Divná partička

25. jed

Když jsem se vrátila, Začala jsem v nemocnici hledat Lukase. Ptala jsem se i sestry a ta mi řekla že na něm ještě doktor pracuje. Zeptala jsem se jestli tam můžu ale řekla že bohužel ne. Po hodině čekání jsem ho konečně uviděla, pan doktor ho přivezl a zařadil ho mezi nemocné. ,, Co mu je?" Pan doktor se na mě podívala smutně ale zároveň i zamyšleně. ,, Můžu mezi vámi mluvit upřímně?" Samozřejmě že jsem přikývla. ,, Ten Šíp nebyl normální měl na hrotu jed z nejjedovatější žáby. Dávám mu tak dva dny a pak už to s námi nebude." Sklopila jsem uši a začala přemýšlet. Než pan doktor z čeho odejít tak se na něj zakřičela: ,, co by mu mohlo pomoct?" Pan doktor se otočil a zamyslel se. ,, Existuje rostlina rostlina je je skoro nejohroženější druh rostliny. Znají Asii kde je nebo kde roste jenom kmen který se stará o všechny rostliny na planetě. A pokud jste tento kmen někde v blízkosti neviděla tak vám asi nemůžu pomoct." Přemýšlela jsem a když jsem uviděla tu kočičku která vypadala jako Angel měla okolo ruky omotanou jakousi rostlinu. ,, Pane doktore jak se vyznačuje ten kmen?" Zakřičela jsem. ,, Mívají po těle různě pomotané rostliny, tedy aspoň myslím už si to úplně přesně nepamatuji." Takže jsem přesně věděla kam mám jít nevěděla jsem Kde sídlí ale věděla s nějakým šli směrem. ,, Asi vím kde ten kmen je a myslím že do dvou kilometrů od našeho tábora je určitě!" S panem doktorem jsme si Pokýval hlavou a já vyrazila. Opatrně jsem přišla přes louku před zlým Táborem rovnou do lesa na druhé straně. Chvilku jsem šla a Uslyšela jsem kroky za sebou. Zastavila jsem se a poslouchala, kroky ustaly ale okolo sebe jsem slyšela mnoho jinačích zvuků. ,, Já vás slyším Nemusíte se mě bát jestli jste opravdu kmen který se stará o rostliny, Žádám o pomoc, Můj přítel mi umírá od zlých byl postřelený a na šípů byl jed z jedovaté žáby, Jediné co můžu tak vás požádat o pomoc. Vím že mě neznáš ale já znám vašeho velitele velitele skupiny která dnes chtěla bojovat proti zlému Táboru. Teda alespoň myslím a nebo Doufám že ho znám. A kočičku kterou vzal na záda. Nemusíte mi věřit Já to ani nedoufám ale jako pomocníci od přírody by jste mi mohli pomoct." Do Řekla jsem a doufala že o tom aspoň popřemýšlí. Z dálky se ozval hlas. ,, Kolik tvému příteli Zbývá času?" Samozřejmě že nic jiného než popravdě jsem odpovědět nemohla. ,, Náš pan doktor říkal že maximálně dva dny ale Se zvyšujícím se horečkami to může být i méně." Uslyšela jsem šeptající si hlasy které se schyluje k jednomu jistému bodu. A z tmavé části lesa se vynořil kocour a kočka. Kocour byl ozbrojený ale luk měl při zemi. Kočička když mě uviděla začala se usmívat. A já si vzpomněla na Angel. ,, Omluvte mne jestli se mýlím ale někoho mi hrozně připomínáte." Řekla kočička a šla pomalu ke mně. Kocour chytil za rameno ale kočička se mu vymkla. ,, Brácha Ty mi pořád nevěříš?" Podíval se nechápavě a zamračeně. ,, Copak mám věřit cizí kočce která přijde a nevím odněkud a nevím jestli jí mám vůbec věřit že její nějaký rádoby přítel umírá." Zakřičel na ni. ,, Já tušila že mi nebudete věřit Jenom vím nebo myslím že vím kdo oba dva jste ale jestli mi ty nevěříš a vzhledem k tomu že jsi této skupiny nejspíše velitel tak je mi jasné že mi nepomůžete Zkusit jsem to musela." Otočila jsem se a chtěla jsem odejít ale kočka mě zastavila. ,, On ti možná nepomůže ale já ano Pokud myslíme to stejnou žábu tak možná vím jaká květina by mu mohla pomoci." Řekla mi mým hlasem na chvilku po odešla do lesa ale za chvilinku se zase vrátila a přinesla květ který zažil tak jasně jako nic. ,, Tato rostlina velmi vzácná je snad jenom dva druhy na planetě a pokud mu to pomůže Doufám že mi ho jednou představíte." Usmála jsem se kývla hlavou a vzala si květinu. ,, Stejně si myslím že by vám chtěl poděkovat." Kočička se usmála. ,, Budu čekat." Už jsem chtěla odejít ale ještě se mě zeptala na jedno. ,, Pardon jestli vás to nějak není ale ztratila jste někdy děti?" Zastavila jsem se a odpověděla. ,, Ano dvě a ještě kamarádku která také měla děti. Snažila jsem se je najít ale už je asi nenajdu, Pardon jestli jsem vám způsobila potíže a ještě jednou děkuji." A bez dalšího slova jsem odešla. Vrátil jsem se k nám do Tábora i s květinou doktorovi jsem ji dala a on zní připravil zvláštní polévku kterou Lukas vypil. Hned po několika hodinách se mu udělalo líp. Byl západ slunce a já se dělá Na Vrcholu jedné z věží. Dívala jsem se jenom dopředu a přemýšlela. Lukas za mnou přišel. Sednu si a začal se také dívat na západ Slunce. ,, Jak se tu květinu sehnala?" Nad touto otázkou jsem se pousmál a řekla mu celý příběh co se ten den odehrál. Zprvu mi nechtěl věřit ale takovému příběhu by asi nevěřil nikdo. ,, Taky bych se tě mohla zeptat na jednu otázku." Pousmál se a řekl: ,,Tak se ptej!" Otočila jsem se na něj a zeptala se: ,, Proč si skočil přede mě když na mě stříleli?" On se otočil a asi neměl slov protože mi neodpověděl ale mně to ani nevadilo Byla jsem ráda že je naživu A že má pořád smysl pro humor. Ale nejvíc jsem byla ráda že i přesto že jsem si to pouze myslela a domnívala, že jsem našla svoje ztracené děti. To mi dávalo ještě větší smysl života. Teď už jsem prostě nemohla skončit a nikde udělat blbé rozhodnutí a umřít protože to už podruhé udělat vážně nechci.