The Evil Boss ✓ || Changki

Část 12

Kihyun

Dojdu zpátky ke svému stolu a prohrábnu si vlasy. Opravdu jsem ho pochválil. Ale nešlo to jinak, ne, když mi takhle vyrazil dech. Prakticky zařídil úplně celý večírek, poprvé za několik let jsem se mi do rukou dostala kompletně hotová práce, nic, co bych musel kontrolovat, dozařizovat, všechno je hotové. A navíc...všechno je perfektní, není ani jedna věc, kterou bych tomu dokázal vytknout.

Ale čeká mě hodně práce. Zítra je ta přehlídka. S Markem zajedu na místo konání, všechno projdeme, program, každý detail zkontroluji, aby bylo všechno perfektní. Dorazí i ostatní, takže všechno doladíme, dokud si nejsem na sto procent jistý, že všichni vědí, co mají dělat. Protože to není jen nějaká rutinní přehlídka, tohle je něco úplně jiného a nesmí to být jiné, než perfektní.

Alespoň že mezi touto přehlídkou a firemním večírkem je jeden volný den, protože se potřebuju dát dohromady, cítím se jako bych měl každou chvíli někde odpadnout, ale za neustálého dopování kávou se mi daří zůstat na nohou. Ještě napíšu Yoseobovi smsku, že s ním potřebuju mluvit, tak že ho po práci vyzvednu. Souhlasí, za což jsem rád. Ne, že bych si potřeboval tak moc pokecat, ale je tu jistá věc, se kterou potřebuju pomoct a sám bych asi nepřišel na to, jak s celou tou věcí začít. Shodou okolností bydlí s Doojoonem ve vile kousek od firmy, která nám tiskne všechny jmenovky, pozvánky a letáčky, ve které se musím zastavit s Changkyunovými návrhy, aby to hned vytiskly, aby se to zítra mohlo v práci roznést a bylo všechno připravené.

„Hyun, neměl bys jít domů?" lekne se Mark, když se po cestě chodbou zastavím a chytím se rukou zdi, abych sebou nesekl. Uvolním si kravatu, aby se mi lépe dýchalo a snažím se sebou nepraštit.

„Ne, to je dobrý." Přecedím skrz zuby a snažím se zůstat čilý.

„Zase si nespal, že." Dojde ke mně a podepře mě, ne, že bych se chtěl nechat, ale moje smysly jsou někde hodně daleko na to, abych je dokázal ovládnout, tak se nechám odvést na židle, co jsou dál na chodbě a Mark mi skočí pro čistou vodu. „Vážně bys měl jít domů, všechno je připravený a domluvený, tak si odpočiň. Protože jestli to neuděláš teď, tak zítra si taky neodpočineš, protože je přehlídka a čekat až na pátek je blbost." Vážněji se na mě zadívá. No jo, přesunuli jsme přehlídku z obvyklého pátku na čtvrtek, jednak proto, že firemní večírek je v sobotu a bylo by náročné mít jeden den přehlídku a druhý den večírek. No a druhý důvod přesunu byli stejně Super Junior, protože jim to více vyhovovalo skrz další plány.

„No jo, fajn." Vydám ze sebe po chvíli, když už vážně cítím, že nejsem schopný pracovat.

Odhodlaný se nechat dovést do firmy pro auto jsem si to trádoval ven, ale Mark mi překazil plány, když mě sbalil k sobě do auta. Vyjímečně jsem neprotestoval a byl jsem i nějakým způsobem vděčný, protože pokud bych měl v tomto řídit, tak by to určitě nedopadlo dobře.

Řeknu mu, aby se zastavil ještě ve firmě, v kanceláři mám ty podklady od Changkyuna a potřebuju to zavést k vytisknutí. Tak ho nechám, aby pro to zaběhnul, zatímco se zhroutím na sedačce v jeho autě. Je mi děsně. A Mark je prostě...Mark. Známe se už dlouho, dlouho na to, aby na mě poznal, když je mi takhle na hovno a je jediný, kromě Yoseoba, komu jsem schopný ukázat svoji občasnou slabost. Jako třeba teď.

Zavolám Yoseobovi o svém lehkém kolapsu, málem dostane infarkt, ale domluvím se s ním, že ho ke mně přiveze Doojoon na večer, takže budu mít chvíli na odpočinek, abych se z toho alespoň trošku dostal.

Mark přiběhne zpátky do auta, podá mi šanon a společně se rozjedeme, Všechno zařídíme, nechám si všechny jmenovky, jídelní lístky, pozvánky a další věci u sebe, musím říct, že ten návrh vytvořil vážně úžasně. Na živo, když to držím všechno vytištěné v ruce, to vypadá ještě krásněji, než navrhnuté na papíře.