Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

8./ Jenom crush

"Dneska musíme udělat i sny ze včera ..." řekl místo pozdravu blonďák , který právě vešel do věže. Tentokrát jsem tam byla dřív , vlastně jsem ani nebyla na večeři . Potřebovala jsem být chvíli sama se svými myšlenkami. "Cože?" zatřepala jsem hlavou protože jsem si až teď uvědomila , že něco říkal. "Asi mi do toho nic není , ale není ti něco? Poslední dobou jsi nějaká... jiná." sedl si vedle mě. "Máš pravdu."řekla jsem. "Nic ti do toho není." dodala jsem pak a vyndala pergamen. "Tak říkej , oba dva." "Fajn.. takže.." opět jsem zapisovala každé slovo z jeho pro mě zvláštních snů a posléze mu vyprávěla ty mé.

 Za celou dobu jsem se na něj nepodívala... Nechtěla jsem... Nemohla jsem , protože kdyby jo zase bych se ztratila v jeho očích , ale tentokrát by už nebylo cesty pryč. "Chceš zakreslovat ty mapy tady nebo-" začal ale já ho přerušila. "Vlastně jsem myslela , že si je udělám sama ... je toho dost a nechci tě zdržovat." zvedla jsem se. "Nechceš zdržovat mě ?" taky si stoupl. "Vlastně sebe." sebrala jsem tašku a nevěnovala žádnou pozornost pohledu , který na mě upíral. Chtěla jsem odejít ale , když jsem byla mezi dveřmi , Draco začal mluvit.

"Nechtěl jsem aby se to stalo . Jasný?!" skoro křičel. "Jenomže stalo." odvětila jsem ale stále se na něj nepodívala. "Jo. Stalo se a mi na to .. musíme zapomenout." řekl pak. "To se ti snadno řekne." odfrkla jsem si. "Neříká se mi to snadno jasný?! Promiň! Promiň , že nevím co dál... že nevím co cítím a nevím jak se k tobě chovat!" v jeho hlase byla znát bolest , jenomže já měla plno mé bolesti a té jeho nevěnovala dostatečnou pozornost. 

Konečně jsem se otočila a neudržela se "Nevíš jak se ke mě máš chovat!? Že nevíš co cítíš?! Vítej v mým světě a koukej z něj zase rovnou vypadnout! Tohle by nešlo! Nevím co mě to popadlo , ale vím , že to musí okamžitě přestat!" křikla jsem a v jeho i mých očích se začali tvořit slzy. "Hrajem. Co ke mě cítíš?" rozhodil rukama a já polkla. "Něco co nechci." odvětila jsem s kamennou tváří a rychle se otočila. potřebovala jsem vypadnout , to jsem taky udělala. Nechala jsem blonďáka stát na tmavé věži s hlavou plnou myšlenek a nezodpovězených otázek. 

Seběhla jsem ze schodů a vydala se co nejrychleji po chodbách chladného hradu. Na moje největší neštěstí kousek přede mnou na chodbě stál Harry , Ron i Hermiona. ,Nemůžu s nimi teď mluvit, . Pomyslela jsem si a ještě víc zrychlila svou chůzi . "Ev! Nechceš s náma... Je ti něco?" divil se Harry. "Nic mi není!" křikla jsem a jednou rukou si otřela slzy... Nevím , co mě to popadlo. Ani jsem se na ně nepodívala . Tohle je prostě něco , co nemůžu říct ani mému nejlepšímu kamarádovi. Něco co je jenom v mé hlavě a nikdy , ale vážně , nikdy se to nesmí dostat na povrch.

Je to jenom crush... uklidňovala jsem se... Musí to být jen dospívání , hormony nebo tak něco. Nevím co mě to u ohně napadlo . Nesmím být zamilovaná do Malfoye... To je blbost. Je to jenom blbej crush , kterýho se co nejdřív zbavím lehla jsem do postele a usínala s touhle myšlenkou , kterou jsem si nalhávala jako pravdivou.