The Evil Boss ✓ || Changki

Část 5

Kihyun

Sednu si za stůl a upiju si kávy. Snažím se nedát na sobě znát, že jsem slyšel jeho rozhovor. Vlastně by mě to ani nemělo zajímat. Mělo by mi to být jedno, je to jeho život, tak proč mi to jedno není? Asi na mě leze chřipka nebo nevím, jo, to bude tím. Lidi prý když jsou nemocný, tak dělají divný věci. Jo a pořád to nemůžu dostat z hlavy. Donese mi 4 složky, každou ke každému oddělení, každá středa začíná tím, že obcházíme všechna oddělení a rozdáváme jim tyhle kvanta papírů, aby se tím probrali. Středa je vlastně takový...klidnější den, pokud se to tak dá vůbec nezvat.

Začnu s ním obcházet oddělení a kontroluji je, mimoděk k němu prohazuji, co musí kontrolovat a na co klást důraz, ale nevypadá, že by mě vnímal na sto procent. Oči má zarudlé a obličej pobledlý. Proč mám najednou pocit, že jsem mírný jen proto, že vím, co se děje? Povzdechnu si sám nad sebou a dojdu s ním zpátky do kanceláře.

„Jdu si vyřídit důležité schůzky," dojdu k němu do kanceláře a on celý naskočí tím, jak mu rozrazím dveře. „všechny tyhle šanony zarchivuj, provázek a vše potřebné máš v šuplíku stolu. Naskládej to na sebe do komínků a pak si zavolej do archivovny, přijdou to vyzvednout a uloží to na příslušné místo. Pokud ještě nebudu zpátky, jak to budeš mít hotové, tak obvolej a zkontroluj schůzky na zítra, a projdi si tenhle šanon," vytáhnu ze skříně šanon s přehledy o přehlídkách, které už byly. „je tam vše, co se dělo na přehlídkách, které jsme už měli, tak ať víš, co tě v pátek čeká." Řeknu vážně, když nevypadá, že by mě poslouchal, tak prásknu rukama do stolu. Nadskočí a zase vypadá, že nedýchá. Než se naštvu, tak se raději seberu a dojdu do podzemního parkoviště ke svému autu.

Po cestě si ještě několikrát říkám, že jsem idiot, vlastně si to říkám i po tom, co zaparkuji na příslušném místě a v budově se vydám k příslušným dveřím. Zaklepu na ně a po vyzvání vejdu.

„Oh, ahoj, Kihyun." Ozve se hned, podáme si s Youngjaem ruce a já si sednu před něj. „Co zrovna tebe přivádí na oddělení exekucí?" povytáhne obočí. Krátce si odkašlu.

„Přišel jsem zaplatit jednu exekuci." Odpovím mu suše a on protáhne obličej.

„Počkej, ale na tvoje jméno tady žádná není." Kroutí nevěřícně hlavou a něco naťuká do počítače, aby se ujistil. „No, fakt ne."

„Já taky nejdu zaplatit exekuci na svoje jméno," zakroutím hlavou. „ale na jméno Lim Changkyun." Pronesu vážně a probodnu ho pohledem, když se začne na židli zvědavě kroutit.

„Lim...Changkyun..." mumlá zatímco to zadává do počítače. „ročník 1996?" mrkne po mě a já přikývnu. „Ooou, to není zrovna malá exekuce." Povytáhne obočí.

„To je mi jedno." Zakroutím hlavou.

„Správně bych ti ale neměl dát údaje k jeho exekuci ani povolenku na její zaplacení, když nemáš plnou moc nebo ho nemáš sebou." Vážně se na mě zadívá, povytáhnu obočí a pak se zasměje. „Samozřejmě, že v tvém případě to obejdu. Jestli mě vykopnou..." zasměje se a pokračuje v ťukání do počítače. „Je to ale 650.000 víš to?" neurčitě se na mě zadívá. Neříkám, že mě to nepřekvapilo, ale nedám to na sobě znát. Jak se jeho rodičům podařilo si na něj vzít takovouhle sumu?

„Vím." Přikývnu a tak na mě nepozná, že jsem nevěděl, že je to taková suma.

„Předpokládám, že kartou." Mrkne po mě  a já přikývnu. „Normálně bys musel o tři patra dolů na pokladnu to tam zaplatit, ale řeknu jim, ať mi sem donesou terminál, ať se tam nemusíš trmácet." Usměje se a já souhlasně přikývnu. Být tak známý a mít známé není na škodu.