Divná partička

12.přepadení

Vzbudila jsem se opět na studené zemi a v mokré trávě. Zase jsem neviděla Markuse, ale hned za mnou přiběhl. ,,To je nějaký pravidlo vytrácet se mi hned ráno!" Řekla jsem ironicky a škubla ho za vlasy. ,,Auu, ne! Jen jsem ti chtěl něco ukázat." Řekl s kulišáckým úšklebkem a já se trošičku lekla. Šla jsem za ním až jsem došla k malému lesíku. ,,Fajn, zavři oči, neboj budu celou dobu jistit, můžeš mi věřit." Řekl a vzal mě lehce za ramena, ušli jsme asi 10 metrů a pak mě zastavil. ,, Můžeš!!!" Zakřičel a já otevřela oči. Nemohla jsem asi ani dýchat, když jsem uviděla tu krásu, přede mnou stál menší dřevěný domeček a za ním krásné průzračné jezírko, Markus mě přivedl dál a já se ocitla v obýváčku, vedle byla kuchyň a na druhé straně koupelna, v horním patře ložnice s manželskou lóží a vedle.......menší pokojíček pro...... ,,To.......si ........ děláš...................legraci?" To bylo jediné co ze mě vyšli, protože pak jsem začala brečet, samosebou štěstím. ,,To jsem postavil v noci, je to pro tebe, pro mě a pro naše děti." Hned jak to dořekl skočila jsem mu do náruče, a nemohla jsem mu nějak poděkovat, ani by nechtěl, konečně jsme měli kde složit hlavu. A ještě po tomhle na mě vychrlil tohle.......,,ehmm, ehmm, chtěl bych tě o něco požádat, vím že se máme navzájem rádi a chtěl bych,............" ,,Co? Myslím že už jsi pro mě udělal dost, už nic nepotřebuju." ,,Ale já myslím........tak jinak,.........prostě jsem ti chtěl říct...." Klekl si na jedno koleno ,,vezmeš si mě?" A ukázal malou krabičku a když ji otevřel byl v ní krásný rubínový prsten. ,,To snad není možný, Markusy........jasně že ano!!" ,,,Ano, ano, ano, ano!!!" A nemohla jsem už ani jinak vyjádřit moji radost. Ještě jednou jsem ho objala a políbila. A v milostném obětí na nás zasvítil vrtulník. ,,Ruce za hlavu a nastupte si!!!!" Zařvalo to na nás a my nemohli dělat nic jiného. Nastoupili jsme a dali nám pouta. Odvezli nás do jakési základny, bylo to tam pevně střeženo a opevněno, mysleli si, že jsme nějak nebezpeční, celou dobu jsem držela za ruku Markuse a nechtěla se pustit. ,,Oddělit!!" Vykřikl generál a oni nás od sebe snažili odpojit. ,,Drž se mě, Markuse, nemůžu o tebe přijít, né!!!" A oba nás od sebe odpojili. A to měl být asi poslední dotek Markuse mé ruky, ale já jsem tomu chtěla a musela zabránit!