Ahoj, ano to jsem zase já, píšu Tento úvod protože vám chci říct pokud jste to ještě neodvodili Z názvu kapitolky tak tato kapitola bude z pohledu Marcuse. A už to nebudu dál okecávat a užijte si kapitolu zatím čau.
Vždy když vstávám mám před očima černo jako kdybych si nic nepamatoval nevím co se stalo před nějakými pěti až deseti lety, ale přitom vím že to v té hlavě mám ale nemůžu to tam najít, vím jenom to že jsem se probudil tady a máme dost těžkou práci, musím obhlížet okolí a zatýkat možná i nevinné ale i vinné kočky které možná něco udělali a možná něco neudělali je to pořád dokolečka, plus nám tu dávají pohlavky jenom za to že si na chvilku sedneme, No jo voják má být poslušný.
,, Co se couráš?!" Zakřičel na mě generál a já už jsem se musel zvedat z postele. ,, Dnes jdeme na těžkou vyjížďku někdo proti nám chtěl zaútočit!" Z ničeho nic mi projel takové divné bolestný Blesk hlavou jako kdyby mi to něco připomínalo. ,, A, a kdo chtěl zaútočit, smím-li se zeptat." Vylezli jsme na jeden z balkonů a podívali se ven. ,,Proběhla tudy mladá kočka. Běžela za nějakým shlukem kocourů kteří měli luky, takže očividně z nějakého přírodního bezpečí." Bolest hlavy se vrátila. Opřel jsem se o dveře. ,, Co se ti děje?" Zeptal se generál. ,, Je mi nějak špatně asi si půjdu lehnout." Podíval se mi do očí. ,, Ne, ty půjdeš k doktorovi!" Začal se chovat hrozně divně zapískal na píšťalku a přišli dva vojáci ze zvláštního oddělení. ,, Odneste ho dolů k doktorovi prosím jo?" Dali si ruku na čelo jakože rozumějí neboli "rozkaz pane" a šli se mnou kamsi dolů. Tam dole jsem nikdy v životě nebyl. Zahli jsme nejmíň 5x doleva a čekala nás velmi Dlouhá chodba. Nevím proč ale měl jsem zvláštní pocit hlava mi třeštěla. Nevím proč ale ucítil jsem v hloubi duše že se něco stane a zase zapomenu zase nebudu mít ten pocit že už něco vím a tak jsem se rozhodl. Podíval jsem se na jednoho z vojáků na druhého a Snažil jsem se jim vymknout z rukou. ,, Hej co děláš vezmeme tě jenom k doktorovi Kruci budeš v pořádku!" Zakřičel jeden já si ho nějakým způsobem od sebe odkopnul a s druhým už jsem se vypořádal. Zavřel jsem je do nedaleké skříně aby to nikdo nepoznal a vydal jsem se zpátky po schodech nahoru. Teď už jsem si byl jistý a rozhodnutý že tu ženu musím vidět. Bolest ustala. Bohužel prošly zrovna okolo mí kamarádi kteří nic netušili a já jsem se neměl kam schovat Tak jsem jim to musel vysvětlit. ,, Kámo co tady děláš?" Zeptal se ten co je vedl. A já mu odpověděl jenom: ,,Promiň." A Se zavřenýma očima jsem ho strčil ze schodů. Zbytku jsem utekl Protože se mu snažili pomoct. Vím že jsem si právě asi úplně odradil přítele ale někdy se horší věci dělat musí! Říkal jsem si sám pro sebe když jsem běžel chodbou. Zahnul jsem vpravo potom vlevo a pak už jenom rovně Došel jsem na balkon kde jsem konečně uviděl toho koho jsem chtěl. Tu ženu. Běžela na opačnou stranu od našeho Tábora. Upřeně jsem se na ni díval. Bolest hlavy zase začala bylo horší a horší a horší až se mi z toho hlava začala motat Musel jsem si sednout a po chvilce jsem omdlel. Zdali se mi různé sny jak jsem se tady objevil Co se všecko stalo jak jsem zradil své kamarády a jak jsem si našel nové a pak zničehonic Přišel jsem kde jsem viděl tuhle ženu pořád jsem cítil jak mě hlava bolí pořád jsem cítil tu bolest ale nechtěl jsem se vzbudit viděl jsem ji viděl jsem to jako z pohledu první osoby viděl jsem jak se na mě dívá jak spolu sedíme jak jsme si dávali ruku na ruku bolest hlavy byla čím dál tím horší cítil jsem jako kdyby jako kdyby mi hlava praskala. Pořád jsem viděl pouze její oči Díval jsem se přímo do nich A ptal jsem se sám sebe "kdo je" "kdo jsi". Uviděl jsem tábor viděl jsem jak jsme tam spolu jak nás rozdělují jak nás potom zase dávají do jedné místnosti. Viděl jsem všechno jenom její jméno jsem si nepamatoval ale už jsem cítil že jí znám jako kdyby celý život kterým jsem si vlastně nepamatoval. Byl to celý život za stěnou. Uslyšel jsem její slova a bolest ustala. ,, Nenechávej mě tu samotnou Slíbíš mi to?" Potom jsem už jenom uviděl jak kývám a pak jsem ji políbil...... Otevřel jsem oči a zakřičel. ,, ALEX!!!!!"
ČTEŠ
Divná partička
Ciencia FicciónHlavní hrdinka(Alex Klariová) je smutná ze svého života bez kamarádů, bohužel má v životě více a více kluků a holek co se jí posmívají, ale jednou jí její babička vyzradí tajemství o tajuplných tvorech, kterých se všichni bojí, ihned je začne hledat...