Divná partička

17.Pronásledování

Ale pravda to byla, můj přítel, vlastně manžel bude bojovat proti nám a bude náš hledat a ne jen to, dokonce po boku velitele. ,,To je snad zlý sen!" Vykřikla jsem a děti už hlásili ,,eeeee, mami! Máme problém, jdou sem" ,,podej mi Angel!" ,,Teto, vem si malou, tady." ,,Johny, pojď dolů rychle!" ,,Mami běž já jim zdrhnu!" ,,Nenechám tě tu!" V tu chvíli na mě hodili síť a Johnyho si vzali do rukou za tričko. ,,Nechte moji mamku." ,,Johny, kousni!" A kousnul ho do ruky. ,,Aaaaau!" Zakřičel voják a Johny se rozběhl za mnou. ,,Ne, uteč, rychle!" ,,Taky tě tady nenechám, jsi moje mamka." A zničeho nic jeden z vojáků vystřelil. Přiběhl Markus. ,,Co se tady děje proč se střílí? Kdo vystřelil a po kom?" ,,Pane, omlouvám se, střílel jsem po tom malém snažil se ji vyprostit." ,,Koho vyprostit a střílel si po dítěti?" ,,Pardón pane, už se to nestane!" ,,To doufám, Koho to tu máme?" Podíval se mi do očí a na tváři šlo vidět že se lekl a pak zmatení. ,,Odveďte je do vnitř oba dva. Z toho malého bude jednou dobrý voják, pere se a je silný." ,,A co ta žena?" ,, Odveďte ji na domácí práce." V tu chvíli mi ruply nervy a přepálila jsem lana. Udělala jsem ohnivý kruh jen kolem mě, Johnyho a Markuse. ,,Seš normální!" Zeptala jsem se. ,,Ahoj." Kouknula jsem na něj s otevřenou pusou. ,,4 roky se nevidíme a ty mi řekneš ahoj po tom co z našeho syna a z tvé ženy chceš udělat otroky?" Byla jsem ráda že jo vidím ale takhle jsem si ho nepamatovala. ,,Syna?" Ptal se zmateně. ,,Bože ty si nic nepamatuješ? Jak si mě na tom kopci žádal o ruku a pak nás převezli sem?" Už jsem byla zoufalá. ,,To se nestalo co si vymýšlíš?" Ohnivé kolo jsem dala pryč vzala Johnyho do rukou odnesla ho do lesa a než mi stihl Markus utéct, tak jsem mu dala facku. Pak už jsem vzala Johnyho a utekla s pláčem v očích. ,,Dobře mami!" Zasmál se. ,,Díky, nevím co s ním je." ,,Taky nevím ale je zvláštní, měl červený oči." ,,Cože? Ty sis vßiml jeho barvy očí?" ,,Ano, byli červené." ,,Ale on má modré oči." ....................