The Evil Boss ✓ || Changki

Část 8

Kihyun

Zarazím se. Na chvíli nevím, jestli jsem dobře slyšel, jestli jsem třeba už nezblbnul.Ale pevně svírá v dlaních dózu a pohled má zapíchnutý v zemi.

„Dobře, děkuju." Oh bože, je to tak dlouho, kdy jsem někomu řekl tohle slovo. Vezmu si od něj dózu a skočím se do menší zasedací místnosti najíst. Musím říct, že je to i v celku...dobré. Sice jsem ve stavu, kdy bych snědl úplně cokoliv, protože mám děsný hlad, ale i tak...je to dobré. Sním půlku jídla z dózy a dojdu k umyvadlu, abych opláchl příbor. Na ubrousku ho umytý položím vedle dózy s jídlem a s povzdechem vyjdu ven z místnosti.

„Changkyun," dojdu za ním, zatímco lítá všude možně. Můj chladný tón hlasu ho zase odrovná a zapíchne svůj pohled do neurčitého místa. „máš na to 10 minut." Ukážu na místnost, ve které jsem byl před chvílí. Nechápavě na mě zamrká a zvedne ke mně svůj pohled. „Jestli mi pořád budeš neodpovídat, tak tě zabiju!" zařvu a on se lekne a rychlostí světla zaletí do místnosti. Panebože, člověk mu nechá půlku obědu, snaží se být nenápadně hodný a  on...ježiši dneska budu vraždit.

„Mark, už spravili to osvětlení nad tím molem? Vždyť to vypadá děsně, nepůjde nic vidět." Zavolám na Marka, když něco dořeší s dalšími a dalšími lidmi. Dojde ke mně a prohrábne si vlasy.

„Je to banda blbů, hlavně, že jsme to včera ještě kontrolovali. Ale oni na to dneska poslali úplně jiný lidi, ty neví, která bije, ale už to jdou spravit, mělo by to být do 10 minut v pohodě." Ujistí mě a já přikývnu.

„Už by měli začít vozit to občerstvení. To mě dneska chtějí všichni nasrat?" podívám se na hodinky a nasraně vydechnu. Všimnu si, že Changkyun už stojí vedle mě. „Mají už 20 minut zpoždění." Zadívám se na něj s vážností. Dneska budu opravdu, ale opravdu vraždit.

„Ještě jsem jim dneska 2x volal a ujišťoval jsem si časy." Jeho hlas se třese a nezní zrovna jistě, ani nevím, proč mu věřím, že to vážně udělal, ale vytáhnu telefon a vytočím číslo firmy, která má občerstvení na starost.

„Prosím?" zvedne mi telefon otrávený řidič.

„Tady Yoo Kihyun," slyším, jak zalapal v telefonu po dechu. „už tu máte dávno být, je mi jedno, kde jste, ale máte 20 minut zpoždění, to znamená, že vám zařídím o 20% menší výplatu, pokračujte takhle dál a dostanete na výplatu hovno!" zařvu do telefonu a hovor ukončím, Mark s Changkyunem hlasitě polknou a já si dám telefon zpátky do kapsy. „Za 15 minut ať se nachystají na generálku přehlídky." Mrknu na Marka, který přikývne a začne všechno zařizovat, zatím se vydám s Changkyunem k molu, abychom se na tu generálku mohli podívat a poupravit případné chyby.

„Na kolik máš dneska školu?" založím si ruce a zapíchnu do něj svůj pohled. Proč se zajímám?! On by se měl zajímat o svoji školu...ne?! Tak proč se ptám...už zase, už je to tu zase, asi se oběsím na tom obrovském křišťálovém lustru.

„U-Um, na t-tři." Vyjekne. Mrknu na hodinky, jsou dvě.

„Jo, to ti tak vyjde, abys viděl tu generálku a stihl školu." Prohodím ledovým hlasem do prázdna a ze zákulisí na mě mávne Mark, že generálka je nachystána a začnou za 5 minut. „tady máš dva lístky na tu přehlídku, jestli na ni večer přijdeš nebo ne je na tobě. Kdybys potřeboval víc lístků, stačí ochrance nahlásit, že tu pracuješ." Pokračuji ve své chladnosti. Generálka proběhne normálně, Changkyun odejde do školy a my začneme ještě vylaďovat detaily.

„Průser, Kihyun, průůůůser." Doběhne ke mně Bambam a sotva popadá dech. Povytáhnu obočí. „Teď mi volal jeden z modelů, srazilo ho auto po cestě sem, takže nám chybí model." Vyjekne a já vytřeštím oči.