Your loss, babe. [ Draco Malfoy ff ]

10./Co když

 Dneska , je poslední schůzka s Malfoyem... Pomyslela jsem si , hned jak jsem se probudila. A hned jak skončí , vše se vrátí do původních kolejí. Jak už to u mě bývá , vyučování nevnímám a to jediné na co se těším je oběd a večeře.

 "Stejně je divný , že už ti je 16." usmál se Ron. "Jo? A proč?" ušklíbla jsem se na oplátku. "Vždycky jsi byla něco jako mladší ségra..." odvětil pobaveně. "A co Ginny?" vmísil se do konverzace Harry načež zrzek jenom pokrčil rameny. "No nic, nezajdeme do knihovny?" zeptala se Hermiona a oba dva kývli. "Já nemůžu... Mám schůzku s Malfoyem..." letmo jsem ukázala na  schody vedoucí  do astronomky. "A jo vlastně..." začal Harry. "Tak ... zítra." dodal pak a usmál se.

Stoupala jsem schody na nejvyšší bradavickou věž a v hlavě si promýtala , jaké to bude... Vše začalo normálně. Odříkala jsem Dracovi svůj sen , jenomže potom se to zkomplikovalo. "No ... víš... mě se asi nic nezdálo..." začal. "Nesmysl." mávla jsem rukou a sáhla po pergamenu. Pak jsem větu dokončila "Vždycky se ti něco zdá... jen si to nepamatuješ." "Jo a co s tím chceš jako dělat?" přerušil mě. "Musíš si zkusit vzpomenout..." pokrčila jsem rameny. "Fajn." řekl a zavřel oči. "Bylo to asi něco... něco... s řešení velice důležitých případů na Ministerstvu kouzel." ušklíbl se a oči opět otevřel. "Ha, ha, ha " řekla jsem ironicky "No tak ... zkus to ." zavřela jsem oči a chtěla aby to napodobil. "To je ale-" "Psst." zarazila jsem ho prstem na jeho ústech. Tělem jakoby mi projel elektrický proud ,ale nedala jsem nic znát. 

Koutkem oka jsem si zkontrolovala zda zkutečně dělá to co chci a potom začala mluvit. "Máš nějakou.. no.. něco jako vzpomínku... která ti neleze do hlavy ... něco jako flashback?" sama pro sebe jsem se usmála , jak blbě to znělo. "No... pamatuju si něco o místnosti a... a... dál nic." jakoby sám sebe přerušil , zněl snad , že mi nechce říct co jeho sen obnášel. "Ale pamatuješ." otevřela jsem oči. "Jen to řekni..." začalo mi to docházet. "No..." začal. Sen zná , ale nechce mi o něm říct , protože "Byla jsi tam ty." jsem v něm byla já... "A můžu se zeptat , co jsem tam dělala?" taky otevřel oči a koukl na mě. "Vlastně... brečela... oba jsme.. brečeli." mírně se zamračil , jakoby přemýšlel a já se ušklíbla. "Kdo má takhle depresivní sny? " "Já..." nervozně se usmál. "Samosebou ... naše princátko." celkem mě vykolejilo , když se zasmál a dál na mě upíral pohled.¨

V jeho očích šedých tančili jiskřičky a vytvářeli tak bouřkovou scenérii , která mě fascinovala... "Ehmm .. no .. myslím , že asi zapíšu , že jsi v tý místnosti byl sám..." sebrala jsem veškerou odvahu, zapnula sebeovládání na maximum a lehce ho loktem žďuchla do ruky. "Jo .. to bude lepší." koukal na mě , když jsem psala na pergamen poznámky... Když v tom znovu spustil "Jo a ... všechno nejlepší." překvapeně jsem zvedla hlavu. "Děkuju..." usmála jsem se.

"Můžu... můžu se na něco zeptat?" začal po chvíli ticha a zakreslování do map. "Jasně..." odvětila jsem. "Víš... minule ... minule jsi řekla, že ke mě cítíš něco co nechceš a... a-" "Ty chceš vědět co..." přerušila jsem ho a on nejistě kývl. "Problém je , že to sama nevím."zahleděla jsem se do země a přemýšlela.  Za poslední týden se toho stalo hodně a tak , co když jsem u toho ohně měla pravdu? Co když jsem se skutečně zamilovala do blonďáka , který zrovna sedí vedle mě a asi přemýšlí o tom samém? Co když se do mě zamiloval on?
__________________________
Chci se moc omluvit , že teď nevycházeli kapitoly.... Budu se to snažit napravit❤️ děkuju za všechny hlasy a přečtení❤️