Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

9./ Narozeniny

Jak mám Malfoyovi vyprávět sen , který je o něm? Probíhali mi u snídaně myšlenky tou mojí blbou hlavou. Prostě si něco budu muset vymyslet..

"Evie?!" křikla z ničeho nic Lottie a luskala mi před obličejem. Tím upoutala pozornost několika Zmijozelů včetně Draca. "Co ...Co je?" nadzvedla jsem zmateně obočí. "Nic , jenomže na tebe celou dobu mluvím , ale ty jsi myšlenkama někde na měsíci!" odsekla černovláska. "Promiň ...Nemám náladu."pokrčila jsem rameny a uždíbla jednu jahodu z misky přede mnou. "Nemáš náladu skoro celý týden... Co se to s tebou sakra děje?!" chtěla vědět kamarádka. "Teď ne." odvětila jsem a pokynula hlavou směrem k Pansy , která seděla dvě místa od nás a napínala uši jak jenom mohla. "Fajn. Jo a ps. všechno nejlepší." kývla Lottie a vydala se za svými kamarády z Havraspáru.  Položila jsem si hlavu do dlaní a přemýšlela , úplně jsem zapoměla, že je mi dneska 16... mezi prsty jsem zahlédla Harryho , jak sám vychází z velké síně .

 Rychle jsem se zvedla a vydala se za ním. "Harry!?" křikla jsem. "Ou.. no ahoj." řekl nervozně ale dál pokračoval v chůzi. "Stůj prosím tě." chytla jsem ho za paži a otočila na mě. "Chtěla jsem se omluvit za včerejšek..." začala jsem pak. "Omluvit?! Nevím , co to s tebou poslední dobou je! Pořád jenom o něčem přemýšlíš a dneska jsi poprvé za skoro pět let vynechala ranní sraz!" až skoro křičel. "Promiň , jasný?! Mám toho teď prostě hodně!" taky jsem křičela. "Hodně?! Chápu , že tě může něco trápit nebo tak... ale je mi děsně , když tě vidím jít po chodbě se slzama v očích a o chvíli později si to kráčí i naštvanej Malfoy! Jestli ti něco udělal tak-" "Nic mi neudělal!" přerušila jsem ho. "Tak proč mi neřekneš co se děje?! Víš , že mi můžeš říct všechno." zelenooký svůj hlas zklidnil a ruku mi položil na rameno. "Já vím , ale tohle... nemůžu to říct ...ani tobě Harry." koukla jsem mu do očí a on odvětil. "Vždycky jsem tu pro tebe." "Já vím." usmála jsem se nejistě. To už si mě přitáhl k sobě a objal  mě . Jeho objetí mi vždy dokáže zvednout náladu... cítím se pak v bezpečí a vím , že Harry by mě nenechal ve štychu... Nikdy... Možná ani tehdy , kdy bych mu řekla o Dracovi... To ale riskovat nehodlám.

Dnešní schůzka s blonďákem byla velice zvláštní... Nevěděla jsem , co dělat , říkat nebo jak se na něj koukat a byla jsem nejvíc šťastná , když jsem konečně mohla odejít z věže zpět za mými kamarády. "Co tady děláte?" usmála jsem se. "Všechno nejlepší!" křikli všichni tři naráz a Hermiona mi podala balonky. "To jste nemuseli...Děkuju moc" usmála jsem se a se všema se objala... Zrovna v tu chvíli z astronomky sešel i Draco a naše pohledy se na zlomek vteřiny setkali , hned potom však odešel směrem ke sklepení. "Pojď s námi..." pokynul Harry rukou a vydal se kamsi chodbou. Došli jsme do chodby , kterou jsem moc dobře znala , díky navštěvování Brumbálovi armády. Ron si stoupl před utajený vchod a o několik vteřin později se tam skutečně objevili honosné dveře. Vešli jsme dovnitř. Najednou se rozsvítilo "Překvapení!" vyhrkla parta mnoha , mnoha lidí přede mnou... Zahlídla jsem nápis,,Všechno nejlepší Evie!,, Všude po komnatě byli balonky , výzdoba , občerstvení , ale hlavně moji kamarádi. Byl tam Seamus , Lenka , Neville , Lottie , Ginny , Fred s Georgem , Cho , Dean a spousta dalších. "Děkuju moc...!" křikla jsem nadšeně na všechny , v ten moment se pustila hudba a já se otočila na mé tři nejbližší. "To je vaše práce?" zakřenila jsem se. "Bereme na sebe plnou vinu." ušklíbl se Ron a já je všechny ještě jednou objala. 

I přes dnešní hádku s Harrym a schůzku s Malfoyem , to byli ty nejlepší narozeniny v celém mém životě.