black dress // nomin

× chapter nineteen ×

V pár dalších minutách jsme oba opustili ordinaci a vydali se zpátky k autu. Byl jsem rád, že je Jeno v pořádku, ale jedna otázka mi pořád ležela v hlavě.
Co mělo znamenat to jak řekl, že spolu chodíme?
Upřímně jsem si mými city k němu ještě pořád nebyl úplně jistý. A ještě k tomu tady stále byl ten fakt, že zabil svoje rodiče. Sice byl na mě neskutečně milý a hodný, ale vrah byl, to je prostě fakt.

"Nad čím přemýšlíš, zlato?" zeptal se mě Jeno a tím mě vytrhl z myšlenek.

"N-no..." zaváhal jsem.
"Nad tím co jsi řekl tomu doktorovi..." odpověděl jsem nakonec popravdě.

"Jejda Jaeminie, omluvám se, pokud jsem tě tím nějak urazil, já..." zarazil se uprostřed věty.
"Já vím, že spolu ještě oficiálně nechodíme, já... já... se omlouvám..." mluvil hrozně chaoticky a zmateně, jako by se hrozně styděl. Tuhle Jenovu stránku jsem ještě nepoznal.

"Panebože, Jeno, mě to nijak nevadí, nemusíš se mi omlouvat, spíš že... Ty bys se mnou chtěl chodit?" zeptal jsem se.

Mezitím už jsme oba nastoupili do auta.

"No chtěl... Víš... Právě jsem se tě chtěl na něco zeptat..." řekl stydlivě. Když se styděl, byl vážně rozkošný. Snad ještě víc než obvykle.

"Na copak, Jeno?" optal jsem se, i když už jsem trochu tušil.

"No... Jaeminie, já tě hrozně miluju a chtěl bych se zeptat... Budeš mým přítelem?" položil otázku a já opět trochu zaváhal. Přece jenom to bylo důležité rozhodnutí.

Během několika vteřin se mi před očima odehrály všechny momenty, které jsem s ním strávil. To jak mě zavedl na tu mýtinu v lese a jak mě tam políbil... Najednou jsem si byl odpovědí jistý.

"Ano, Jeno, budu moc rád, když budu moct být tvým přítelem." usmál jsem se.

Jeno vypadal šťastně. Tak šťastně jak jsem ho ještě neviděl.
Upřímně jsem byl taky šťastný. Přišlo mi, že díky Jenovi mám konečně v životě štěstí.

Jeno se ke mě přiblížil svým obličejem a já zase tím svým k němu. On mě chytil bradu mezi palec a ukazováček a jemně si mě přitáhl do polibku. Spolupracoval jsem.

"Asi tě taky miluju, Jeno..." řekl jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

"Já tebe taky." odpověděl mi Jeno.
"Sice jsem tě nechtěl o to, abys se mnou chodil, nechtěl požádat zrovna takhle, ale to nevadí, jsem rád, že jsi to odsouhlasil." odpověděl.

Jenom jsem se musel usmát. Byl vážně sladký.

"Jinak teď mám jednu otázku já." řekl jsem po chvíli ticha.

"No?"

"Co teď budeme dělat, do té chaty v lese už se vrátit nemůžeme."

+++

jeej další kapitolaaa!! tentokrát celkem nezáživná ale nevadí xdd

idkk proč ale chtěla bych se vás zeptat...

...

kdo je váš úplně ultimate bias?? xd

Vaše Kačii :**