Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

22.zastávání

Za poslední týden jsem zjistila , že když se snažíte někomu se vyhýbat , tak ho potkáváte čím dál častěji... Samozřejmě spolu s Dracem máme všechny hodiny ,ale sedět pracovat a povídat si s Lottie (když máme hodiny s Nebelvírem tak s Harrym , Ronem a Hermionou) je přece jen o dost snažší než jít sama po chodbě a potkat ho s Pansy nebo Blaisem... Vždycky totiž následuje děsně trapný střetnutí pohledů ...

Zrovna byla hodina lektvarů při které sedím u stolu s Pansy , Blaisem , Dracem a Theodorem... Po setkání ve společence jsme si už párkrát povídali a očividně budeme dělat jakoby se nic nestalo... Chová se ke mě vážně přátelsky. "Stalo se něco? ... Vypadáš... naštvaně?" pošeptal mi když všichni odešli pro pomůcky. "To nic.. jenom jsem přemýšlela." nejistě jsem se usmála. To už se ale vracel Blaise s Dracem takže jsme oba taky vyrazili ke skříni.

Dokončili jsme zvětšovací dryák a Křiklan obcházel po třídě. Pochválila mě , zářivě se na mě usmál a pokračoval . Jásavě vypískl když došel k Harryho kotlíku a nastala obvyklá přednáška o tom jaký má Harry talent po své matce. Pro sebe jsem se usmála a když to Nebelvír zaregistroval ušklíbl se na mě. "To by mě zajímalo jak to ten Potter dělá." brblala Pansy , které se její lektvar zdrcnul. "U Snapea byl přece úplný dřevo" přitakal Blaise. "Pamatujete si snad že by někdy Snape nechal Harryho dokončit lektvar?" zastála jsem se kamaráda. "Uměl to vždycky ale... Když na si na něj Snape zasedl..." falešně jsem se na oba usmála. Měli pravdu... Harry je na lektvary dřevo a bez princovi učebnice by jim byl i nadále ... To se ale oni nikdy nemusí dozvědět.

"Říkáš teda že Křiklan je lepší než Snape?" Přidal se do rozhovoru Theodor a tak byl Draco jediný který skutečně uklízel svojí pracovní plochu. "Říkám že mám radši hodiny ,kde na mě a na moje kamarády někdo pořád nenaráží a nevybíjí si na nich vztek." snažila jsem se o klidný tón. "Ale když se ptáš... Než Snape je lepší celý učitelský sbor." pokrčila jsem rameny a chtěla se vrhnout na drhnutí kotlíku. "I ten trouba Hagrid?" vyprskla Pansy s posměchem. "Ano i Hagrid a pro tvoje dobro bych mu neříkala trouba." pronesla jsem s kamennou tváří.

" Jo? Co mi udělá?" ušklíbla se... teď už nás sledoval i Draco. "On ... Nic. Ale říkám ti Parkinsonová , ještě jednou předemnou urazíš Hagrida tak-" "Pošleš na mě armádu nebo co?" její úšklebek byl čím dál zlomyslnější. "To bych samozřejmě mohla..." prohodila jsem si svolávací galeon mezi prsty. "... ale chtěla jsem říct , že si to s tebou vyřídím sama." strčila jsem galeon do kapsy , sebrala brašnu a chtěla se vydat za Harrym a Ronemn , kteří na mě čekali u dveří. "Braníš je oba protože jsou to tvoji kamarádi ... Potter i ten moula." křikla Pansy když už jsem byla skoro u kamarádů.

"Říkala jsem ti , ať Hagrida neurážíš..." rychle jsem se otočila a vyndala hůlku dřív než Pansy sáhla do kapsy. "Ev!" křikl Harry a i s Ronom přešel ke mě. "Nestojí ti za to..." šeptl mi Ron do ucha. Parkinsonová už taky stála s hůlkou s Blaisem na jedné straně a s Dracem na druhé. "Copak? Bojíme se?" posměšně si odfrkla má protivnice. "Proč bych se bála tebe?" zasmála jsem se. "Expelliarmus!" Z Pansiiny hůlky vyletěl záblesk světla ... Já kouzlo odrazila a bez jediného slova proti ní vyslala Levicorpus. Ve vteřině Pansy vysela za kotník hlavou dolů. "Dej ji dolů!" křikl Zabini. "Fajn..." pokrčila jsem rameny . Protikouzlem spadla na zem prudce na hlavu. "Jsi v pohodě?" zeptal se jí Draco... Ona jen něco zabručela.

Chtěla jsem odejít a tak jsem se otočila za Ronem a Harrym ... Málem se mi zastavilo srdce , když jsem ve dveřích spatřila Křiklana....zjistila jsem však , že se usmívá... "Slečno Rustgardenová..."začal. "To bylo naprosto skvěle provedené neverbální zaklínadlo ... Ten moment překvapení a to všechno ... Nechtěla byste zítra přijít na večeři?" jeho úsměv se ještě rozšířil. "No... No... Vlastně ... Asi proč ne-" koktala jsem ... "Ne. Protože zítra je trénink famfrpálu." řekl Theodor. "Jo... Ano... Omlouvám se ..." otočila jsem se zpátky na Křiklana. "Ale... No tak někdy příště. A vy Harry? Přijdete?" otočil se na Harryho. " No... Já..." "Harry. Schůzka s Brumbálem..." usmála jsem se. " No jo... Jistě... promiňte." Křiklan jen zamumlal cosi jako "tak příště..." a vyšel z kabinetu.

"To bylo o fous..." Řekl Ron. "O fous?!"vyhrkla Pansy. "To bylo naprosto nespravedlivé! Viděl tě mě zaklít a on tě pozve na večeři!?!" Křičela ještě celá rozcuchaná. "Snape měl několikrát tucty očitých svědků o tom jak kdokoliv z jeho oblíbenců někoho proklel a vždy vám to prošlo." otočila jsem se na ní klidně. "Tomuhle.... Se říká karma."usmála jsem se a s těmito slovy jsem vyšla z učebny v závěsu s Harrym a Ronem... "Paráda ..." Pochvaloval si Ron. "Chybí mi když si se takhle hádala s Malfoyem." dodal. "Mě taky..." 

/Omlouvám se že se tahle kapitola moc nevěnuje vztahu Draca a Evie... Příště se ale něco stane... Nebojte :))/