pondělí ráno, tedy spíš dopoledne, ale pro mě ráno, protože když bylo volno, tak jsem dokázal spát i do jedenácti.
Normálně bych ležel ještě v posteli, ale dneska se mi nějak nechtělo.
Vstal jsem tedy a rozhodl se, že se půjdu trochu projít ven. Sám. To protože Renjun odjel za svojí rodinou do vedlejšího města a já tady jiné přátele neměl.

Proto jsem se tedy oblékl do nějakého toho teplejšího oblečení, které u mě tvořily černé džíny, tričko s dlouhým rukávem a teplá volná černá mikina a vyšel před dům.

Normálně bych touto dobou byl už ve škole, ale mojí dnešní destinaci byl menšo les, který se rozprostíral nedaleko od mého domu. Bylo tam celkem příjemně, tak jsem se tam nějakou dobu procházel, když v tom se několik málo metrů ode mě znenadání objevila tmavá postava, kterou jsem zahlédl pouze periferně. Trochu jsem se lekl a rychle trhl hlavou směrem k místu, kde jsem ji zahlédl. Byla to zase ta holka. Youngmi. Vždycky mě dokázala neskutečně vyděsit.

+++

ahooj máte tady další kapitolku!! snad se líbila ^^

btw jaký máte názor na youngmi? idk prostě mě to zajímá xdd

Vaše Kačii :**