Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

17./v kočáru

"Evie, počkej!" ozíval se za námi Dracův hlas. "Evie notak!"dála šel rychlým krokem nedaleko za námi "Nechci s tebou mluvit!" křikla jsem a podala Harrymu kapesník. "Zakloň hlavu." dodala jsem tiše a pomáhala mu aby o nic nezakopl. "Evie!" ještě jednou se za námi ozval mnou už ignorovaný hlas. "Co to je pane profesore?" zeptala jsem se Kratiknota když jsme dorazili ke kočárům a uviděli Filtche prohledávajícího ostatní studenty. "Bezpečnostní opatření." odvětil a otočil se na nás. "protože- Pottere? Co se vám to stalo?" zarazil se. "To nic pane." mávl rukou brejloun a koukl za sebe. Taky jsem se ohlídla a uviěla Draca , kterého zdržela Pansy s Blaisem.  "Dobře..." pokračoval Kratiknot. " běžte si za panem Filtchem... vy taky pane Malfoyi! A Parkinsonová se Zabinim okamžitě do kočárů.! Nemáme na to celý den..." upozornil všechny přítomné. Po prohlídce jsme si sedli do jednoho z posledních kočárů... zůstali tam už jenom dva a v tom druhém seděla Pansy , Blaise a posléze i blonďák.

"Co to mělo znamenat?" začal uvažovat Harry. "Co myslíš?"odvětila jsem nezaujatě... myšlenkama jsem totiž byla někde jinde... popravdě... jsem svým myšlením byla v kočáru před námi. "Ten Malfoyův monolog." řekl až moc nahlas. "Psst!" sykla jsem... kočár v němž zmiňovaný seděl nebyl totiž až tak daleko od toho našeho. "Nepříjde ti to divný?"zeptal se a upřel na mě pohled. "Jo. Jo přijde a já ... nevím co mám dělat Harry." naše zraky se střetly. "Cože?" divil s zelenooký a já pokračovala "Co když máš pravdu? Co když se k nim vážně přidal?" on mlčel a pozoroval mě. "Jsi na něj naštvaná?" zeptal se pak. "Jestli jsem- jasně že jsem na něj naštvaná!" křikla jsem a Harryho prst už po druhé za tento večer přistál na mých rtech. "Proč?" ukidnila jsem se. "Kdybys nebyla, hledala bys výmluvu... hledala bys něco co by dosvědčila , že není... smrtijedem." pokrčil rameny. Měl pravdu...

"Když mě dokáže naštvat , že ti asi zlomil nos... což mi připomíná... Episky!" mávla jsem hůlkou. Harry bolestně vyjekl "Promiň." odvětila jsem a hned pokračovala. "No prostě, když mi takhle vadí tohle.. jak bych asi zvládla kdyby skutečně byl smrtijed?" zahleděla jsem se před sebe. "No je to těžký..ale... i přes to všechno ho ...miluješ." odvětil. Koukla jsem na něj. "Sakra! Na to jsem úplně zapomněla. Tím se to všechno ještě tisíckrát komplikuje..." stěžovala jsem si "Proč mám tak složitej život?" zamručela jsem. "Páni... chtěl bych vědět, jaký to je mít ,,složitej život,," odfrkl si Harry. "Promiň." mírně jsem se usmála. "Když mám mít ten složitej život... jsem rád , že se mnou držíš basu sluníčko." ušklíbl se. "Nápodobně, broučku." odvětila jsem a úšklebek mu opětovala.

Uvědomila jsem si , že nebýt Harryho... nepřežiju ani první ročník a nechci být sobecká ale on beze mě taky ne...