The Evil Boss ✓ || Changki

Část 19

Kihyun

Byl jsem na dně. Nevěděl jsem, co mám dělat, vlastně jsem ani nevěděl, co vlastně...je správné. Když jsme spolu byli na tom ohňostroji, myšlenkami se mi hodilo jediné a to to, že se k sobě nehodíme, že by jsme se možná neměli nutit k tomu předstírat, že je to jinak.  Ale říct mu to pro mě bylo to nejtěžší, jedna má část jako by mě v tom pobízela, jako by mi dávala nějakou jistotu, že to takhle musí skončit, že náš příběh nemá pokračování a má druhá část se mě v tom snažila zastavit, povzbuzovala mě, abych to nevzdával. Jenomže vyhrála ta horší část. 

Potřeboval jsem o tom s někým mluvit. Potřeboval jsem, aby mi někdo otevřel oči, aby mě někdo navedl, jakým směrem se  vydat. Proto jsem napsal Yoseobovi, ani nevím, jak se ke mně dokázal dostat tak rychle, ale jako by pro mě bylo hlavní to, že je tady. Dlouho jsem mu nic neříkal a tak jsem to ze sebe všechno vyklopil. To, co se stalo ten večer, co mě vytáhl pařit, jak jsem potom onemocněl...jak jsem ho políbil a on mi to oplácel. Jak se dozvěděl, co všechno jsem udělal, jak jsme se rozhodli pro první rande, pro druhé...a jak to všechno skončilo. 

"Víš, Hyunnie, ono je to prostě složité," usměje se na mě. "my byly s Doojoonem dlouho kamarádi, chodili jsme spolu do školy, takže jsme se znali dobře. Když pak přišlo na to, že jsme se do sebe zamilovali a přišli jsme na to, že k sobě cítíme víc, než jen kamarádství, tak pro nás nebylo tolik složité, přejít z kamarádství do vztahu. Znali jsme se, trávili jsme spolu už dost času, takže to nebylo nic nového." mrkne na mě. "Ale vy se neznáte, je jasný, že to mezi vámi bude trošku drhnout. Nejen kvůli nervozitě, ale určitě máte oba obavy, aby jste se před tím druhým...jak to říct...neztrapnili? Proto to mezi váma možná trošku vázne, ale když tomu dáte čas, tak se to třeba zlepší." pohladí mě po rameni. A tak mu řeknu, že už asi nebude možnost, tomu dát čas, protože jsem to opravdu ukončil...řekl jsem mu, že to nemá cenu a já sám v sobě cítil, že jsem to vzdal. 

Yoseob mě dlouho utvrzoval v tom, že jsem udělal blbost, když pak odešel tak jsem se zhroutil na sedačku. Přemýšlel jsem, jak bych měl všechno napravit, zároveň jsem si ale nebyl jistý, jestli jsem toho vůbec schopen. Řekl jsem toho tolik, utekl jsem od něj a nechal jsem ho tam. Dneska jsem se mu celý den vyhýbal...nejsem si jistý, jestli mě už dávno neodepsal, jestli už nejsem na jeho černé listině. 

Všechno se ale změnilo, když stál v mých dveřích. Po tom všem, co řekl, po tom, jak nádherně mě políbil, jsem věděl, že je to to jediné, co chci. Bez ohledu na to, jak těžké to bude, jak zdlouhavé bude naše seznamování a zvykání...chci to zvládnout, chci vědět, jestli nám to po čase může klapat. Jestli se do sebe můžeme úplně a nekonečně zamilovat, jestli jsme schopni spolu žít. 

Vezmu ho dovnitř a dojdeme ruku v ruce do obýváku. Domluvíme se, že si vynahradíme to kino a že si pustíme nějaký film. Začnu chystat něco malého na občerstvení, nějaké jednohubky, popcorn. Ještě roztáhneme gauč, abychom se na něm nemuseli krčit a abychom se v případě potřeby mohli natáhnout. Zapneme film a já nechám rozsvícenou jen malou lampičku v rohu obýváku, která nás osvětluje jen minimálně, víc nás osvětluje spíš televize. Tak nějak oba si opatrně sedneme vedle sebe a začneme se koukat, musím se uvolnit...nechci myslet na nic jiného, jen na to, že jsme tu sami a...to je hlavní, nic jiného nechci, nechci mít nic jiného v mysli. 

Ani nevím, kdy se to stalo, jestli někdy na začátku nebo uprostřed filmu, ale oba dva usneme, když se probudím uprostřed noci, tak společně ležíme v těsném objetí na gauči. Nad televizí na mě bliká čas 2:18, sklopím hlavu, abych viděl na Kyunnieho. Spokojeně oddechoval a jeho ruce pevně svírali moje tělo. Natáhnu ruku k opěradlu sedačky, kde byla přehozená deka a přehodím ji přes nás, pak se bezmyšlenkovitě a s úsměvem vrátím do předchozí polohy v leže a přilehnu si zpátky k němu. Ještě se chvíli dívám na jeho poklidnou spící tvář, jak má lehounce nakrčené obočí, ale vypadá tak krásně, tak spokojeně. Pro sebe se pousměji a hlavu si zavrtám mezi jeho krk a rameno. Spokojeně, ale tiše, abych ho nevzbudil zavrním a dál se vydám do říše snů.