The Evil Boss ✓ || Changki

Část 20 (+18...možná?)

Kihyun

Pečlivě jsem se připravoval, hlavně jsem si zkoušel snad milion různých účesů, zároveň ale všechny vypadaly úplně stejně, no, ehm. Takže jsem s něčím neurčitým na hlavě nasoukal svoje tělo do něčeho, čemu by se za pár let mohlo říkat tepláky a volnějšího bílého trička. Přehodím přes sebe ještě obyčejnou mikinu a nasednu rychle do auta. Tak moc se těším, najednou mám pocit jako bych se vznášel. Každý polibek, každý pohled, každý dotek mezi námi, vždy mám pocit jako by mě to vymrštilo do toho nejkrásnějšího nebe. Až mě překvapilo, jak to všechno bylo přirozené, najednou, když jsem na to všechno nemyslel, tak to šlo všechno lehce a samo od sebe. Možná jsem se tím měl přestat stresovat hned od začátku. Jsem beznadějný případ, ale přesto...teď jsem nejšťastnější, takhle jsem se nikdy necítil. Nikdy se tomu žádný pocit ani nepřibližoval. 

Dojedu před jeho dům a hned zvednu telefon. 

"Jsem tu, Kyunnie." zašvitořím do telefonu, až mě samotného zarazí, jak moc nadšeně můj hlas zní. 

"De, hned jsem tam." vyhrkne rychle Kyunnie, jeho hlas zněl stejně nadšeně jako ten můj. Chytím se za srdce, jak moc mi začne zase bušit a neubráním se tomu úsměvu, když si dá věci do kufru a pak si konečně sedne na sedačku vedle mě. Hned se k němu nahnu, on udělá to samé a vtiskneme si krátkou, ale procítěnou pusu. Zase ta přirozenost, jako by jsme to dělali pokaždé, když si ke mně do auta zvykne, jako bychom...spolu byly snad odjakživa. Musím se nad tím usmát a můj úsměv se rozšíří ještě víc, když vidím Kyunnieho šťastný úsměv. Začneme se bavit o škole, že jim profesorka Kim dala všechny otázky a odpovědi, alespoň zhruba, aby věděli, čeho se mají u zkoušek chytit, na co se mají připravit. 

"Myslím, že není zase tak špatná, jak jsem si myslel." usměje se Kyunnie.

"Je jen moc zásadová. Vždycky se říkávalo, že učitelé, co jsou celé roky v pohodě jsou u zkoušek nejhorší a naopak. A zrovna u ní je to ten případ, celé roky dělala všem peklo, ale jak přišli zkoušky, ty menší i ty hlavní, tak byla jedna z nejlepších. Já s ní tedy neměl nikdy problém." přeruší mě, že se Kyunnie zasměje a já se tím taky zasměju. "Co je?" vypísknu smíchem, ale zároveň zním dotčeně a pozvednu obočí. 

"Ani mě to nepřekvapuje, všude po škole se ví, že jsi byl nejlepší žák na škole." vysvětlí mi. Pak se zase začneme smát a ta příjemná konverzace a příjemná atmosféra neupadá. Pokračuje, i když zaparkuju auto do garáže a my se vydáme dovnitř. Nechal jsem rozložený gauč, nachystal jsem jednak malé občerstvení a navařil jsem i večeři, když budeme mít hlad, nachystal jsem i svoje vypracovaná skripta, seminárky a svoje poznámky, které by mohli Kyunniemu pomoc. 

Navečeříme se a pak se uvelebíme na gauči. 

"A Kyunnie, něco mě napadlo." vyhrknu rychle, jak se mi v mysli objeví ta myšlenka, kterou mu chci už tak dlouho říct, ale vždycky jsem na to zapomněl. 

"Mh?" mrkne na mě a vidím v jeho očích zvědavost, neubráním se tomu a nakloním se přes učení k němu, abych mu dal pusinku. Usměje se a hned mi ji vrátí, nějakou chvíli se pusinkujeme, než se znovu nadechnu a začnu mluvit. 

"Když máš ten problém s kreslením, tak mě něco napadlo, já teda nejsem bůhví jaký malíř," zasměju se a Kyunnie povytáhne obočí. "vlastně jsem měl taky problém s kreslením, ale mám známého, který učí na výtvarné škole, dokázal alespoň trošku naučit hodně lidí, kdybys chtěl, můžu ti s ním domluvit schůzku a můžete spolu probrat, jestli by tě nemohl zdokonalit v kreslení i v psaní samozřejmě." usměju se na něj a vidím na něm, že nad tím přemýšlí. "Samozřejmě, pokud budeš dál chtít pokračovat s Jooheonem, tak ti v tom nebráním, jen jde o to, že při závěrkách ráda komise dělá to, že když si nejsou jisti jakou ti dají známku, tak tě můžou nechat kreslit a byla by škoda, aby ti dali horší známku." zamrkám na něj a dám mu další pusu.