The Evil Boss ✓ || Changki

Část 4

Kihyun

Kde se fláká tak dlouho? Rozdat papíry by mu mělo trvat 5 minut, ještě bych přežil 10 minut, když vezmu v potaz, že Minhyuk a Mark se rádi vykecávají. Ale on už je pryč 13 minut. Má pocit, že se tu může jen tak poflakovat a nic nedělat? Já mu dám.

Počkám ještě ty dvě minuty, aby to bylo čtvrt hodiny a pak prudce vstanu za židle. Namířím si to do prvního oddělení, smích, který slyším na chodbě ustane, když se objevím ve dveřích. Všichni najednou začnou máchat rukama a vidím, jak se všichni zase vrátili k práci. Jen Mark sedí na svém stole a kope nohama ve vzduchu, zatímco si pročítá papíry, co mu Changkyun donesl. Tady není, super. Pokračuji na druhé oddělení, tady si pomalu ani nikdo nevšimne, že jsem přišel, jak jsou všichni zažraní do práce, tak je to správné.

„Bambam?" okřiknu ho, když dojdu na jeho oddělení. Nikdo tu není, všude drnčí telefony a on leží pod stolem a nejspíš si hraje na odkládací stolek na nohy. Jakmile zaregistruje můj hlas, tak se rychle zvedne, zapomene, že leží pod stolem a rozbije si o něj hlavu. Odkašlu si, no, tady Changkyun taky není. Tak Bambama seřvu, ať se přestane flákat. Ten blbec si myslel, že nevím o tom, že chce Hyungwoon a Hoseok dát výpověď. Já to ale věděl, protože Minhyuk je drbna a už to ví celá firma. Dohodnu se s ním, ať si ti dva určí podmínky a ať jim vyhoví, jako nejlepší modelové, co máme, o ně nesmíme přijít.

Tady taky není, tak kde proboha je? To šel jako domů nebo co?

Ve 4 oddělení je řád a já vím, že je to díky Hyunwoo, protože Minhyuk sedí na stole a drží pytlík s gumovými medvídky a tlačí je do sebe, zatímco Hyunwoo lítá všude kolem a urguje ostatní, aby odváděli svoji práci. Zeptám se, jestli tu náhodou nebyl a dozvím se, že odešel před chvíli. Povzdechnu si a při odchodu z oddělení 4 se zastavím a skloním se k zemi. To se mi snad jenom zdá. Obrátím oči v sloup a snažím se nevybouchnout a nevraždit, když v ruce držím naši bezpečnostní kartičku a téměř s určitostí vím, že je jeho. Moje intuice se málokdy mýlí a vysvětluje to to, proč ještě není v kanceláři. Pevně sevřu kartičku a na konci chodby ho vidím jak chodí dokolečka před výtahy a něco si pro sebe mumlá. Ani si nevšimne, když se postavím kousek od něj s jeho kartičkou v ruce. Hlasitě si odkašlu, abych zaujal jeho pozornost, protože svým přemýšlením byl opravdu až moc zabrán. Zvedne ke mně svoje hnědé oči a vytřeští je. V jeho očích vidím jediné – smrt.

„Tahle kartička je jednou z nejdražších věcí tady, radím ti, abys ji ochraňoval víc, než svůj život. Cena jedné takové, pro někoho blbé kartičky, je zhruba půlka tvého platu, protože je to nejbezpečnější a nejlepší bezpečnostní systém na světě." Vrazím mu kartičku do ruky. Běž dolů na recepci, tady máš dokument, který potřebuješ. Na recepci ti udělají kartičku na tvé jméno s tvými údaji, pokud tu ztratíš, tak si myslím, že tě zabiju." Probodnu ho pohledem a nastoupím do jednoho z výtahů a nechám se zavést zpátky k sobě do kanceláře. Poslední, co vidím je, jak opařeně stojí na místě a nemá slov. Tohle není žádná blbá brigáda, tady má každý svoje povinnosti. I ta kartička má svoji hodnotu, jen to, že je schopen ji první den ztratit, značí, že je nezodpovědný. Je to tak těžké? Hlídat si kartičku? Co kdyby měl hlídat nevím...tašku s 10 miliony korun? To ji taky jen tak ztratí? Ten kluk se mi snad jenom zdá, dojdu k sobě do kanceláře a usrknu si kafe.

Vytočím Bambamovu klapku.

„Šéfe?" slyším, jak vyjekne a k telefonu nejspíš musel běžet. To si zase hrál na odkládací stolek na nohy?

„Co jejich podmínky?"

„Ah, ano, už mi je nadiktovali, smlouvu mám upravenou na stole, jen teď mají focení, do hodiny by ji měli přijet podepsat." Vyhrne rychle. Tak se mi to líbí, chvíli jsem měl obavy, že ten vůl na to zapomněl anebo se na to vykašlal. Dobře, že to vyřídil za tak krátkou dobu. Hyungwoon a Hosek jsou tváře naší firmy, nejlepší z nejlepších. Hezčí modely snad nikdo nemá. Proto se musíme snažit, aby tu byly spokojení a hlavně aby vydrželi.