Divná partička

33. těžké kroky

Bylo to jako normální sen, ale nebyl to normální sen. spala jsem něco jsem slyšela ale nebylo to jasné Slyšela jsem hlasy jako kdyby za stěnu celý ten sen nedával smysl. Už jsem se chtěla vzbudit ale nějak mi to nešlo. A zničehonic jasný hlas tak strašně jasný hlas až hlasitý zakřičel moje jméno s tímto hlasem jsem se vzbudila. Začala jsem lapat po dechu. Přiběhla Rachel a okamžitě se ptala co se mi děje Já pouze ukázala ať si jde sednout za mnou a odvykla dala jsem jí celý sen a poté i to na konci. ,, Jsi si jistá že jsi se prostě neprobudila jenom s tou domněnkou že se ti to nezdálo ale přece jenom se ti to zdálo?" Ptala se mě Rachel. ,,Ne Rachel bylo to opravdové jako kdyby někdo zakřičel mé jméno ale ten hlas už si nepamatuju nedokážu ho rozeznat!" stoupla jsem si a dala jsem si ruce na čelo Začala jsem chodit co nejrychleji do kolečka jako kdyby si chtěla stáhnout ale prostě se mi to nepodařilo. Rachel mi dala ruku na rameno a řekla: ,, Hele jsem tvoje kamarádka a radím ti jako kamarádka Ano? Jako nejlepší kamarádka. Takže mě poslouchej, jsi přepracovaná a nekecej mi že tě každý den  nebolí hlava, vypadáš tak a i kdybys mi nekecala tak si myslím svoje takže ti říkám jako kamarádka, Opakuji jako kamarádka, měla by sis vzít volno projít se někam do přírody, sama, nechám ti prostor a o syna se ti postarám neboj!" Nejdřív jsem se podívala do země že ji nechápu ale potom jsem si uvědomila že má vlastně pravdu Takže jsem se na něj podívala a kývla. ,, Tak čau, vrátím se tak za dva dny, Udělám si někde táborák, přespím a vrátím se tak nečekejte." Řekla jsem zamávala a Otočila se přímo k lesu. Už se stmívalo a tak jsem začala dělat táborák, Už jsem ho zapalovala ale než jsem sirku dala ke dřevu zaslechla jsem kroky, ty kroky zesilovaly, jako kdyby někdo běžel přímo ke mně. Otočila jsem se přímo tam i se sirkou ale nikdo tam nebyl, Říkala jsem se "tak zblázním nebo co?" bylo to divné, celé to bylo divné ale co mám dělat, zapálila jsem táborák a zbytek noci skoro nespala, ne že bych se bála, spíš mi to přišlo tajemné.
Spal jsem maximálně tři hodiny v kuse a opět jsem slyšela svoje jméno které mě probudilo. Ale tentokrát jsem ho slyšela znovu, když jsem se probudila, už jsem věděla že to nebyl pouze sen už jsem vážně věřila, že to moje jméno někdo vážně volá. Vylezla jsem na nejbližší strom, co nejvíc abych měla rozhled. Ale opět nikde nikdo. Z ničeho nic mi začala třeštit hlava, ale úplně hrozně. Bylo mi strašně z bolesti hlavy jsem omdlela Viděla jsem oči markusova oči viděla jsem ho jako vojáka jak nese zbraň a jak zatéká nevinné kočky ale také jsem ho viděla tam jako kdyby si uvědomil Kdo je Choval se úplně jinak šel po nějaké chodby a začal se mi celý obraz mlžit jako kdyby jsem se vzbouzela a opravdu jsem se vzbouzela a někdo mnou třepal. Viděla jsem rozmazaný a slyšela špatně Nevím co mi bylo. Ale vím že jsem upadla do hodně Hlubokého spánku, Opět jsem slyšela moje jméno ale nekřičel to ten samý, kvůli kterému jsem se vzbudila, Znělo to několikrát za sebou a byly to různé hlasy, ale moc jsem je nevnímala, opět se mi ukázala ta chodba a sen pokračoval dál, Viděla jsem jak běží Marcus po chodbě a přímo na balkón a viděla jsem i Jak křičí moje jméno, v tu chvíli jsem cítila jako kdyby se mě někdo snažil vzbudit přišlo mi, že už umírám,  nevím proč, jako kdybych se dusila ale zároveň ne, jako kdybych usínala ale zároveň ne, Byl to tak zvláštní pocit ale přesto tak krásný, nevěděla jsem co mám dělat jestli se mám vrátit a nebo jestli chci vidět víc ale rozhodla jsem se vrátit zpátky a pokusila se probudit......
,, Mami, No tak zbuď se, mami vrať se mi prosím!!!" Tohle už jsem slyšela. ,, Nechápu proč řveš, Vždyť jsem tady!" Řekla jsem naštvaným a zároveň unaveným hlasem. Johnny se začal smát. ,, Hej Lidi, je vzhůru!" Hned jak to řekl všichni přišli do pokoje a jako kdyby Oslavovali že jsem neumřela. Ale mě pořád mi nedával smysl ten hlas, asi na něj nikdy nepřestanu myslet.