Kihyun
Nejde říct, že by mi bylo líp. Ani, že by mi bylo hůř. Pravdou je to, že se na to snažím tolik nemyslet, snažím se nemít ho plnou hlavu, proto taky celé dny nedělám nic jiného, než že pracuju. Tady i doma, každou volnou chvilku se snažím zaplnit prací, abych se neutápěl ve smutku z toho všeho. Ale ne, co si to nalhávám, i přes to, že se zavaluji všemožnou prací, stejně na to pořád myslím. Stejně pořád myslím na něj.
Ještě když se přihlásil na to místo v novém oddělení. I když jsem se na to snažil nemyslet, stejně jsem cítil tu radost ve své hrudi, cítil jsem, jak mu každá buňka mého těla fandí, jak moc doufám, že jeho kolekce bude lepší, než všech ostatních, jak moc doufám, že ho budu moct vybrat. Jak blbě na tom ještě můžu být?
Dneska mají poslední den, kdy na své kolekci můžou pracovat a já musím rozdat poslední informace. Prohrábnu si vlasy, musím jít za ním a říct mu instrukce. Ale najednou mi to přijde jako to nejtěžší, co jsem měl v životě udělat. Ale ne, Kihyun, musíš se chovat profesionálně...sám jsem vždycky tvrdil, že osobní věci nepatří do práce, že člověk musí oddělit osobní a pracovní život a teď se chovám přesně opačně, měl bych se stydět sám před sebou. Vezmu do ruky vytisknutý papír s časovým harmonogramem zítřka a zhluboka se nadechnu. Sám se přistihnu, že je to poprvé, kdy jsem zaťukal na jeho dveře, než jsem vešel do jeho kanceláře. Po otevření dveří nevím, kdo z nás z toho byl víc překvapený, jestli já nebo on. Musím se chovat seriózně. To zvládneš, Kihyun, go, go, go!
Odkašlu si a tím tak nějak získám jeho pozornost.
"Tady je časový harmonogram na zítra, v 9 už musí být odevzdané složky s návrhem kolekce, zhruba hodinu a půl je budeme s ostatními procházet a v 11 už nám budete všichni kolekci ukazovat," mluvím zatímco mu opatrně pokládám papír na stůl, tak, aby ho měl před očima a viděl na něj. "je taky potřeba dneska odvolat všechny, se kterými jsem měl mít zítra jednání a přesunout je o jeden den, telefony přesměrovávat nemusíš, udělám to večer, než půjdu domů. Protože tu oba nebudeme, tak se telefony přepojí na recepci a tam to s nimi vyřídí." vysvětlím a on chápavě zakývá hlavou. Na chvíli se u jeho stolu zaseknu, ale nakonec zakroutím hlavou a vydám se zpátky do své kanceláře. Až pak si uvědomím, že jsem s ním poprvé mluvil úplně klidně. Jako já, ne jako jeho šéf. Ani jsem si to neuvědomil, ani nevím, kdy jsem naposledy s někým tímto tónem mluvil. Prohrábnu si vlasy, je to se mnou čím dál tím horší.
Celý den tak nějak proběhne v klidu, nakonec mám víc práce, než jsem očekával, protože zařizuji všechno potřebné na zítřejší den, vlastně ani nevím, kolik bylo hodin, když Changkyun odcházel, vlastně jsem ani pořádně nevnímal, kdy se rozloučil, protože jsem byl ponořený v práci. Ale v deset večer uznám, že bych už mohl jít domů, tak povypínám veškerou elektroniku v kanceláři, protože ani jeden z nás tu zítra nebude. Já půjdu ráno hned do zasedačky za ostatními a Changkyuna uvidím až v 11, kdy bude představovat jeho kolekci. A já nedokážu sám před sebou skrýt fakt, jak moc se na jeho kolekci těším. Jak moc chci obdivovat jeho práci, ani nevím, kde beru jistotu, že bude tak úžasný, jak předpokládám? Povzdechnu si a přesměruji naše telefony, aby ten, kdo nám bude volat byl automaticky přesměrován na recepci, kde mu řeknou ať zavolá následující den anebo nechají na recepci vzkaz.
Unavený dojedu domů, dám si rychlou večeři a zapluji do koupelny. Z ní sebou hned fláknu do postele a unaveně usnu snad do dvou vteřin, dřív, než se stihnu v myšlenkách oddat Changkyunovi.
Udělám si kávu, když vím, že ji ráno nedostanu od Changkyuna. Obléknu se a vyrazím do práce, vlastně mě ani nepřekvapuje, že jsem v zasedací místnosti jako první, takže si začnu procházet různé věci. Celkově byly 4 kandidáti na asistenta nového oddělení. Takže se i překvapím, když zjistím, že všechny čtyři složky s kolekcemi jsou už na stole. Promnu si ruce a skousnu si ret. Jak asi jeho kolekce vypadá? Porč cítím v těle tak obrovskou jistotu toho, že jeho bude nejlepší? Povzdechnu si, dřív, než se stihnu úplně ztratit v těchto myšlenkách se začnou do zasedačky hrnout ostatní. První přijde Yixing, což mě nepřekvapuje, v jeho závěsu Mark a Bambam, Minhyuk samozřejmě dorazí jako poslední. Ještě chvíli čekáme, než přijde i Baekhyun, který nám pomůže s hodnocením kolekcí. Jako expert na tyto věci nám bude moct říct, kde jsou v kolekcích chyby, abychom věděli, co máme uchazečům vytknout. Changkyunovu složku nechám na konec a zatím se prodíráme ostatními.
ČTEŠ
The Evil Boss ✓ || Changki
FanfictionCo by se mohlo stát, přihlásit se jako stážista je normální a lehká věc. Jenže když se začne osud míchat do života může se z nevinné žádosti o stáži stát pohovor jako asistent samotného ředitele a co může být horšího než mít za šéfa arogantního a sl...