Kihyun
Zaklapnu drnčící budík. Na co si ho vlastně nastavuji? Budím se každý den ve stejnou dobu v takovou, jakou chodím do práce. Vlastně ho ani nepotřebuji, ale jistota je jistota. A je mým druhým já. Dojdu do kuchyně, kávovar mám nastavený, aby mi začal překapávat kávu, takže jen vezmu konvici a naliju si kávu do hrnku. Vezmu si talířek s jídlem z lednice, každý večer si chystám snídani na ráno, no...večer, spíš v noci, dá se říct. Najím se a pomalu začnu s ranní hygienou, pomalu proto, že mám dost času, než mám být v práci, to já vím, protože vstávám s dostatečným předstihem. Vše dělám s dostatečným předstihem. Spousta lidí to nechápe, ale co je na tom tak moc k nepochopení? Nechat si časovou rezervu...to je něco složitého? To je na mě divné? Že nedělám nic na poslední chvíli, že nechci být v časovém presu a mám na všechno čas?
Obléknu se do značkového obleku a utáhnu si kravatu. Jako šéf společnosti Yoo's Fashion musím vypadat vždy dobře, vždy upraveně a nadřazeně. Někdo na mojí pozici nemůže vypadat jen tak nějak. Tahle firma byla předtím malá, než jsem ji zdědil po otci, tak to byl jen nenápadný módní časopis, který měl pár stovek, možná skoro tisíc čtenářů. Oblíbený, ale takový, jakých byly všude mraky. A já to chtěl jinak, nechtěl jsem jen časopis. Udělal jsem z rodinné firmy veledílo, možná jsem ani na začátku nečekal, že se vypracuji na nejznámější módní firmu na světě.
Ale už nejsme jen časopis, pořádám přehlídky, módní veletrhy. Vytvářím něco, na co lidé vzpomínají i po letech. Když máme přehlídku, tak jsou již po 10 minutách vyprodané lístky, je to dávno, kdy se na naši přehlídku dostal jen tak někdo. Jsme prestižní, máme úroveň. Laťku jsem postavil až moc vysoko na to, aby byl někdo schopen nás překonat. Ale personál, zaměstnanci, proč je tak těžké sehnat někoho seriózního? Někoho, kdo bere práci vážně, kdo si je vědom svých úkolů a plní je, někoho, komu nemusím říkat každý detail, někoho, kdo jedná podle úkolů a zároveň spontánně dělá něco navíc. Pracovití lidé, co nemají vymytý mozek a zároveň mají úroveň a znalosti...je nemožné je sehnat.
Dojdu do své kanceláře před půl sedmou. Momentálně jsem bez asistenta a nevím, jestli mám vůbec chuť a sílu si někoho dalšího hledat. Zkoušel jsem všechno. Muže, ženy, starší ročníky, mladé, ale všechno to bylo na jedno brdo. Místo práce se soustředili na to, že jsem přísný, že zvyšuji hlas, že se pode mnou cítí pod nátlakem. Přitom stačilo jediné - odvádět svoji práci, copak je to tak těžké? Chci toho tolik, když chci, aby můj asistent plnil povinnosti, které má? A že nekončí tak, jak má, že má přesčasy, které se neproplácí, že nemá dost osobního volna...to je problém? Mě se nikdy nikdo nezeptal, jestli jsem odpočatý, jestli mám nějaký osobní život nebo normální pracovní dobu. U mě to nikdo neřeší, nikdo nevidí, že jsem tu od rána do večera, že jsem zavalen prací, protože kolem mě jsou neschopní lidé, ale lepší bohužel nejsou a já musím pracovat s tím, co prostě je.
99% zaměstnanců firmy mě nesnáší a já to vím. Ale nevadí mi to, je mi to jedno. Člověk se nestane úspěšným, pokud se bude kamarádíčkovat a chovat se jako mílius. Čím milejší, tím větší pravděpodobnost, že si s vámi budou vytírat prdel a vrazí vám kudlu do zad.
Má firma má 4 oddělení, a ačkoliv každé má svého šéfa, tudíž moje asistenty a zástupce, stejně po nich vše musím kontrolovat, nesmím nic opomenout a vše musí být perfektní. Kolikrát se mi stalo, že kdybych po nich práci nezkontroloval, tak by se stala katastrofa. Někdy mi přijde, že si tady nikdo neuvědomuje, že nejsme fabrika na zubní kartáčky. Už nejsme ani národní firma, ale nadnárodní. Díky Yixingovi, který je jedním z mých asistentů, jsme získali kontakt s Čínou, rozrostli jsme se a stali se lepšími a silnějšími. Yixing a Mark jsou jedněmi z nejlepších tady. Yixing proto, že jeho povaha a přístup k práci je mi velmi podobný, protože ani on není mezi svými zaměstnanci moc oblíbený, ale o to tu nejde. Hlavně dělá spoustu věcí sám od sebe, kolikrát mi předloží kompletní návrh s přehlídkou v Číně, když myslím kompletní, tak tím myslím, že obsahuje vše, co potřebuji vědět, není tam nic, na co bych se musel doptávat nebo co dál řešit. Ale jeho stážisti si ve velké většině dělají, co chtějí, když tu Yixing není.
ČTEŠ
The Evil Boss ✓ || Changki
FanfictionCo by se mohlo stát, přihlásit se jako stážista je normální a lehká věc. Jenže když se začne osud míchat do života může se z nevinné žádosti o stáži stát pohovor jako asistent samotného ředitele a co může být horšího než mít za šéfa arogantního a sl...