Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

6./Otázky

Ráno mi už bylo o něco líp ... Utřídila jsem si myšlenky a rozhodla se , že se všechno vrátí do původních kolejí. Malfoye budu ignorovat a konečně ho vyženu z hlavy , i když se musíme každý večer po celý zbytek týdne scházet , tak to co se stalo se už nikdy nebude a nesmí opakovat.

Otevřela jsem dveře do společenky a odkryl se mi pohled na chumel studentů před oznamovací nástěnkou. "Tak to přečti všem!" ozvalo se odněkud , to už si na židli stoupal Flint a nahlas četl. "Takže , Bradavice zítra večer v osm hodin pořádají festival u černého jezera s názvem Noc u kouzelného ohně ! S hudební skupinou Sudičky!" všichni zajásali, já se jen sama pro sebe usmála a těšila jsem se na festival strávený s Harrym , Ronem a Hermionou.

Když je řeč o Harrym , právě jsem se za ním vydala, na typické místo. "Už jsem se bál že nepříjdeš... Včera jsem se ptal nějakýho prvňáčka , který tě prý viděl jít na ošetřovnu a tam mi řekli , že ti nebylo dobře." podíval se na mě starostlivě kamarád. "Jo.. no to bylo asi jen tou únavou, už je mi dobře." usmála jsem se. "Jo a včera jsi to Snapeovi nandala žďuch do mě pyšně zelenooký a upřel na mě svá kukadla která podtrhoval úsměv. "Jo.. no díky broučku." ušklíbla jsem se. "Není zač sluníčko." opětoval mi úšklebek a to už jsme vcházeli do Velké síně.

Po vysvětlení Ronovi a Hermioně co se včera stalo se mnou , jsme všichni museli vyrazit na vyučování. Z Umbridgina výkladu jsem nevnímala ani ň a to samé platí o Prýtové i Kratiknotovi, po obědě i o McGonnagalové a dokonce i o Hagridovi , i když jsem nebyla unavená , prostě jsem se necítila na poslouchání něčeho co po ukončení hodiny už na celý život zapomenu.

Na večeři jsem opět počkala až odejde , mě až moc známý, blonďák a po chvíli se vydala za ním . Tentokrát jsme se ani nepozdravili, jenom jsme si vyndali věci a až pak jsem promluvila. "Tentokrát začínáš ty." ani jsem se na něj nepodívala , vyndala jsem brk a zapisovala jeho podivný sen o osobě zahalené v kápi. "Teď ty." řekl pak a také vytáhl brk . Nejlíp jak jsem dovedla jsem mu zdělila co se mi zdálo a pak na něj koukla ,on na mě taky 

"Uděláme ty mapy?" zeptal se ,ale nespouštěl ze mě pohled. "Vlastně se mi dneska už nechce." odvětila jsem. "Fajn. No chtěl jsem se tě na něco zeptat , ale když už nechceš pracovat můžeme to udělat o něco zajímavější..." začal mluvit ale já ho přerušila "Zajímavější?" nadzvedla jsem jedno obočí. "No co takhle že každý položí tomu druhému , já nevím, třeba tři otázky a on na ně musí pravdivě odpovědět?" pokrčil rameny a já se bála co má za lubem , pak jsem si však řekla , že nemám co ztratit. "No tak fajn." řekla jsem nejistě. "Začni" dodala jsem. Kousl se do rtu , očividně přemýšlel , protože už předem připravenou otázku jistojistě nechtěl říkat jako první. 

"No takže...To co jsi včera řekla Snapeovi ... Proč si chtěla svoji kolej připravit o body , když tě z toho pustil bez trestu?" zeptal se nejistě na svou první otázku. "Nechtěla jsem nás připravit o body , jenom mi přišlo nefér , že Nebelvír o ně připravil a Zmijozel ne , i přes to že jsem udělala úplně to samé co Seamus." vysvětlila jsem a jeho bouřkové oči mě bedlivě pozorovali. "Teď já... Komu z tvých... no.. kamarádů... nejvíc věříš?" vyřkla jsem první otázku , která mi bleskla hlavou . "To je blbost... no asi Blaisovi , znali jsme se už z dřívějška a myslím , že je na něj největší spoleh." odvětil nejistě a já jenom chápavě kývla. 

"Fajn no... Co máš s Potterem?" vychrlil druhou otázku a mě se na tváři narýsoval překvapený obličej. "Cože? Nic! Je to můj nejlepší kamarád." vyprskla jsem . "Aha tak to jo , broučku." ušklíbl se. "To že mu řeknu broučku neznamená , že spolu něco máme ! Jasný?" křikla jsem a od si jen odfrkl. "Proč si mě políbil?" sebrala jsem všechnu odvahu v zápalu naštvanosti. " A proč ty mě?" pokrčil rameny "Je moje kolo Malfoyi!" sykla jsem. "Prostě jsem si nemohl pomoct jasný?! Najednou to ... prostě to.. přišlo." jeho hlas se ve vteřině změnil z křiku na nejistý . "Proč ty?" řekl pak. "Sama nevím." kouklajsem mu do očí. "Víš, ale nechceš to říct nahlas." protočil očima. "Nevím!" štěkla jsem. "Tak já ti to připomenu!" křikl blonďák a rychlostí blesku spojil naše rty. Prvně jsem se chtěla odtrhnout ,ale jakmile ty hebké polštářky přistály na mých ústech , nemohla jsem si pomoct . Bylo to jako droga a já se musela podvolit... Ruku jsem mu dala kolem krku a on mě kolem pasu... Opět se opakovala ta scénka z minula , jenomže tentokrát to nebylo zběsilé líbání , ale spíš lehké vyměňování polibků , plných pocitů... Nevím jakých pocitů a to je na tom to nejhorší.

Bylo to delší než minule , ani jeden jsme se nemohli ubránit dalším polibkům. Odtrhnutí bylo taky jiné , nebylo to to zadýchané rychlé škubnutí od sebe , spíše lehké puštění toho druhého. Oba jsme se opřeli zády o zábradlí a já si položila obličej do dlaní. "Prostě to přišlo." přerušila jsem ticho a on kývl. Můj pohled sjel z dlaní do šedomodrých očí a ty jeho se zase zahleděli do těch mých. Bylo to jako ztrácet se ve vesmíru plném hvězd  jiskřiček , kterých bylo v jeho očích plno. Nedalo se tomu bránit a po dlouhém koukání do očí jsem zase ochutnala jeho rty. "Nesnáším tě." zašeptala jsem . "Já tebe taky." odvětil a dál pokračoval v hýčkání mých úst těmi jeho.