Divná partička

26. slovo ,,díky"

Ráno jsem se vzbudila a něco jsem Lucasovi musela říct. ,, Lukasi? Jsi tu nebo už se mi utekl na snídani?" Odpovězeno mi nebylo takže jsem pochopila že tu není. Uslyšel jsem nějaký křik ze zdola. Rychle jsem seběhla po schodech. A skřeky přicházeli z tělocvičny. Otevřela jsem dveře viděla jsem jak se tam Lukas a ostatní členové moji party perou. ,, Sakra co děláte?!" Snažila jsem se odtrhnout Jenomže mě jenom Shodili na zem. ,, Víte co, já chlapy vážně nikdy nepochopím proč se musíte prát jenom kvůli každé blbině?" Lukas se jim dost dobře vyhýbal. Ale pak ho jeden z kluku chytil pod krkem. ,,S jednou rukou se ti to blbě hraje že?" V tu chvíli už vážně ruply nervy a zakřičela jsem. ,, Tak už doost!!!!" Zkřížila jsem ruce a podívala Jsem naštvaný se sklopenýma ušima. Všichni se na mě podívali. ,, Vy jste vážně asi úplně blbý že je máme být na snídani a nebo se prát s těmi zlými ne se prát mezi sebou!" Zabouchla jsem dveře a utekla. Lukas se v této situaci vykroutil z ruky jednoho z kluků a utekl za mnou. ,,Tůdlee!" A zabouchnul dveře. ,, Alex, Počkej na mě!" Křičel zdálky a já se otočila. ,, Proč bych měla čekat na někoho kdo se chová jak osmiletý kluk?" Zamyslel se a řekl: ,, dobrá otázka a chápu že jsi na mě naštvaná ale chtěla jsi mi něco říct Slyšela jsem že v pokoji říkáš moje jméno." Zrychlila jsem krok. Lucas mě ale předběhnul a zastavil a ještě jednou řekl: ,, prosím, chci to vědět, chci to vědět." Podívala jsem se na něj naštvaně, ale i tak jsem mu to řekla. ,, Chtěla jsem ti říct že tu květinu jsem sehnala od jedné kočky která bydlí v lesích a stará se o všechny květiny Řekla jsem jí že tě tam Přivedu abys jí poděkoval protože vím jaký jsi a že bys to chtěl i sám." Když jsem to řekla obešla jsem ho a šla dál. ,, To je dobrý nápad Zavedeš mě tam?" Otočila jsem se na něj a v mém obličeji byla věta ,, To myslíš vážně?" Zakroužil očima. ,, Tak jo máš právo se na mě zlobit řeknu ti proč jsem se s nima a začal prát jestli ti to udělá líp tak jsem se s nimi pral proto že jsem na ně byl naštvanej. Já je vážně nemám moc rád protože nejsou sympatický to se občas tak stává Promiň ale za tohle já vážně nemůžu." Zastavila jsem nadechla se a vydechla. ,, Víš proč jsem na tebe naštvaná?" Řekla jsem hlasitě. Otočila jsem se přišla až k němu a řekla: ,,Zlobím se na tebe protože mi přidáváš takový problémy ale ne způsobem že bych měla problémy Já nemyslím třeba s vedoucím to mě vůbec nezajímá ale ty mi přiděláváš problémy na srdci protože o tebe mám potom strach víš?" Otočila jsem se A šla dál. ,, Počkej počkej počkej todle já nechápu Ty se o mě bojíš?" Zase jsem se zastavila. ,, Jasně že se o tebe bojím jsi přítel jsi skoro jako rodina myslíš si že mi na tobě vůbec nezáleží Tak to jsi teda pěkně vedle jestli si to myslíš...." Zastavil mě. ,, Já si to nemyslím jenom jsem nevěděl že mě máš nějakým způsobem ráda a že pro tebe znamenám něco jako rodina. Už dlouho mi nikdo neřekl že mě má rád že mě potřebuje nejsem na to zvyklej! Tak promiň Slibuji že už se nikdy prát nebudu Jenom Pokud to nebude potřeba." Konečně se mi udělal úsměv na tváři došla jsem k němu a objala ho. ,, Konečně jsi dostal rozum!" ,, Ale i tak nevím jestli ti to ještě odpustím." Otočila jsem se zkřížila ruce ale tentokrát jsem se v hloubi duše smála. ,, Hm jak bych ti to asi mohl vynahradit?" S kulišáckým úšklebkem jsem se na něj otočila. ,, Už vím zbytek cesty tě ponesu na zádech ale musíš navigovat!" Usmála jsem se a řekla: ,, dobrý nápad a tvé požadavky přijímám." Vzal mě na záda a šli jsme přímo tam kde jsem naposledy viděla tu kočičku která mi dala květinu. Když jsme tam došli Lukas mě sundal ze zad a já začala říkat: ,, tak jsem tady jak jsem slíbila jsi tu i ty?" Ze stínu vyšla Přesně ta kočička kterou jsem si pamatovala. ,, Dobrý den a zdravím i tebe." Posunula jsem Lukase dopředu. ,, Takže toto je Lucas a mě nemusíš týkat Můžeš mi říkat......." Zarazila jsem se. ,, Řekni mi prosím jednu věc." ,, Poslouchám" řekla kočička a já jen tak tak vyslovila slova: ,, Jak se jmenuješ?" Podívala se do země a zpátky na mě. ,, Jsem Angel, Jmenuji se Angel, ale můj bratr mi říká Egí." Z očí mi začaly téct slzy. ,, Budu hádat tvůj bratr se určitě jmenuje Johny." Kočička se usmála a skočila mi do náruče. ,, Já to věděla Já věděla že jsi moje máma!" Lukas zakašlal. ,, U Rodinné sešlosti bych asi neměl být co?" S Angel jsme se začali smát. ,, Myslím že by jsi měl něco říct." Řekla jsem a otočila jsem se na něj. ,,Ehm, jo, to bych asi,....asi měl." Řekl koktavě a došel k Angel. Vzal ji za ruku a řekl: ,, Děkuji ti za život Angel." A Usmál se na ni Ona mu úsměv zopakovala. ,, A mě je ctí poznat toho o kompletní mi moje mamka vyprávěla." Zarazil se a začal se stydět. ,, Ehm, ehm, na tomhle jsme se nedomluvili Alex!" S Angel jsme se mu začali smát. ,, Angel!" Ozvalo se z dálky. ,, Sakra Johnny Volá mě nevěří že jsi moje máma ani jeho přijdeš sem zítra Zkusím mu to nějak říct, a samozřejmě přiveď i kamaráda!" Lukas se začal červenat. ,, Neboj přijdeme." Řekla jsem. ,, Angel kde jsi." ,, A sakra už vážně budu muset jít tak ahoj!" S Lucasem jsme zamávali a rychle jsme se otočili a šli zpátky. Cestou zpátky se Lucas usmíval. ,, To snad ne!" Zastavil se. ,, Co se děje?" Podívala jsem se mu do očí a řekla směšně: ,, ty ses zabouchnul do mé dcery!" Kdy jsem to dořekla otočil se a šel dál. ,, To je blbost Co to tady meleš!" Jenom jsem se usmála a šla za ním. ,, Klidně si to zakrývej ,mně to nevadí." A bez dalších slov jsme šli zpátky do Tábora.