black dress // nomin

× chapter sixteen ×

Po chvilce, když jsme se odtáhli jsem se na něj zděšeně podíval. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě stalo.

Rád bych něco řekl, ale nedokázal jsem ze sebe dostat ani slovo.

"Líbilo se ti to, zlato? Pokud ano, můžeme to zopakovat. A pokud ne, tak se ti moc omlouvám." hlesl Jeno.

"Líbilo." odpověděl jsem nakonec a co nejrychleji znovu spojil naše rty.
Nechápal jsem to, vždycky jsem nesnášel doteky a teď se najednou líbám s téměř cizím klukem. V ten moment jsem to ale nehodlal řešit, jen jsem prostě chtěl znova cítit jeho rty na mých. Byl to zvláštní pocit, ale příjemný. Neskutečně příjemný.

Nedokážu ani popsat, jak moc se mi to líbilo. Najednou jako bych to vůbec nebyl já. Nedokázal jsem racionálně přemýšlet, soustředil jsem se jenom na Jena a jeho dokonalé chutné rty.

"Je to příjemné, že?" zašeptal mi Jeno do rtů a já nemohl nic než souhlasit.

"Ano, je." odpověděl jsem ještě před tím, než mě Jeno povalil na deku pod sebe.
Sedl si mi na pas a aniž by se ode mě odtáhl mi začal rukama předjíždět po těle.

"Máš rozkošné tělíčko, Jaeminie." zašeptal, když jsme se opět odtáhli.
"Ale tohle si necháme na jindy." dodal s mírným úšklebkem a slezl ze mě.

"Půjdeme už radši domů, tady je zima. Nechci aby ses mi nachladil, zlato." řekl a začal balit deku.

Když deku nacpal do tašky, vydali jsme se domů. Byla mi zima, úplně jsem se třásl a tentokrát už se to ignorovat nedalo.

"Pojď ke mě baby." řekl mi Jeno a přitiskl mě k sobě, aby mě trochu zahřál.
"Za chvilku tam budeme, neboj." ujistil mě a měl pravdu. Za nějakou čtvrt hodinku jsme dorazili zpět k domu.

Jeno zase odemkl dveře a vešli jsme dovnitř. Bylo tam příjemné teplo.
Já jsem zamířil hned do ložnice. Byl jsem unavený a bylo mi celkem jedno, že ještě nejsem po večeři.

Jeno podle všeho šel za mnou. Sedl si na postel vedle mě a objal mě kolem ramen.

"Už je ti teplo, Jaeminie?" zeptal se starostlivě a já jen přikývl.

"Můžu se tě na něco zeptat?" optal jsem se ho po chvilce ticha.

"Jasně, mluv." usmál se Jeno přívětivě.

"To co se stalo v tom lese... Co to vlastně pro nás znamená...?" položil jsem otázku, která mi už od té chvíle ležela v hlavě. Sám jsem to nevěděl a zajímal mě Jenův názor.

"Znamená to, že jsme se zase o něco lépe poznali a že nás to o kousek sblížilo." odvětil Jeno.
"Mám tě teď rád zase o něco víc, ty moje maličké zlatíčko." zasmál se a začal mě hladit po vlasech, přičemž se jeho obličej opět ocitl až nebezpečně blízko tomu mému.

"T-taky tě mám rád asi..." zašeptal jsem. To bylo poprvé co jsem něco takového řekl.

"To mě těší zlato. A teď už spinkej ať nejsi zítra unavený."

"Dobře." řekl jsem unaveně a položil si hlavu na jeho hrudník. V takové poloze jsem taky usnul.

+++

omgg potřebuju někoho jako je jeno!

jinaak jak se vám to líbí? je to zatím kjut a celkem o ničem, ale ono to ještě bude drama, pořádný!!

a btw... vydala jsem příběh na marka a taeyonga takže pokud ode mě rádi čtěte tak si to můžete přečíst ;))))))

Vaše Kačii :**