Divná partička

34. pohromadě

MARKUS
Hned poté, co jsem zakřičel její jméno mi cvaklo všechno, střípky paměti se začaly spojovat A já konečně viděl všechno jasně. Ale neměl jsem moc času, musel jsem utéct, sbalil jsem si ty nejdůležitější věci a z balkonu vyskočil. Když jsem se otočil Viděl jsem za sebou vojáky Začal jsem ze všech sil co nejvíc utíkat a zmizel se mi v lese Začal jsem opět křičet jméno ale nikde jsem ji neviděl i tak jsem doufal že tam někde je. Slyšel jsem jako kdyby lezení po stromě tak jsem tamtudy běžel. ale Uslyšel jsem za sebou vojáky a tak jsem se radši schovala přestal běžet. šli tam tím směrem a tak jsem tady musel jít tím opačným. Otočil jsem se a běžel jinam. Uviděl jsem několik koček a kocourů A říkal jsem si nemají uniformě takže to nejsou vojáci můžou mi pomoct, ale nebyla to moc dobrá volba. ,, Hej vy tam potřebuju pomoct chci někoho najít." Vyvalili na mě oči. ,, Voják ochranka!!" zakřičeli a já už chtěl běžet pryč, ale nestihl jsem to. Nějací další kocouři mě chytli No a šoupli mě do žaláře. Začal jsem lomcovat s klecí ale zjistil jsem že nepovolí a že asi nemám žádnou šanci na záchranu. Došel tam jeden z těch kocourů. ,, Asi víš co tě teď čeká že?" Zeptal se a já za sebe dostal to nejvtipnější co jsem chtěl ale neměl jsem to říkat. ,, Co pověsíte mě nebo dokonce opálíte?" Pousmál se. ,, Dobrý nápad!" A já sklopil uši a začal se bát.
ALEX
Na ten hlas Jsem vážně nezapomněla. Pořád mi projížděl hlavou. Nesnídala jsem na obědval a pořád jsem nad ním prostě přemýšlela. ,, Mami?!" Přišel do pokoje Johnny. ,,Zlato, ahoj, vím že se o mě děláš starosti ale nedělej." Přisedl si ke mně. ,, Fajn budu ti věřit že jsi v pohodě i když nejsi!" Udělal se mi úsměv na tváři a obejmula jsem ho. Potom do pokoje přišla Ráchel. ,, Nechci vás rušit v rodinné věci a asi vás to ani nebude zajímat ale dneska chtějí někoho upálit prý nějakého vojáka." Zase mě začalo bolet hlava ale už jsem si na to až tak neohlížela. ,, Počkej Rachel jakého vojáka?!" Zakřičela jsem na ni když už šla po schodech. ,, Nevím ale jdu se tam podívat Mám z toho nějaký špatný pocit vím že vojáci toho udělali hodně ale opalovat je za to vážně nemusí!" Podívala jsem se do země a potom na Johnyho, ten se na mě díval nechápavě, ale pak to asi taky pochopil. ,, Napadá tě to co mě?" Zeptala jsem se ho. ,, Asi ano, tedy bohužel!" A rozběhli jsme se dolů. Běželi jsme rychle před naší budovu a tam opravdu byl shluk koček a kocourů a někdo, nějaký Voják byl připevněný ke kůlu a chystali se ho zapálit. ,, Johnny zůstaň tady, nehýbej se, zůstaň tady, slyšíš?" Zeptala jsem se ho. ,, Ano, co chceš udělat?" Otočila jsem se Chris hluku lidí a řekla mu: ,, nějakou šílenost!" rozběhla jsem se přímo k davu Slyšela jsem pouze jak ten kdo chce zapálit říkal že se prohřešil několika špatnými skutky a že za to má zaplatit. Uslyšel jsem také vojáků hlas který mě hodně překvapil ale Doufala jsem v to, že ho uslyším. ,, nemůžu za to jenom já je tu stovka dalších vojáků pro zapalovač a zrovna mě?" Zastavila jsem se a začala lapat po dechu. ,, Vím, udělal jsem Hodně špatných skutků, mám za to pykat, sám bych se potrestal, ale vzpomněl jsem si na někoho, koho vážně Potřebuju najít a jestli ji nenajdu ona beze mě nepřežije a já bez ní také ne!" Řekl smutným hlasem. ,, Dobrý Příběh kamaráde, tak už to zapalte!" Zakřičel jeden a podpálili to. Já opět začala běžet a už jsem věděla kdo tam stojí. Z kouře se začal dusit, Slyšela jsem to. Proběhla sundáš a skočila přímo na dřeva která už v polovině hořela. Začala jsem se dusit také. Ale vyškrábala jsem se za vojákem. ,, Hele nechci ti kecat ale z tohohle se nedostaneme. Ale díky že mi chceš pomoct seš první." Chtěla jsem se rozbrečet ale nebyl na to čas. ,, Tak jo, Připrav se že budeš mít popálené ruce!" Otočil se protože nejspíše poznal můj hlas. ,, Počkat, počkat, počkat, co chceš udělat?!" Zeptal se. ,, Neptej se, drž pusu a připrav se skočit!" Vzala jsem mu ruce a jak se blížily plameny dala jsem mu je nad ně, provaz se přepálil a já ho strčila a skočila za ním. Několikrát jsem ještě zakašlal a lehla si na záda. Absolutně vyčerpaná. Už na vás chtěli zaútočit Ale přede mě si stoupnou můj syn a jeho přátelé a on začal říkat: ,, Přestaňte chtít zabít mojí mámu!" Vesničané se na něj obrátili. ,, Je pomatená? Právě zachránila toho, kdo může za tisíce mrtvých životů!" Johnny se podíval na toho kdo to to řekl a Odpověděl mu. ,, Moje máma může být blázen ale vím že blbá rozhodnutí rozhodně nedělá, Takže toto rozhodnutí má určitě nějaké rozumné vysvětlení a já to vysvětlení možná znám!" Stoupla jsem si a poplácala synka po zádech. ,, Krásný proslov a děkuji!" Usmál se na mě. A já se otočila na vojáka. ,, Pojď, Zvedni se, tito už ti nic neudělají, to mi věř!" Do Řekla jsem a podala vojákovi ruku. ,, Děku......" ani to nedořekl A jak jsem ho zvedla podíval se mi do očí. A já zase jemu. ,, To si ze mě děláš legraci!" Vykřikla jsem. Po tváři mi stekla slza, ale slza štěstí. ,, Já tě našel, já tě vážně našel!!!" Hned jak to dořekl skočila jsem mu do náručí a on se se mnou Zatočil. V náručí jsem se mu rozplakala. ,,Markusi, bože děkuji!" Klekli jsme si na zem a dali čelo na čelo. ,, Řeknu ti jediný, být voják je pěkně hnusný." Řekl to s naprostou přesností a výrazem který jsem vždycky milovala. ,, Tohle ti vážně věřím." Podíval se na mě a já na něj. ,, Je mi hrozně líto jak jsem se choval, nebyl jsem to já a už vím čím to...." Dala jsem mu prst na pusu aby byl zticha. ,, Já vím proč to bylo, Teď už ano!" Usmáli jsme se jeden na druhého a potom se konečně políbili po tak strašně dlouhé době. ,,Ehm, ehm." Ozvalo se vedle nás. ,, A na mě si pamatuješ?" Zeptal se Johnny. ,, No jasně že ano na tebe bych nezapomněl i když jsem byl mimo!" Řekl Marcus a i Johny mu padl do objetí, a taktéž se v něm rozbrečel. Ano, Teď mi přišlo že jsem šťastná, už pouze chybělo zachránit ty ostatní z toho vězení, ale to už pro mě teď byl pouze Malý kro, teď už jsem měla proč a za co hlavně bojovat, Měla jsem konečně důvod žít, Už jsem měla všechno, své přátele, syna, dceru a dokonce i Marcuse.