The Evil Boss ✓ || Changki

Část 10

Kihyun

I když už je to pár minut, co odešel, tak pořád stojím na stejném místě, ruce mám pořád tak jako bych v ruce v držel papír. Opravdu?! To si chce takhle zahrávat se svým životem tím, že nebude spát a bude chodit z práce do školy, ze školy do práce a pak nanovo? Konečně si dám ruce podél těla, ne, nepřipadá v úvahu, abych mu dal najevo anebo dokonce řekl, že jeho dluhy jsou zaplacené...to opravdu nejde. 

Dojdu ke dveřím a chci vzít za kliku, ale uslyším velmi zajímavý rozhovor a tak...ačkoliv mi to není vůbec podobné, začnu poslouchat za dveřmi. Neříkám, že bych se nestyděl sám před sebou, ale...asi je to jediná možnost, jak se dozvědět informace, které se ke mně jinak nedostanou. 

"Jak to jde Kyunniemu ve škole? Ale jo dobře, akorát ta jedna učitelka ho hrozně drtí, myslím, že se jmenuje Kim." slyším mluvit Minhyuka. Jakmile se zmíní o Changkyunovi, tak zbystřím a nalepím se na dveře, abych slyšel co nejlépe. Profesorka Kim? Jo, tu znám, je hodně přísná. 

"A proč je taková? Jestli mu to jde." slyším reagovat Marka. 

"Kihyun ho vždycky pustí tak tak a kolem té třetí jezdí hrozně blbě spoje a on vždycky přijde buď později anebo těsně, tak mu to dává sežrat." povzdechne si Minhyuk. Odkašlu si a prohrábnu si vlasy, proč něco neřekl? Měl říct, že potřebuje pouštět dřív. Jo, jasně, Kihyun, známe tvoje reakce, kdyby se tě zeptal, tak ho zaprvé seřveš a on už se tě nezeptá nikdy na nic. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy znovu, poté je začnu urovnávat. 

Vezmu si všechny věci, podklady, které musím vyřídit doma a vystřelím z kanceláře. Přesně vím, kam jedu...kolikrát ještě překvapím sám sebe? Proč to vlastně dělám? Horší je fakt, že si uvědomuji, že víc, než kvůli sobě to dělám kvůli němu. Nějakým způsobem mě to vytáčí do jisté nepříčetnosti. 

Zaparkuji u Vysoké školy Oděvního návrhářství a marketingu. Vystoupím a těch pár lidí, co před školou stálo začnou výskat a něco si šeptat, ignoruji to. Mám cíl, kam jdu, takže nepřestávám s chůzí, dokud nedojdu ke kabinetu profesorky Kim. Na chodbě jsem se rozhlížel a doufal, že ho tu nepotkám, díky bohu, že se tak nestalo. Nerozdýchal bych fakt, že by věděl o tom, že se tu jdu za něj přimluvit a snad poprvé za život jdu přiznat svoji chybu. Opatrně zaklepu a po vyzvání dojdu dovnitř, mám štěstí, že zrovna neučí. Jako by mi osud přál v tom, co chci udělat. 

"Yoo Kihyun, panebože, co Vás k nám přivádí!" spráskne ruce, když mě vidí a hned vstane ze židle a dojde ke mně, abychom si potřásli rukama. 

"Přišel jsem za Vámi něco probrat, profesorko Kim." posadím se naproti ní, když si také sedne a ona pozvedne obočí. "Jde o jednoho z Vašich studentů, Lim Changkyuna." odkašlu si a vidím, jak překvapeně a i nechápavě protáhne obličej. 

"Toho lajdáka, co pořád chodí pozdě a fláká se?" zamračí se. "Proslýchá se tady, že prý pracuje u Vás ve firmě, ale o tom pochybuji, možná maximálně jako uklízečka." ušklíbne se. Nevím, proč se do mě nahrne tolik zlosti a mám tolik chuti křičet, ale naštěstí se ovládnu. 

"Je to pravda, profesorko Kim, je mým osobním asistentem," pronesu klidně a ona vytřeští oči a zalapá po dechu. "proto bych s Vámi chtěl vyřešit jeho pozdní příchody a ty další věci, obávám se, že je to moje vina. Pouštěl jsem ho pozdě z práce a kolikrát mu zadal úkoly, co měl dělat doma, takže to bude důvodem proč je takový." vážně se na ni zadívám a ona se chytne za srdce. 

"To jsem vůbec netušila!" řekne ohromeně. 

"Ano a chci Vás ujistit, že je velmi dobrým asistentem," proboha, proč zním tak hrdě? Není tohle náhodou pochvala? No, když ji neuslyší...um. "ale budu ho odteď pouštět dřív, takže nemějte obavy, udělám vše pro to, aby se ve Vašich hodinách zlepšil."