16. máme plán

15 2 0
                                    

I když jsem nechtěla, tak jsem dětem po několika prosbách musela svolit aby jsme se opět vydali na stanici, děti šli odhodlány poznat svého otce, ale mě s Rachel to dělalo potíž. ,,Co když budou jiní?" Zeptala jsem se kamarádky. ,,Nevím, neviděli jsme se několik let, ale nepřemýšlej nad tímhle, přemýšlej nad tím jak je od tamtud dostaneme!" ,,Jo, máš pravdu." Ale i přesto se mi z toho místa dělalo špatně. ,,Doktore, doktore, jak to vypadá?" Ozval se nějaký hlas za stěnou. ,, Stabilizovaní a vycvičení, mohou jít!" ,, Výcvik?" ,,Cože?!" Byli jsme obě zmatené. ,,Děti vyskočíte nahoru, opatrně a rozhlídněte se ano?" ,,Jsem na to!" Odpověděl Johny a vyskočili na římsu. ,,Sakra, to je špatný, jsou všichni oblečení do vojáckých uniforem." ,,To je zlý." ,,Děcka dolů." ,,Počkat jak táta vypadá?" Zeptala se Angel. ,,No, modré vlasy, hnědé oči dosti vysoký, vidíš ho?" ,,Modré vlasy tu nemá nikdo, ale ano támhle, ale nestojí s ostatními, je u nějakého pána, s odznakem." ,,Ne, ne, ne, to nemůže být pravda........."

Divná partička Kde žijí příběhy. Začni objevovat